Předem upozorňuji, že tenhle přehled je z velké části zastaralý. Polovina položek dnes už nikoho nezajímá, ale ve své době to byly bomby. Nijak jsem to neřadil, je to na přeskáčku jak mi to přicházelo na mysl. Přehled je vysloveně subjektivní, ale zajímalo by mě, jestli se v některých bodech shodujeme, případně co byste sami na seznam doplnili.

a) zvukové karty / wavetable syntéza

Dnešní náctiletý člověk si to asi ani nedokáže představit, ale byly doby, kdy PC nezvučely. Spíš tak jenom pípaly/bručely svým malým PC speakerem. Jen pár her / aplikací je dokázalo využít (třeba Pinball Fantasies), ostatní jako třeba legendární Doom spíš jen tak bručely a pak tu samozřejmě byly hry jako System Shock, které si se speakerem nepovídaly vůbec. Takže každý trochu šikovnější si co nejdříve spájel D/A převodník pro LPT. Anebo dělal letní brigádu, aby mohl těžce vydřené 2 tisíce Kč (v době, kdy průměrná mzda byla kolem 6500 Kč, šlo hodně slušný peníz) koupit nějaké to ESS688 / OPL3, spolehlivě emulující 8bitový SoundBlaster Pro.

Přechod z kombinace PC Speakeru a D/A převodníku na ISA SB Pro byl jako skok o 1 tisíc levelů výš. O dalších 500 levelů výše vás posunula wavetable syntéza, v mém případě v době, kdy už se na PCI zvukovkách realizovala softwarově. Ano, na 486 s nadstandardními 16 MB RAM si alokovala 4 MB paměti, což v kombinaci se smartdrv a dalšími věcmi bylo tak akorát na slušný provoz DOSových her, ale kvalita hudby opět obrovsky poskočila. Dodnes na tohle období nedám dopustit, protože takový revoluční skok, jaký přinesly zvukové karty a wavetable syntézy, se opakuje málokdy.

b) RAR

Jestli si někdo naivně myslí, že se v polovině 90. let hry kupovaly, tak je na omylu. Připomínám, že šlo o dobu, kdy se vydělávalo něco kolem 5-7 tisíc Kč a tehdy průměrná hra stála tak 1000 až 1500 Kč u tuším jediného („monopolního“) prodejce. Zato tu byl Strahov, vrchní pirát Andrew a další, takže se kopírovalo ve velkém. ZIP stál za prd, ARJ taky, teprve až RAR (1.x, později 2.0) přišel nejen s lepší kompresí, ale schopností rozsekat zabalenou hru na diskety se 100% využitou kapacitou. Navíc s podporou SFX, tedy prvním archivem v .exe podobě. S RARem se to u mě mělo stejně jako později s Xvidem, Ogg Vorbisem či Matroškou: jakmile jsem se k tomu dostal, už jsem se toho nepustil. Ano, v době 32GB microSDHC karet, 128GB+ flashek, 1TB SSD a 8TB hardisků to vypadá úsměvně, ale „študý chudent“ prostě měl hluboko do kapsy a 1,44MB diskety byly hodně drahé.

c) LCD monitory

Mnoho lidí nedá dodnes na CRT monitory dopustit. Mnoho lidí je dodnes používá. I já jsem měl své CRT období, kdy jsem možnost snížit jas prakticky na nulu (řekněme nastavení jasu 1-4/100) ocenil a hrál po půlnoci Diablo 2 ve zcela temné místnosti. To s LCD zažít nejde dodnes. Ale jakmile jsem zasedl k prvnímu LCD (15" TN 1024×768 přes VGA), věděl jsem, že se nevrátím zpět. Po přechodu na DVI a vyšší rozlišení a po pohledu na wattmetr srovnávající 21" CRT Trinitron s 20" LCD jsem tu technologii, byť v některých ohledech daleko kvalitnější, zavrhl. LCD bylo revoluční změnou, ze které těžíme i dnes, protože CRT s rozlišeními jako 3440×1440 či 3840×2160 bychom asi neměli.

d) optické myši

Za ještě větší revoluci považuji zbavení myší kuličky. U mě se tento přechod odehrál někdy kolem roku 2003, kdy jsem ještě relativně spokojeně užíval jakousi Geniusku s kolečkem a kuličkou - mimochodem výborná myš, koupená tehdy ve výprodeji za 169 Kč. Ale první optická myš znamenala konec čištění válečků od naneseného bordelu a spílání na zasekávání chodu myši. Nemluvě o tom, že člověk nemusel nad podložku neustále zvedat tu relativně těžkou věc. Pokud dnes nemáte hi-dpi monitor, myslím, že konzervativní myš (jako něco typu 800dpi USB za 80Kč v nejbližší prodejně potravin) by měla stačit. Nechápu trend honby za kosmickými rychlostmi a nanobrutálním dpi typu 8200 či 16000. Ale optická myš byla věc, která si zaslouží své místo v síni slávy.

e) digitální hudba (MP3 → Ogg Vorbis (Opus) + FLAC)

Již jsem to naťukl. V dobách poloviny 90. let pustit si hudbu znamenalo vytáhnout LP, MC či CD a vložit do speciálního přístroje (ostatně i CD-ROM mechaniky byly tehdy drahé jako prase). Když přišla MP3 - a z hlediska většího rozšíření se to vzácně sešlo s větší penetrací CD-R mechanikami (koncem 90. let záležitost cca 10 tisíc Kč - takže tak 1 měsíční plat). Náhle si člověk mohl na jedno CD hodit 10 až 12 alb v téměř obdobné kvalitě. To, co je dnes u smartphonů všední realitou (multimédia v počítači) se zrodilo před 20 lety. Po MP3 přišel Ogg Vorbis, do nějž já osobně ripuji / ukládám vše co potřebuji, protože nemám rád zvuk MP3 komprese ve sluchátkách. Na lepší věci je tu bezztrátový FLAC, který stejně jako Vorbis není zatížen licencí nějaké organizace. MP3 byla úžasná věc, dodnes mám řadu svých původních souborů a jsem za ně rád. Za Ogg Vorbis ještě víc.

f) digitálního video (MPEG-1 → DivX → Xvid → x264 → x265 / mkv)

Naprosto stejné mohu říci o digitálním videu, dokonce v ještě větší míře, protože do jeho příchodu tu byly jen VHS kazety. A jelikož na E240 se vešly tak 2 filmy, tak to byl poměrně drahý špás. MPEG-1 vlastně zmiňuji jen historicky, protože to pravé velké přišlo až v době 700MB CD-R médií a plně běžícím trhu DVD půjčoven. DivX byl dar z nebes, stejně jako všichni jeho následníci, v čele s Xvidem a posléze x264. Revoluce se završila.

g) CD-R, DVD±R (+ BD-R)

Nic z toho by nebylo možné bez vypalovatelných optických kotoučků. CD-R byl dar z nebes, zejména zpočátku, kdy náš superdrahý 2,1GB Seagate (kupovaný ve své době za >1 průměrný plat) přetékal daty a nebylo kam dávat nové hry (takže Faloout 1 & 2 se hrály z CD s minimální instalací na HDD). Kamarádova 2× CD-R vypalovačka a investice cca 3×90Kč do tří tehdy 650MB CD-R disků značně ulevila přetlaku a umožnila právě ono ripování (tedy „digitalizování“) nahrávek a jiné věci. Když ale přišel DivX, začalo být těsno i s CD-R. Nevím jak vy, ale já to dotáhl na možná 700 CD-R disků všemožného obsahu (vč. digitalizace obsáhlého archívu fosilních VHS), což bylo s ohledem na spolehlivost noname CD-R (jediná, co jsem si v daném tempu pálení mohl dovolit :-). DVD-R s ~6,4× vyšší kapacitou problém řešilo. A díky rostoucí kapacitě HDD a hlavně zlevnění USB HDD, de facto vyřešilo. Ale nedám na ně dopustit - zejména na neorganická DVD - z hlediska backupu fotografií/videa.

A ta vzpomínka na 8x/2x CD-R mechaniku Mitsumi, která fakt neměla Burnproof a jejíž ovládací sw Togo vždy chvíli po startu postupně ukazoval snižující se buffer na naprosté minimum, abyste se následujících 35 minut modlili, aby to nezbuchlo a nezmrvilo vám CD-R médium za 90Kč, tato vzpomínka je k nezapomenutí…

h) internet

Z hlediska neželezného je jednoznačně největším přínosem internet. Vylíčit ve skromnosti všech těch superlativů, jak úžasná věc to je, by vydalo na samostatný dlouhý článek, takže se do toho pouštět nebudu. Jen dodám, že nebýt internetu, neměli bychom ani řadu vynikajících služeb jako Wikipedia, WebArchive, ehm ... Google (???) či YouTube. A já bych vlastně ani nedělal tuhle práci :-).

i) snadno použitelný Linux

Dokud byl Linux jen pro „blázny“, nebo když jsem dokonce ani netušil, že existuje něco jiného než Microsoft (DOS, Windows), byly to doby trochu smutné. Rád bych tedy opět poděkoval všem, kteří přispěli k tomu, že používat Linux na desktopu, včetně všech těch činností které popisuji v tomto článku, je snadné. Ať již jde o ty prvotní distribuce jako Slackware a Debian, nebo pozdější velikány Red Hat a Suse, nebo průkopníky snadného použití jako Gaël Duval / Mandrake či Mark Shuttleworth / Ubuntu, ti všichni se zasloužili, no mimo jiné ve svém důsledku i o to, že je tu Android.

j) NAND flash paměti (SD karty, SSD, USB flash)

podobně úžasnou věcí jako vypalovatelné kotoučky, jsou NAND flash paměti. Ano, dnes je moderní nadávat na jejich omezenou životnost, ale ruku na srdce, počet cyklů zápisu zas tak tristní není, protože velká část obsahu se typicky příliš nemění. Třeba kupříkladu redakční 120GB Kingston V+100 slouží celé roky v testovacím stroji bez potíží dodnes.

Díky NAND flash a obrovskému pokroku v jejich vývoji byla vlastně umožněna moderní digitální fotografie a digitální video. Konečně jsme se také zbavili těch do určité míry nespolehlivých drahých disket (ještě v roce 2004 jsem na nich tahal data ze školy domů) a můžeme nesrovnatelně rychleji spouštět OS a programy díky SSD.

k) digitální fotografie

Připomínám, že jsem velký uživatel „analogové fotografie“. Rád fotím na film, rád strkám fotopapíry do vývojky, rád se prohrabuji starými negativy. Ale digitální fotografie je úžasná věc a kdybychom ji měli o 10 let dřív, mohl jsem kupříkladu na střední škole udělat daleko víc fotografií než jen ten 1 film v posledním ročníku. Kvůli pozdnímu nástupu levných digitálních fotoaparátů tak nemám snímky, které jsou mohl mít, ale kdo ví, na druhou stranu možná díky tomu má těch ~30 políček zrnitého ISO 200 filmu o to větší hodnotu. Digitální fotografie a video jsou ale naprosto boží věci a jsem rád, že to přišlo.

l) akcelerovaná 3D grafika ve hrách

Přínos srovnatelný s příchodem zvukových karet představoval příchod levných 3D akcelerátorů pro masy. Když pominu slepé větve, tak se bavíme vlastně o 3Dfx a její kartě Voodoo Graphics, která tuhle revoluci rozjela naplno. Vzpomínáte na ty pořadníky v Escomu, když nabídli za bezprecedentně nízkou cenu Yakumo 3dfx Voodoo Graphics? Tehdy upgradovala spousta lidí :-).

m) open-source

Byly doby, kdy když jste si chtěli něco naprogramovat, tak jste mohli leda tak v Qbasicu. Takže žádný exe/com soubor. Jedinou další možností bylo od někoho získat nelegálně třeba Pascal či C od Borlandu, jenže to jste museli mít konexe. Teprve až open-source a díky internetu jeho příchod v plném i do monopolistickým telecomem dušeného Česka umožnil programovat si v čem člověk chce. A není to jen o kompilátorech či prostředích jako GCC, Eclipse či FreePascal/Lazarus, je to u o standardech všeobecně implementovaných jako HTML, JS, CSS. V dobách před masivním rozšířením open-source byl svět daleko chudší. A to i ten Windowsový. Open-source je dle mého jedna z nejklíčovějších inovací v IT světě.