To prvenství ale přeci jen nebude úplně bez chybičky. Dvanáctijádrové Opterony jsou jednak první nemonolitické procesory od AMD, což bylo něco, do čeho se firma dříve u konkurence navážela (pod rozvaděčem tepla jsou u Opteronů řady 6100 dva kousky křemíku) a jednak konkurence, ač nemá skutečné 12jádrové procesory, má už dnes procesory téměř jistě rychlejší (její osmijádrové kousky se s Hyper-Threadingem chovají jako 16jádra a nemusíme dělat testy, abychom vyslovovali domněnku, že nejrychlejší modely skutečně budou výkonnější než to, co nyní uvádí AMD).

Ještě než se pustíme přímo do nových dvanácteráků, zmíníme se o jedné ze starších záležitostí, která se vztahuje už na existující šestijádrové Opterony „Maranello“, z nichž de-facto tyto dvanáctijádrové vycházejí. Je to Direct Connect Architecture 2.0, tedy rychlejší HyperTransport. Opterony až do prvních 65nm čtyřjádrových měly starý HyperTransport na 1 GHz (hovoříme o socketu F, protože Opterony pro socket AM2+ už měly nový), s příchodem 45nm Opteronů pak začala AMD postupně nasazovat i rychlejší HyperTransport 3.0, nejvýše však na 2,2 GHz (45nm čtyřjádrové Opterony pro socket F byly také nejprve jen na 1GHz HT, až později přišly 2 a 2,2GHz). Pro tak rychlý HyperTransport však nebyly čipsety (což ovšem neznamená, že nemohl být využit). Ty si uvedla sama AMD až nedávno, jde o AMD SR5690/SP5100. Nyní uváděné 12jádrové Opterony mají HyperTransport vytažený dokonce až na 6,4 GHz, s AMD SR5690 však budou komunikovat jen na 1,8 GHz. Opterony budou 6,4GHz HyperTransportem komunikovat hlavně mezi sebou. Direct Connect Architecture 2.0 totiž zavedla komunikaci „každý s každým“ (pokud jde o procesory), takže pokud jsou v systému čtyři procesory, už nemusí jeden procesor při požadavku na paměť od dalšího procesoru obtěžovat ještě jeden procesor v cestě.

 

Další novinkou je změněné značení. Doposud tomu bylo tak, že modely Opteronů začínající číslem 1 byly určeny pro jednoprocesorové systémy, modely začínající na 2 byly určen pro až dvouprocesorové systémy a modely s 8 na začátku šly nejčastěji do čtyřprocesorových sestav a byly určeny až do 8procesorových sestav. 12jádrové Opterony jsou označeny jako řada 6000, přesněji 6100 a pasují … v tom je ten vtip, pasují do dvou- a čtyřprocesorových sestav. S 12 jádry v procesoru už nemá smysl si na 8procesorové sestavy hrát, protože čtyři procesory po 12 jádrech, to dělá 48 jader, přičemž ještě nedávné čtyřjádrové Opterony dávaly při 8 procesorech v sestavě jen 32 jader (a osm šestijádrových Opteronů dalo právě těch 48 jader také). Navíc podle interních odhadů AMD dělaly čtyř- a osmiprocesorové sestavy jen zhruba 5 % trhu s Opterony, zatímco dvouprocesorových bylo 75 % (zbytek byly jednoprocesorové). Nové dvanáctijádrové Opterony ve verzi pro jednoprocesorové sestavy nečekejte, AMD by musela udělat nový socket (kvůli čtyřem paměťovým kanálům). Nový socket pro jednoprocesorové a dvouprocesorové platformy však přeci jen přijde a bude se jmenovat G34. Ale dvanáctijádra v něm nebudou (tedy ne tohoto „slepencového“ typu).

Na starším obrázku vidíte, jak je to uvnitř 12jádrových Opteronů zařízeno. Oba kousky šestijádrového křemíku jsou vzájemně propojeny dvěma HT linky (16bitovým a 8bitovým), každý kousek představuje jeden paměťový řadič a tedy dva kanály (celkem 4 kanály na procesor, což je při třech paměťových modulech na kanál celkem 12 modulů na každý procesor, to dělá při 4GB modulech hezkých 48 GB na procesor). Každý procesor s okolím komunikuje pěti HT linky (každé šestijádro dvěma, z toho jeden 16bitový, druhý 8bitový), z toho jedno šestijádro ještě navíc jedním 16bit. HT linkem komunikuje s čipsetem.

Nyní se konečně podívejme na tabulku uváděných Opteronů…