4jádrové Itanium Tukwila , 6jádrový Xeon Dunnington
V souvislosti se včerejším představením mikroarchitektury „Nehalem“ se zástupci Intelu rozhovořili také o dalších produktech. Na přetřes přišel pozoruhodný šestijádrový Xeon s krycím, jménem „Dunnington“, který by měl spatřit světlo trhu ve druhé polovině tohoto roku, a čtyřjádrové Itanium s krycím jménem „Tukwila“, které ponese úctyhodné množství 30 MB cache.
Tukwila
Nejprve se krátce zastavme v nejvyšším segmentu, kterému bude dominovat čtyřjádrové Itanium „Tukwila“ postavené zatím ještě na 65nm technologii (45nm technologie možná Itania zcela mine). Stejně jako procesory „Nehalem“ i jádra „Tukwily“ dostanou do vínku Multi-Threading technologii, čtyřjádrové Itanium tedy bude schopno zpracovat osm softwarových vláken současně. Zatím však stále z Intelu nevypadlo, kolikáté úrovně je vlastně oněch 30 MB cache (nebo zda a jak se to eventuelně dělí na L3, L2, případně L1). Paměťový subsystém by měl nabídnout až šestkrát vyšší datovou propustnost a celkový výkon by měl být dvojnásobný oproti současné nejvyšší generaci Itanií, tedy řadě 9100.
Dunnington
No, a nyní šestijádrový „Dunnington“. Jde o procesor, který je částečně novým a částečně postaveným na již existující mikroarchitektuře Intel Core, přesněji její vylepšené 45nm verzi „Penryn“. Pokud se dobře zadíváte na jádro procesoru, zpozorujete tři klasická dvoujádra à la „Penryn“ a namísto čtvrtého a ještě o kus dál je pak celkem 16 MB L3 cache, která je pro všechna tři dvoujádra společná. Podobně, jako byl Xeon s krycím jménem „Tulsa“ (řada 7100) posledním výkřikem mikroarchitektury NetBurst s přídavkem L3 cache, bude pravděpodobně „Dunnington“ posledním výkřikem mikroarchitektury Core s podobnou přidanou hodnotou.
Zdroje:
