ASUS P8Z77 WS je jako řada jiných desek novinkou s čipsetem Intel Z77 určeným primárně pro procesory Ivy Bridge, ale fungují na ní bez problémů i procesory Sandy Bridge. Na první pohled snad kromě čtyč PCI Express ×16 slotů z řady nijak nevyčnívá: čtyři paměťové sloty, nějaký ten PCI Express ×1, žádný PCI. To je možná to, co nám na desce chybí, zrovna u desky typu Workstation bychom ještě nějaký ten PCI slot očekávali. ASUS P8Z77 WS je však moderní „workstationová“ deska, takže namísto PCI jsou zde právě čtyři PCI Express ×16 sloty. Počítá se zkrátka s moderními kartami, PCI je mrtvé.

Deska však není určena jen pro pracovní stanice, výborně poslouží i hráčům. Ti mohou právě využít čtyř PCI Express ×16 slotů, přičemž do všech vede PCIe třetí generace. Jak je to zařízeno, vám brzy prozradíme, nejprve se podívejme dovnitř: V balení se nachází kromě desky a věcí, které jsou úplně všude (manuál, médium nejen s ovladači, I/O shield a SATA kabely a další drobnosti), též propojky (můstky) grafik na 3-way i 4-way SLI, jedna delší CrossFire propojka, záslepka s dalšími dvěma USB 2.0 porty a jedním FireWire a také záslepka se starým dobrým COM portem (to je zajímavé, ten nechybí, na rozdíl od PCI ;).

Co dělá tuto desku skutečně z řady vyčnívající, jsou jednak dvě Intel síťovky, dále pak již zmíněná čtveřice PCIe ×16 3.0 slotů a v neposlední řadě i přítomnost čipu Marvell 88SE9128 „tweaknutého“ na 88SE9130, což značí možnost kromě Intel Smart Response vyzkoušet i technologii Marvell HyperDuo, kterou jsme u nás také testovali.

SATA porty vedoucí k řadiči Marvell jsou označené nálepkou „SSD caching“.

Zadní I/O blok nabízí čtyři USB 2.0 a čtyři USB 3.0 porty, dále kombinovaný PS/2 port, dva RJ-45 pro již zmíněné dvě síťovky, šestikonektorový blok pro zvuk, DVI-I a pod ním i optický digitální zvukový výstup. A vedle něj tlačítko pro restart nastavení BIOSu v případě, že to přeženete s taktováním. Zapomenout bychom neměli ani na dva eSATA porty.

Pokud by vás zajímalo, odkud se bere taková halda USB 3.0 a eSATA portů, pak vězte, že je tu ještě čip ASM1061 (dvouportový PCIe ×1 SATA řadič) a ASM1042 (dvouportový PCIe ×1 USB 3.0 řadič). Jinak o zvuk se stará Realtek ALC898 a nechybí ani FireWire řadič, v tomto případě PCIe ×1 kousek od VIA VT6315N.

Ostatně od ASMedia (dceřinka Asusteku) jsou tu ještě další neméně důležité čipy. Mezi dvojicemi PCI Express ×16 slotů najdete sadu ASM1480 (de)multiplexerů, které rozdělují 16 PCI Express linek do dvou slotů po osmi. ASM1480 již zvládá i poslední verzi PCI Express 3.0.

A jak je to tedy s těmi PCI Express ×16 sloty? Asi vám došlo, že zde musí být něco, co dokáže z 16 PCIe linek procesorů vytvořit čtyři sloty a poslat do každého z nich alespoň 8 linek, dohromady tedy 32. A skutečně – chlazení napájecích obvodů na jednom ze svých konců chladí čip PEX8747 od společnosti PLX, což je nefalšovaný 48linkový PCI Express switch zvládající rovněž PCIe 3.0. Ten dokáže ze 16 PCIe linek udělat 32 PCIe 3.0 linek, v tu chvíli hraje roli starého známého čipu nForce 200, jenže ten umí max. PCIe 2.0, zatímco PLX už zvládá třetí generaci. Do čtyř slotů pak PCIe 3.0 linky dělí zmíněné (de)multiplexery ASM1480. Dvě grafiky tak můžete provozovat na plných 16 linkách, čtyři grafiky zákonitě dostanou každá 8 linek. PLX switch si pak musí poradit s tím, že to všechno bude hrnout z/do PCI Express řadiče procesoru, který má jen 16 linek.

Mimochodem my jsme na zkoušku osadili procesor Core i5 Sandy Bridge (Ivy Bridge je zpátky „v oběhu“), takže PLX switch s naším procesorem komunikoval pochopitelně po PCIe 2.0.