Instalační DVD Windows 7 Ultimate je jen pro ilustraci velikosti, notebook samozřejmě měl jen CD-ROM mechaniku.

IBM ThinkPad 600 obsahuje procesor Intel Pentium MMX 233 MHz (mobilní verzi), čipset Intel 430TX s jižním můstkem PIIX4 a grafiku NeoMagic MagicGraph 128XD zobrazující na zhruba 12” LCD s rozlišením 800×600 bodů.

 

My jsme jej doslova „vyhrabali“ z hloubi našeho archivu zasypaného hromadou prachu a (většinou tuhých) pavouků, oprášili, připojili … a až na skutečnost, že byla naprosto vyčerpaná jak baterie udržující hodiny a nastavení BIOSu, tak i baterie notebooku (což si jako celek vyžádalo chvilku nastavení), se po připojení celkem normálně rozběhl, včetně letité instalace Windows 98. Uvnitř bylo v tu chvíli 32 MB paměti, pokud nás paměť neklame, byl to u těchto notebooků základ.

Svého času jsme v něm měli i 96 MB (jestli to šlo i výš, nevíme, dva 64MB moduly jsme tenkrát neměli).

 

Notebook je tedy stále funkční, takže jsme se mohli podívat i na jeho grafické zpracování BIOS setupu, který byl tehdy výrobcem nazván honosně „Easy-Setup“. Byl opravdu „easy“, protože toho v něm šlo nastavit minimum.

V sekci Config nebylo překvapivě vůbec nic zajímavého, šlo se podívat na to, kolik bylo nainstalováno paměti, jaká byla revize desky a různých částí BIOSu, bylo možné nastavit konfiguraci displeje ve smyslu Single/Multiple, nastavit probouzení po síti (přitom notebook sám o sobě síťovku neměl) a další zbytečnosti. Nebyly zde ani takové základy jako možnost zapnout či vypnout COM/LPT porty a podobně. To šlo až pomocí utility ve Windows, která byla obecně na možnosti nastavení počítače značně bohatší.

Asi nejužitečnější v celém Easy-Setupu bylo vedle nastavování různých hesel a času především pořadí bootování. Fungovalo to jednoduše, nejprve jste klikli na Reset a poté nacvakali různá zařízení v pořadí, jaké jste potřebovali.

V Easy-Setupu bylo také možné provádět základní testy počítače.

Bylo to ovšem tak „Easy“, že když došlo na nějakou chybu, dostali jste nicneříkající kódy chyb, pro jejichž význam bylo beztak potřeba vlézt do nějakého servisního manuálu, kde jste se typicky dozvěděli, že jde o problém řešitelný výhradně autorizovaným servisem IBM ;-). Schválně, dokážete z obrázku zjistit, k jakým chybám došlo?

Celý Easy-Setup se dal ovládat dvojím způsobem. Jednak myší, resp. integrovaným track-pointem, a také klávesnicí, i když ne příliš intuitivně (museli jste třeba vědět, co se potvrzuje klávesou Entera co mezerníkem a podobně). Názornou představu si můžete udělat z videa (notebook byl v tu chvíli připojen k externímu monitoru v rámci zlepšení čitelnosti):

No, a to je pro tuto chvíli vše. Doufáme, že jsme mladším ročníkům ukázali něco nového a „dříve narození“ si nostalgicky zavzpomínali.