Zhruba čtvrt roku má Francie (nejen) novou ministryni kultury. Je jí 39letá Aurélie Filippetti, mimo političky také spisovatelka italského původu, která se v nedávném rozhovoru pro francouzský server La Nouvel Observateur opřela do známého kontroverzního úřadu Hadopi. „Ve stručnosti“ si připomeňme jeho historii:

• Zákon o odpojování od internetu prošel francouzským senátem (6. 11. 2008)
• EU potřetí řekla „třikrát a dost“ ne (27. 3. 2009)
• Francie pochybným způsobem přijímá „třikrát a dost“ (7. 4. 2009)
• Francie definitivně zavádí „třikrát a dost“, senát ho schválil (14. 5. 2009)
• Ve Francii zemřelo HADOPI alias „třikrát a dost“ (11. 6. 2009)
• HADOPI vstává z mrtvých coby HADOPI 2 (2. 7. 2009)
• HADOPI 2 přijato francouzským senátem (9. 7. 2009)
• Ve Francii řekli protipirátskému „třikrát a dost“ opět ano (16. 9. 2009)
• HADOPI 2 ve Francii také prošlo (24. 9. 2009)
• Nad volným internetem se stahují mračna (29. 10. 2009)
• HADOPI je kontraproduktivní, říká studie (11. 3. 2010)
• Ochrana proti Hadopi: zcenzurujte si za 2 eura internet (14. 6. 2010)
• Hadopi chce zavést spyware (12. 8. 2010)
• HADOPI ve Francii začíná rozesílat mraky žádostí o identifikaci sdílečů (22. 9. 2010)
• Poskytovatelům internetu ve Francii nyní nařizuje zasílání e-mailů od Hadopi zákon (13. 10. 2010)
• Podle Hadopi skoro všichni Francouzi na internetu porušují zákon (18. 7. 2011)

Z „úst“ novopečené ministryně kultury zněla poměrně zajímavá slova, jako například:

„Jedna věc je zřejmá: Hadopi nesplnilo svou misi – vytvoření legální nabídky.“

Kdo by to byl řekl! Úřad, jehož primárním účelem je likvidace černého trhu, nevytvořil trh legální, to je skoro k nevíře :). Alespoň někdo že v té francouzské vládě prozřel.

„12 miliónů eur ročně pro 60 úředníků je drahý špás pro rozesílání miliónů e-mailů.“

K tomu opravdu není moc co dodávat, snad jen, že v prvních 14 měsících fungování to bylo lehce přes ¾ miliónu e-mailů. To vychází v průměru na permanentní spamování kadencí 1,2 e-mailu za minutu.

„Odpojení od internetu se jeví být nevyváženou sankcí s ohledem na cíl.“

Zde ministryně uhodila „hlavičkou o hřebíček“. S ohledem na skutečnost, že v digitální on-line éře se prodej hudby přesouvá z fyzických nosičů na internet, je odpojení od internetu asi takovým nesmyslem, jako by vám někdo zakázal kupovat česnek proto, že jste si na své zahrádce z nakoupeného vypěstovali vlastní.

Každý „pirát“ je potenciálním zákazníkem. A když si potenciálního zákazníka odříznete od internetu, tak mu přes ten internet těžko svůj produkt prodáte. To už opravdu z ekonomického hlediska dává větší smysl nechat „piráta“ na internetu řádit a pak ho přes soud zkasírovat.

Ministryně Aurélie Filippetti rozhodně nepatří mezi zastánce trestů ve formě odpojování od internetu, alespoň to sama tvrdí. Dodává k tomu, že nejlepším způsobem boje proti „pirátství“ je vytvoření legální nabídky, takové, jakou uživatelé očekávají. S ohledem na skutečnost, že ministryně nevidí úřad Hadopi jako funkční řešení, mu hodlá přiškrtit přítok peněz, což by se dalo při troše dobré vůle chápat jako první krok k likvidaci tohoto kontroverzního prvku.

Když se to tak vezme, úřad Hadopi svým způsobem opravdu funguje, alespoň podle vlastního tvrzení. Podle něj se podařilo ve Francii snížit datový tok generovaný peer-to-peer sítěmi. Bohužel se to ale nijak neprojevilo na klesajících příjmech tamního zábavního průmyslu, pokud tedy na tu „nestoupající tendenci“ neměla vliv činnost samotného Hadopi. Ani jednou nicméně nebylo dosaženo stavu, kdy by byl přistižený hříšník skutečně od internetu odpojen.

Rovněž nový francouzský prezident François Hollande má ke kultuře trošku jiný vztah než jeho předchůdce Nicolas Sarkozy, jehož zpívající manželka Carla Bruni je přímou součástí hudebního průmyslu. Jeho plán je Hadopi nahradit něčím jiným, smysluplnějším, nazývaným „Act 2 of the Cultural Exception“, kdy se na „kulturní produkty“, jako je film, hudba, literatura a jiné formy umění, bude pohlížet jinak než na ostatní komerční produkty.