Prostorový digitální a analogový zvuk

Už jsme si řekli, že laserdisc může nést i digitální zvukový signál. Například CLD-D515 má pouze stereofonní LPCM 44.1kHz D/A převodník a je tedy potřeba dostat digitální stopu z přehrávače ven v digitálním formátu. K tomu se u laserdisku, s výjimkou výše zmíněných modelů s digitální výbavou, používal RF výstup, k jehož převedení do kompatibilního SPDIF signálu je potřeba demodulátor.

Ten se vyráběl jako externí krabička připojitelná mezi přehrávač a DolbyDigital/DTS zesilovač či dekodér. Výjimečně mohl být zesilovač příslušným demodulátorem vybaven uvnitř - např. Yamaha, Kenwood. Yamaha ostatně do špičkových modelů zesilovačů RF demodulátor montuje stále. K výstupu se používal běžný konektor RCA cinch, což je z dnešního pohledu poněkud matoucí, neboť jsme zvyklí na tomto typu konektoru, označeném Digital Out u DVD přehrávačů odebírat SPDIF signál.

V analogových i digitálních dvoukanálových stopách mohl být na laserdisku maticově zakódován zvuk ve formátu Dolby Surround.

Analogová stopa ale trpěla všemi problémy analogového signálu - šumem, kanálovými přeslechy apod. Nezřídka byly proto přehrávače vybavovány různými kompenzátory - obdobou Dolby B/C pro magnetický záznam.

Kvalitní analogový obraz

Narozdíl od DVD a Video CD neobsahuje laserdisk komprimovaný videostream, ale nekomprimovaný videosignál v příslušné TV normě. Co tedy bude ukazovat lépe, DVD nebo laserdisc? U laserdisku nedochází k fragmentaci obrazu na ostře ohraničené artefakty, protože signál není komprimován. Pokud však nebyl k masteringu použit kvalitní zdroj signálu, byl obraz z laserdisku jako analogového nosiče zatížen šumem a značným neklidem barevných ploch. Rozlišení obrazu LD odpovídalo S-VHS /Hi8, kolem 400 řádků.

Jako čestného zástupce kvalitního LD obrazu, lepšího než mnohá DVD, mohu uvést monumentální vydání původní trilogie Hvězdných válek v THX remasteringu a DD5.1 zvukem, z roku 1996. Bylo dostupné pouze v U.S.A a to i v CAV verzi, na 11(!!!) slovy jedenácti laserdiscích.

LD-R/RW?

Pokud si myslíte, že překvapení už bylo dost, pak mám ještě jedno. Nejlepší na konec.

V závěru zlaté éry LD přehrávačů, těsně před příchodem DVD, se začaly vyskytovat i u nás komerční LD rekordéry. V Evropě byly k dostání dva modely Panasonicu a jim předcházely profesionální rekordéry které byly „běžně“ k dispozici od osmdesátých let.

Na obrázku se můžete alespoň podívat na fotografii rekordéru Sony LV-R6000A. Našel jsem ho v Laser disc archívu. Jedna z mašinek, které v té době byly mým nikdy nesplněným snem.

Můžete se ale podívat na jedno "Laserdrive Rewritable" médium z mé sbírky. Má prý úctyhodnou kapacitu 20minut záznamu a používalo se v TV jako cache pro reklamy.
Není to tak totiž zas tak dlouho, co se recordable a rewritable LD přestaly používat, byly vytěsněny až vpádem velkokapacitních harddiskových polí, coby odbavovačů digitálního vysílání.

Třeba mi někdo z těch, kdo mi toto médium věnovali, časem věnuje i ten rekordér.

Doufám, že Vás tento výlet do historie potěšil. Pro příště prozradím jen tolik, že uvedeme rozsáhlou recenzi DVD rekordéru Pioneer DVR-920H, kde jsme laserdisc použili jako jeden ze zdrojů signálu. DVD rekordéry jsou totiž kromě jiného užitečnou pomůckou, jak si zvěčnit osobní VHS, Beta a LD archív. Snad budou mít DVD rozumnou technologickou životnost. O té morální můžeme již dnes s úspěchem pochybovat.

Laserdisky kralovaly ve světě videa podstatně delší dobu než DVD formát, dévédéčka však asi poměrně brzy skončí díky médiím pro modrý laser. A proto si laserdisc, snímaný červeným laserem, dnešní pomníček zaslouží, nemyslíte?