Jak jsem tak opouštěl facebook, nedalo mi to nepodívat se na G+. Pokud se dobře dívám, vrazil jsem tam před dvěma lety jeden odkaz na článek, čistě na zkoušku. G+ používám ještě míň než jsem kdy používal facebook, vlastně vůbec, takže mě v tuhle chvíli nezajímá, jaké jsou podmínky užití (tento šok si nechám zas na příště). Ale ten článek mě přivedl zpátky k tématu, které se mi honí hlavou posledních 20 let, jak jde postupně dolů kvalita prodávané elektroniky. Tedy zejména, ale ne výhradně.

Řada z nás měla v letech a dekádách minulých doma nějaký spolehlivý přístroj, který sice již značně zastaral, ale stále svoji funkci plní. Nemusí to být jen mobilní telefon typu fosilní Nokie 5110, nebo základní deska od 286, která dodnes jede. Může to být i fotoaparát, bojler, žehlička, televizor, starý dobrý CRT monitor EIZO či nějaký ten Trinitron. Může to být letité VHS video, může to být nějaký ten LaserJet z prvních generací, zkrátka cokoli.

Dnes se taková technika už dávno nevyrábí. Tedy ne pro běžné spotřebitele. Tlak na cenu a konkurenční boj plus pověstná kvalita čínské produkce pokřivily trhy výrobků v západním světě k nepoznání. Když jsem před pár měsíci kupoval monitor, stál jsem před jednoduchou volbou: buď low-end Acer s cenou 2,5k, nebo parametrově obdobný monitor EIZO s cenou 9k. Na Acer je záruka 2 roky (a nelze předpokládat, že by při provozu 12-16 hodin denně dal o moc víc), na EIZO 5 let (a lze předpokládat, že při 12-16 dá i o dost víc). Ať se to dobře počítá: řekněme, že Acer s cenou 2,5 tisíce vydrží 2,5 roku. Eizo by pak logicky muselo, aby bylo obdobně výhodné, vydržet 9 let. Takže v tomto konkrétním případě i sám trh mi nabídl jako - pro začátek výhodnější možnost - koupi „levného šmejdu“ s tím, že pokud to opravdu zabalí krátce po záruce, oproti nákupu značky EIZO rovnou, to nepředstavuje ztrátu. A za 2,5 roku může být EIZO nejen cenově jinde, nelze vyloučit ani variantu, že na konci roku 2017 bude mít v prodeji v ceně 9k něco podstatně zajímavějšího než FullHD monitor.

Tímto se nechci nijak dotknout Aceru, použil jsem jejich monitor jako modelový příklad. LCD Acer jsem poprvé kupoval v roce 2006 (20" 1400×1050 TN) a nedám na něj dopustit, i s tímto novým (21,5" 1920×1080 VA) jsem plně spokojen, ale v porovnání s EIZO představuje Acer „levnou ošizenou alternativu“.

Zkrátka a dobře, můžeme nadávat na nekvalitní elektroniku, která je vyprojektována tak, že vydrží jen dobu záruky plus týden až měsíc navíc. Ale to je asi tak vše. Většina z nás hlasuje peněženkou a tuhle kvalitu obvykle kupujeme. Vždyť proč dávat za monitor 9k, když jiné modely stejných papírových parametrů se dají koupit za třetinu ceny a ještě si člověk může vybírat. Anebo si za 9k koupit tři kousky do EyeFinity. Anebo si za 9k koupit 2560×1440. Anebo ještě chvíli počkat, až pod 10k zlevní nějaké 28palcové TNko s 3840×2160. Těch možností je hromada a kvalitu prostě vždy přebijí lépe viditelné parametry. Ať již to je rozlišení, úhlopříčka, nebo … počet megapixelů, násobek zoomu, počet ARM jader či cokoli jiného.

Doba se změnila a přímo svádí ke konzumnímu způsobu života. Malé televize s 1366×768 či plasmy s 1024×768 jsou dávno pasé, cokoli menšího než FullHD už dnes nikdo nebere. A tomu se přizpůsobila i cena (1920×1080 televizory za chvíli budou možná i pod 5k), ale logicky i kvalita výroby. Zatímco v Plzni vyrobená FullHD plasma Panasonic nejvyšší tříd, co v době uvedení stála 30k+ vydrží ještě dlouho (a navíc nabídne daleko kvalitnější obraz a jeho zpracování), tak LCD-LED TV s cenovkou 5990 z hypermarketu odpadne nejspíš do tří let. Možná později, pokud nemáte děti, nebo televizního fanatika v rodině.

Ale co s tím odpadem? Pokud každá rodina obmění televizi každých 5 let a něco podobného udělá každý jedinec s fotoaparátem, tak je něco špatně. Nevím jak vám, ale mě se pomalu „vaří krev“, když vidím reklamu jistého mobilního providera, který vám s radostí obmění smartphone klidně každý rok. Takováto úroveň konzumu by snad měla být přímo trestná, nicméně se sluší jedním dechem dodat, že přesně o totéž usiluje už několik let ten nejvyšší, sám velký Apple, který vrhá na trh stále nové a nové generace smartphonů a tabletů každý rok. Drobné upgrady, schované za hromadou marketingového hnoje.

Tohle není trvale udržitelné. Pokud bude o takových věcech rozhodovat marketing a kapitál, pak budeme za pár desetiletí po krk v elektronickém odpadu. Tedy my vlastně ne, my jej vyvážíme do Asie či Afriky, tam se toho vejde hromada. Myslím, že nadšení pro technologie by nemělo předčit zodpovědnost vůči životnímu prostředí. I proto se mi kupříkladu líbí koncept Samsungu, jehož některé televizory podporují upgrade elektroniky přídavným boxem. Není to ideální,ale stále lepší než obměna celého televizoru.

Drahých kovů či v technologických postupech využitelných materiálů má tato planeta omezené množství. A nejde jen o zlato,v tomto kontextu jsou neméně důležité věci jako stříbro, platina či obyčejný hliník.Vším tím se bezuzdně plýtvá. Podívejte se, kolik základních desek má zbytečně zlacené konektory, jen aby se odlišilo od konkurence (která ale také má pozlacené konektory). Podívejte se, kolik hliníku vyplýtvá Apple na to, aby designově odlišil svoje výrobky od plastové konkurence. Přitom ani výroba v režii západních společností není nijak čistá a morální. Teď nemyslím Apple-Foxconn, ale spíše ty méně viditelné „bezejmenné“ firmy, o jejichž výrobních podmínkách u čínského partnera nevíme nic a ani o nich nikdy nic neuslyšíme. Jak se západ vypořádává se svými „placenými, ale de facto otroky“ v rozvojovém světě, ukázala jasně katastrofa chemického závodu Union Carbide v indickém Bhópálu v roce 1984.

Nesnažím se nikomu sahat do svědomí, každý z nás se nachází v různé životní etapě a i já jsem si v minulosti prošel minimálně jedním cyklem konzumu. Již několik let to ale vidím jinak a snažím se věci používat do té doby, dokud to jde a postačují mým potřebám. Ostatně vidím díky tomu, že už skoro 10 let testuji hardwarové produkty daleko více než většina z vás, že spoustu věcí vlastně nepotřebuji. Není nutné obrnit se zcela před světem a ignorovat technologický pokrok. Ale jsem zcela přesvědčen, že rozhodně nemá smysl upgradovat daný produkt s každou novou, či každou druhou generací.

Kdysi jsem četl něco, co se mi moc líbilo: upgrade procesoru, který přidá pod 1/3 výkonu, nemá smysl dělat. Sám jsem si jej v dobách Athlonů přetlumočil do minimálně polovičního nárůstu. Pokud jste kupříkladu před pár lety koupili odemčený čtyřjádrový Sandy Bridge, ať již Core i5-2500K, nebo Core i7-2600K a desku, na které se vám jej podařilo přetaktovat na 4,0 až 4,5GHz, tak dodnes nemáte důvod k upgradu. Ani Ivy Bridge, ani Haswell, ani Haswell Refresh nepřinesl ten alespoň poloviční nárůst výkonu (nemluvě o tom, že dnes už nárůst ani není potřeba) a nepřinese jej ani Broadwell. Jediný důvod k upgradu by se mohl skrývat v úspoře elektrické energie na provoz, ale ten rozdíl není tak velký, aby nemělo smysl si počkat na generaci další, tedy na 14nm TOCK Skylake.