Ale vezměme to popořadě. Jakési pochybné organizace zájmového charakteru, jak už to tak obvykle bývá, v rámci snahy evropské unie totálně rozvrátit celou Evropu, doporučily dále zakázat další akumulátory a baterie na evropském trhu, protože kadmium, rtuť a další věci samozřejmě zabíjejí na potkání a to včetně kočárků. Tedy maminek. Tedy maminek s kočárky a dětmi. Tak nám v rámci RoHS napřed zakázali olovo v pájce, protože to je úplně smrťák smrťoucí. Co se od té doby děje vidíme všichni, pěkný to není. Taky žárovky a vysavače a (skoro zakázali) výkonné grafické karty a zdroje a křivé banány a okurky a normální motory v autech a plánují ještě nakázat jak mají záchody splachovat a hned potom asi kolik papíru smíte použít. A vůbec, i kdyby to mělo zachránit jediný život, ne? 

Následoval ne až tak známý postupný zákaz kadmia a rtuti, tedy nikl-kadmiových akumulátorů a rtuťových baterií. Ne, že by rtuť a kadmium nebyly svinstvo, které už jistou pozornost zasluhuje, celkem se dá pochopit zákaz kompletně rtuťových baterií pro něž náhrady jsou a časem se vyvinuly relativně stabilní s rozumnou životností (byť fotografové se starší technikou by k tomu řekli své). Nikl-kadmiové akumulátory jsou ovšem docela problém, protože mají menší paměťový efekt než nikl-metalhydridové a byť mají menší energetickou hustotu, tak zase snesou mnohem hrubší zacházení. Zpravidla se uchovávají vybité, tudíž jim nevadí podbití, snesou i přebíjení apod. Celkově mají zařízení s Ni-Cd podstatně delší životnost.

Unie ovšem zakázala již před jistým časem uvádění na trh nových zařízení s Ni-Cd akumulátory, proto mají např. všechny nové vrtačky už jen Ni-MH nebo katastrofální lithiové akumulátory. Do 31.12.2016 platí výjimka na repase zařízení s Ni-Cd články, poté už je nebude možné používat vůbec. To ještě není taková katastrofa, dají se použít i Ni-MH akumulátory, byť to bude jenom horší. Bláboly o Li-Ion, které provází každou důvodou zprávu a každá stupidní rozhodnutí, jsou k smíchu. Dennodenní praxe je, že ve vysavačích, akunářadí apod. vydrží lithiové akumulátory naprostý zlomek toho, co Ni-Cd/Ni-MH a zpravidla stojí o 50 - 100 % víc. A to se netýká jen levných, ale i originálních akumulátorů do nářadí renomovaných značek, které stojí třeba 3 - 5 tisíc korun, a přesto přežijí horko-těžko dvouletou záruku. Většinou se nedají ani repasovat, kvůli nemožnosti vymazat paměť řidících čipů provádějících nabíjení. A to nemluvím o nevhodnosti kvůli napětí a nabíjení: jak nahradíte 12V aku-pack lithiem? A asi těžko to budete nabíjet na síťovém piditransformátoru pro Ni-CD/Ni-MH akumulátory, pokud nechcete explodovat.

Druhá věc ovšem je, že se zákazy jdou stále tvrdší podmínky na zpětný odběr a recyklace, tudíž by mě vůbec zajímala analýza toho, kolik z těch maximálně pár tun se vůbec nezrecykluje, neboli, aby to nebylo jako obvykle - totálně pošlapeme všechno co se dá kvůli naprosto marginálnímu, téměř neexistujícímu problému. Pravděpodobně se jedná jen o nějaké stovky kilogramů rtuti na celou Evropu ročně, v USA se prodalo jen okolo 2 tun ročně v roce 2007 (zdroj), přičemž to ještě dobíhal prodej přímo rtuťových baterií (do té doby to stále trvale klesá). Z toho se tu ještě většina zrecykluje a jsme nejspíš na nějakých mrzkých desítkách kilogramů, co se ročně dostanou do ovzduší. Zpráva z roku 2012, která už tehdá počítala raději s daty z roku 2009 (tedy šest let zpět!), mluví o 1,4 až 8,8 tunách ročně (protože odhadují z nějakých průměrů, to je výzkum jak noha) a z toho se údajně 2,4/3,9 tun ročně nerecykluje. No to bych chtěj fakt vidět.

V každém případě, co to je ve srovnání s desítkami tun, které se uvolňují v uhelných elektrárnách, které si třeba Německo postavilo místo jaderné elektrárny? A kolik tun rtuti a dalších těžkých odpadů se uvolní např. jen při výrobě solárních panelů, to radši nikdo ani nepočítá (používají se rtuťové páry k povrchové úpravě). Chápete v tom nějakou logiku? Já v tom vidím donebevolající stupiditu. Vůbec nemluvím o likvidaci trhu s odpadem nikl-kadmiových baterií, za které vám leckde dnes už nic nedají (super kšeft pro těch pár firem, které spočítáte na prstech jedné ruky, které to nyní dostávají zdarma a ještě na to jistě berou dotace, že), přičemž ještě relativně nedávno se tím dalo přijít na nějakou korunu - a tím samozřejmě nejlépe zajistit jejich recyklaci. Většina lidí se totiž zcela pochopitelně může vyprdnout na to, nosit někam staré baterky ze kterých nic není, a vyhodí je do komunálu, tudíž naopak vzrůstá šance, že kadmium skončí někde, kde nemá.

Co je ale naprostá katastrofa, je v tento moment de facto zákaz primárních knoflíkových baterií, což jsou všechny od nějakých CR1216 a zejména od CR2016, pro něž zatím téměř nejsou odpovídající náhrady. Ty jsou úplně ve všem, v hodinkách/hodinách, budících, měřicích přístrojích, kalkulačkách, počítačích, zvoncích, dálkových ovladačích - zkrátka ve všem, co vás jen napadne. Týká se to samozřejmě i prodeje spotřebičů obsahujících tyto. Oh, jaká náhoda, staré se nebudou moct používat a jakmile dojdou některé baterie (zcela vše se nejspíš vyrábět nebude, jako tomu bývá obvykle), zahoďte starý spotřebič a kupte nový. Změna rozhodnutí rady číslo 2006/66/ES, tedy 2013/56/EU, tak koncem roku 2013 propašovala do původního nařízení toto: "Zákaz stanovený v odst. 1 písm. a) se do 1. října 2015 nevztahuje na knoflíkové články s obsahem rtuti nepřesahujícím 2 % hmotnostní."

To tedy konkrétně znamená, že od letošního října nebude možné uvádět na trh lithium-manganové baterie. Po tomto datu musí mít naprosto všechny akumulátory a baterie nejvýše 0,0005 % hmotnostního rtuti. Že jste o tom dosud nevěděli? A divíte se, mezi minimálně tisícovkami norem a nařízení, které EU ročně chrlí?

Dlouho, opravdu dlouho jsem hledal a kromě jakýchsi pochybných čínských řečí, ze kterých nakonec stejně nic pořádně není, na trhu aktuálně není nic, co by to 100% splňovalo a o čem by renomovaní výrobci prohlásili, že to splňují už dávno. Sem - tam se zmíní to, že technologicky mají jako že 0 % rtuti, která se tam záměrně nepřidává, ale realita bude, že nějaké drobné desetiny se tam najdou. Možná setiny, vyrobit to úplně čistě se moc nedá. Kdyby tisíciny. Ale krucinál, pět desetitisícin je docela problém. Podle odkazované studie je to samozřejmě všechno v ókeju, podle firem, kterých se ptali, žádný problém. Koho se ptali, zase těch samých, jako naposled se žárovkami, když jim přihráli kšeft za desítky miliard se rtuťovými výbojkami? Těmi výbojkami, které ročně uvolní nejspíš násobně víc rtuti? Zajímavé, že to nikoho nezajímá a nikde se o tom radši nemluví, protože žárovky jsou samozřejmě největší zlo. Ne, tak to má přednost. Přitom všechny oficiální zdroje lžou, jako když tiskne. Norma je nyní 5 mg rtuti na zářivku, Osram se chlubí méně jak 2 mg, čemuž tak úplně nevěřím. Ročně se jen v unii podle velmi starých dat prodá několik set milionů trubic, přičemž se recykluje jen zlomek, podle jiných dat se vyrobí v celém světě 3 miliardy zářivek, tudíž to asi minimálně půl miliardy na Evropu bude. I kdybychom počítali jen se 2 mg rtuti, tak to je pořád tuna. A to staré nebo dost možná i nové čínské zářivky obsahují stále klidně desítky miligramů rtuti na kus. Kde je těch 130 kilo z 270 milionů trubic, ke kterým došla americka EPA, opravdu netuším.

Aktuálně mám informace od jednoho z největších distributorů knoflíkových baterií v ČR, že výrobci začali teď panikařit, několik už prý oznámilo ukončení výroby a další budou možná následovat. Čtete správně, žádná náhrada novými bateriemi, prostě na nás kašlou, ať si tady zajdeme na úbytě, což se tady v téhle unii evropských socialistických republik vytrvale děje, tedy vytrvaleje směřujeme do hodně černých míst. A to kdo ví, jak to bude u stříbro-oxidových a zinkových baterií, kde se sice poslední dvě desetiletí odehrály výrazné změny po dlouhých výzkumech, ale fakt tam nebude více jak 0,0005 %? Tak jaképak náhrady, když i japonští výrobci končí? Někteří samozřejmě zůstávají a již oznámili, že jejich produkce je v pořádku, nicméně úbytek konkurence znamená jediné - zdražení.

To by možná stále ještě nebylo tak zlé, protože se to týká uvádění na trh, tzn. distributoři mohou do října skoupit zásoby na deset let dopředu (do expirace) a po zákazu je doprodávat, a mezitím se snad vyvinou náhrady. Snad. Ovšem mám informaci i o tom, že naši politikouni samozřejmě jako obvykle buď neumí číst, jsou úplně nadutí, někdo z toho chce mít kšeft, nebo se prostě snaží být papežštější papeže, a tak česká implementace tohoto nařízení údajně může mít podobu totálního zákazu prodeje jakýchkoli knoflíků s více než 0,0005 % hmotnostního, tedy de facto následně okamžitý zákaz většiny knoflíků od onoho 1. října.

Doufám, že se mýlím, budu po tom ještě dále pátrat a zjistit víc relevantních informací. Pokud máte vy někdo bližší informace, jsem jedno ucho. Pokud to je ovšem pravda, tak prosím všechny, kteří toto svinstvo trvale obhajují, stoupněte si před zrcadlo a nafackuje si. Minimálně. On samozřejmě nebude úplný problém to dál prodávat, např. jako podložky pod stůl, ale nebude to tak jednoduché. Vše se zdraží. A když toho bude moc, tak se po vzoru Německa, bašty svobody a (ehm) demokracie, zavede speciální policejní útvar likvidující prodejce smrtících knoflíkových baterek, jako to tam úspěšně udělali s prodejci žárovek.

ANO, BUDE LÍP!