První ze dvou argumentů přednesla redakce webu DigiTimes a má pocházet od průmyslových zdrojů. Tvrdí zkrátka a dobřě to, že Intel GlobalFoundries nekoupí, protože Intel pro své projekty potřebuje nejmodernější technologie, kdežto GlobalFoundries se již zaměřuje spíše na tzv. zralé technologie. Intelu by tedy GlobalFoundries neměla přinášet to, co potřebuje.

• Intel chce koupit GlobalFoundries za $30 miliard

Základ argumentu je v pořádku, ovšem při zohlednění dalších souvislostí se nezdá být příliš dobrý. Intel potřebuje výrobní kapacity a k jejich dosažení potřebuje další továrny. Ty nemá. Může je postavit nebo je může koupit. Pokud je koupí, může to být výrazně rychlejší a v některých ohledech jednodušší. Že nejsou tyto továrny vybavené o generaci novějším procesem, ale nemusí být problém. Ten Intel vyvíjí a musí ho vyvíjet bez ohledu na to, zda si továrny koupí nebo postaví. Jakmile jej vyvine, je už jedno, zda jej nasadí ve dvou, třech nebo čtyřech továrnách, to už je činnost probíhající paralelně. Je pravda, že by pro Intel bylo výhodnější koupit továrnu, která vyrábí na 7nm a 5nm procesu, ale takové nejsou k mání, takže argument, že GlobalFoundries končí na 12nm procesu, v tomto kontextu není argumentem, který by měl dokládat, že k akvizici nedojde.

Poněkud zajímavější argument přinesl analytik webu The Street, Jim Cramer. Ten je přesvědčen, že akvizici smetou ze stolu americké antimonopolní úřady, jmenovitě Ministerstvo spravedlnosti a Federální obchodní komise. Cramer zmiňuje, že administrativa prezidenta Bidena je navíc laděna silně protimonopolně a stačí si o situaci promluvit s antimonopolním právníkem a bude každému jasné, že taková akvizice nemůže projít.

Tento argument se jeví jako závažnější. Jak už jsme zmínili v předchozím článku, pokud by Intel získal kapacity GlobalFoundries, stal by se z jedním dvou největších výrobců křemíkové logiky na světě (za TSMC), což by znamenalo, že nejpokročilejší výrobní technologie budou v rukou dvou největších výrobců.