Athlon 64 X2
Kapitoly článků
Athlon 64 X2
Dvoujádrové procesory Athlon 64 X2 jsou na tom v mnoha vlastnostech podobně jako dvoujádrové Opterony. Také pasují do stávajících základních desek, jako jejich jednojádroví předchůdci, konkrétně do socketu 939 a také stačí k jejich provozu jen aktualizace BIOSu motherboardu. Vnitřní architektura Athlonů 64 i Opteronů je v podstatě stejná (až na pár drobností, jako např. paměťový řadič a počty HyperTransport linků), tedy není co dále rozebírat. |
O Athlonech 64 X2 si i tak můžeme říct několik zajímavostí. Jednak budou na trhu dostupné až v červenci, do té doby AMD pouze dodává vzorky předním OEM partnerům. Za zmínku také stojí, že se chystá dostupnost jak pro desktopy, tak i pro notebooky, určené jako náhrada za desktopy (těm se říká „Desktop Replacement“ neboli DTR). Jádro Athlonu 64 X2 s kódovým jménem „Toledo“ obsahuje kolem 233 miliónů tranzistorů a je vyráběno 90nm SSDOI technologií (Strained Silicon Directly On Insulator). Chybět nebude ani Cool’n’Quiet technologie či EVP (Enhanced Virus Protection alias známý NX bit) a počítat můžeme samozřejmě i s SSE3 instrukcemi.
A protože se jedná o desktopové procesory, bude jistě zajímavé srovnat je s odpovídajícími produkty konkurence, tedy Intelu a jeho Pentia Extreme Edition a Pentií D. Zde se samozřejmě AMD chlubí samými pozitivy, z nichž vybereme tyto:
- Možnost použít v dosavadních deskách (Intel k provozu dvoujádrových CPU potřebuje desku s novým regulátorem napětí)
- Nevyžaduje nový chladič (Intelovy dvoujádrové procesory prý ano)
- Komunikace obou jader běhá na rychlosti procesoru (u Intelu jádra komunikují na rychlosti sběrnice)
Už při uvedení konkurenčních dvoujádrových procesorů jsme hovořili o tom, že je třeba se na ně dívat trochu jinak než na klasické jednojádrovníky. Nejinak je tomu i u Athlonů 64 X2 a je si toho vědoma i AMD. Jde zkrátka o procesory pro specializovanou skupinu uživatelů, která jejich schopnosti dokáže využít. Hodí se tedy např. pro tvorbu audiovizuálního obsahu a obecně provoz více procesorově náročných aplikací naráz, případně aplikací, které schopnost zpracování více softwarových vláken umí využít. Pro hráče a provoz jednodušších aplikací bez schopnosti využít více softwarových vláken AMD stále doporučuje Athlon 64 FX a udává, že oproti dvoujádrovému Athlonu 64 X2 je ve hrách „FXko“ výkonnější zhruba o 15 až 20 %. Hned za ním jsou pro většinu trhu doporučovány Athlony 64 jako rozumný kompromis mezi cenou a výkonem a pro nenáročné uživatele je „za pakatel“ určen low-endový procesor Sempron.
Základní parametry a ceny
Konečně se dostáváme k odpovědi na základní otázku: „Co za to?“ Stejně, jako u Opteronů si ukážeme tabulky dvě. Ta první bude srovnávat ceny na stejné frekvenci, abyste viděli, na kolik si AMD cení přídavek „X2“. L2 cache udávaná v tabulce platí pro jedno jádro. Je-li tedy napsáno např. 1 MB, znamená to, že jednojádrový procesor má 1 MB, dvoujádrový 2×1 MB L2 cache.
|
To je oproti dvoujádrovým Opteronům jiná káva, co říkáte? ;-) Ještě se pojďme podívat na podobnou tabulku srovnanou podle modelových čísel. Jen tak pro zajímavost si sem zařadíme i stávající Athlon 64 FX-55.
|
Všimněte si, že nejdražší Athlon 64 X2 (4800+) překonal cenou doposud nejnadupanější Athlon 64 FX, který byl vždy směřován jako konkurence k Intelovu nejnadupanějšímu Pentiu 4 Extreme Edition. Ten však už také dospěl pod názvem Pentium Extreme Edition (bez číslovky „4“) do dvoujádrové podoby, nicméně coby „správný Extremista“ zůstává na ceně 999 dolarů. Athlon 64 X2 4800+ je tedy o celé dva dolary dražší. Vzhledem k faktu, že doposud byla cena AMD procesorů na zhruba stejné výkonnostní úrovni posazena níže než u Intelu, bude muset X2 4800+ hodně ukázat, co umí, aby si ty dva dolary navíc jaksepatří obhájil. Vzhledem k tomu, že jsou oba procesory dvoujádrové (X2 i Extreme Edition), dají se nyní výkonnostně stavět proti sobě.