Tohle berte jako můj osobní pohled na to, co by musel, alespoň z většiny, splňovat smartphone, abych opustil svoji tupou Nokii 112 a přitom po přechodu neproplakal celé noci do polštáře. Budu rád, když k těmto bodům připojíte do diskuse svůj pohled na věc.

1. hardwarová klávesnice, ideálně QWERTY, nebo aspoň klasická mobilová: Nemohu si pomoci, ale i přes opakované občasné pokusy si prostě nemohu a nechci na klávesnici na displeji zvykat. Je to pro mě jasný krok zpět, směrem k horší obsluze. Přitom v minulost šly koupit mnohé dobré telefony s QWERTY klávesnicí, které přesto spadaly do kategorie smartphone. A nešlo přitom jen o BlackBerry. Jsem si vědom toho, že toto případnou konstrukci smartphonu výrazně prodraží (tím výrazněji, v čím nižší cenové kategorii by jej člověk hledal), ale hardwarová klávesnice je věc, za kterou jsem si ochoten připlatit.
2. 1:1 (nebo blízko tomu) displej, alespoň 1280×1280: Na 1:1 mi vyhovuje jedna věc: nemusíte řešit neustálé otáčení smartphonu o 90°, navíc se vám drží stále stejně pohodlně v jedné poloze. A při dostatečném rozlišení displeje se vám i do čtverce vejdou webové stránky či dobré hry. Jediné, kde to drhne, jsou videa, ale to třeba mě osobně netrápí. Takže z mého pohledu dělá tohle dobře BlackBerry, nikoli však u levnějších/starších modelů s 720×720, tam se 95% webů nevejde ani omylem, ale Passport s 1440×1440 už je více než dostačující.
3. fotoaparát s f/1.x objektivem a větším (alespoň kompaktovým) čipem, RAW: když už bych chtěl považovat smartphone za přijatelnou náhradu digitálního fotoaparátu, nemůže fotit bláto. A to ani za světla, ani za šera. Takže zde je nezbytnou podmínkou čip nejhůře kompaktové velikosti (řekněme 1/2,3" či 1/2,5"), ale obohacený hodně světelným objektivem. Samozřejmě očekávám monofokál, někde kolem 24 až 35 mm v přepočtu na kinofilm. Podpora RAWu je samozřejmostí. Megapixely stačí držet na nízkých hodnotách, cokoli nad řekněme 10 až 12 je zbytečná marketingová přítěž.
4. kvalitní reproduktor a mikrofon: Levné Androidí krámy se typicky vyznačují hodně špatným reproduktorkem či mikrofonem, kupříkladu hlasitý poslech MP3 skrze něj jsem míval daleko lepší z tupého Samsungu před 4 lety. Jenže ten tupý Samsung tehdy stál 2499, což je o stovky Kč víc než nejlevnější chrchlavá sorta mezi Androidy.
5. microSDXC slot: současná móda , kdy jsou smartphony vykastrovávány o sloty na paměťové karty, mi hodně vadí. Zejména když si to člověk dosadí do stále klesající životnosti NAND Flash čipů, tak mu z toho vyjde, že když mu za 3-4 roky zdechne microSDXC kartička, tak prostě koupí novou, zatímco když zdechne interní úložiště v jinak plně funkčním smartphonu, je v háji.
6. vyměnitelný akumulátor: nemožnost vyměnit akumulátor za nově zakoupený je další sviňárna, kterou výrobci smartphonů aplikují. Ano, je to sviňárna menší, jelikož kvalitní Li-ion, které dnes velcí výrobci používají, vydrží opravdu déle než je morální životnost smartphonu (či jeho OS podpory od výrobce), ale stále jde o jakési malé „kurvítko“. Nemluvě o tom, že dobře víme, jak postupem let roste energetická hustota Li-ion článků vůči měrné jednotce objemu, takže pokud vám po 4 letech odejde řekněme 2500mAh Li-ion a vy jej budete mít možnost nahradit za 3500mAh Li-ion přímo od výrobce smartphonu, budete mnohdy rádi.
7. USB (3.1 Type C) rozhraní v dnešní době už bych očekával, že bude smartphone vybaven celosvětově standardizovaným jediným rozhraním pro přenos dat i dobíjení.
8. dual SIM: tohle je spíš taková samozřejmost, dual SIM jsou i ty nejlevnější Androidí klumpy, takže myslím není důvod, aby dual SIM nebyla většina smartphonů na trhu. Ale byl bych velmi rád, kdyby příliš nesílil trend absence slotů pro fyzickou miniSIM / microSIM / nanoSIM, nahrazovanou elektronickou SIM přímo v mobilu. Člověk by měl mít svobodu fyzické přenositelnosti bez obstrukcí.
9. kvalitní displej (dobré barvy a zorné úhly, dobrá čitelnost na přímém slunci): očekávám, ba vyžaduji, aby displej byl kvalitní technologie, která netrpí na malé zorné úhly a jeho čitelnost na přímém slunci byla podpořena vhodnou volbou krycí vrstvy a také hodnoty maximálního jasu podsvícení. O Pixel Qi si asi můžeme jen nechat zdát, ale to je velká škoda.
10. hardwarová tlačítka pro volume, spoušť fotoaparátu a zvednutí/položení hovoru: minimálně tyhle dvě věci musí bezpodmínečně mít hardwarové ovládání, klidně nechť jako spoušť fotoaparátu slouží Volume tlačítko.
11. klidně silnější konstrukce těla, ale výdrž aspoň 1 týden při běžném používání: Současná móda smartphonů s tloušťkou těla výrazně pod 1 cm při stále rostoucí průměrné úhlopříčce displeje, je cesta do záhuby. Ukázaly to zejména poslední iPhony a tento trend by měl co nejdřív skončit. Je na úkor potenciální výdrže smartphonu a to je nepřijatelné. Plky Jonyho Ivea na tom nic nemění.
12. kvalitní pevná konstrukce: je mi jedno, jestli konstrukce bude z plastu, kovu, bambusu či plutonia. Nesmí to být krám, co začne do půl roku vrzat, rezonovat a vykazovat jakékoli jiné známky rozklížené konstrukce. Šroub není sprosté slovo, je to věc, která umožní lézti dovnitř telefonu (a měnit SIM, microSD či akumulátor) bez rozklížení zacvakávacích prvků šasi.
13. žádný vendor lock-in co se týče OS, SW či hardwarového příslušenství: do nejzvrácenější podoby tyhle praktiky dotáhl Apple. Je to nepřijatelné.
14. BONUSový: mobilní tarify, se kterými operátoři nedřou kůži ze zákazníků: podstatné ale též je, aby skončila „zlodějina“, kdy mají operátoři tu drzost kupříkladu prezentovat jako neomezený tarif něco, co má FUP a po jeho vyčerpání na LTE síti vyhnije rychlost na 16 kbit/s. Nebo aby všichni skutečně fyzičtí hráči na trhu měli až záhadně vzácně vyrovnány své „neomezené“ tarify na ceně 749 Kč / měsíc.

Až bude alespoň polovina tohoto splněna alespoň jedním jediným smartphonem na trhu, jdu do něj s radostí ve tváři. Do té doby budu nadále kritizovat to, co masy kupují za velké tisíce Kč každý den na pultech obchodů či v e-shopech. Vím, že je to marný boj, ale já jej vlastně nebojuji. Jen poukazuji na to, co by se dalo dělat jinak.