„Válka o počet jader skončí. Neřeknu vám přesné datum, ale osobně nepředpokládám, že bychom se do konce této dekády setkali s plnohodnotným 128jádrovým serverovým čipem. Ne že by to z pohledu technologické roadmapy nešlo, problém by to byl z pohledu nasazení a očekávané energetické náročnosti.“

Dříve se výkon procesoru počítal téměř výhradně na frekvenci a každá nová generace měla vyšší takty. „Mysleli jsme si, že postavíme 10GHz procesor (Intel měl před 8 lety v plánu na letošek dokonce 15GHz procesor), ale když jsme zjistili, že by byl tak horký, až by se propálil skrz zeměkouli, zavrhli jsme to,“ zavzpomínal žertem na svá brožovaná léta v Intelu. Protože však oba hlavní výrobci „dodržovali“ víceméně povedený odhad známý jako „Moorův zákon“, zvyšování počtu tranzistorů vyústilo v boj o větší počet jader v procesoru a momentálně oba výrobci soupeří na poli osmijádrových čipů. „Stejně jako skončil boj o nejvyšší frekvenci, skončí také boj o počet jader v procesoru,“ řekl Newell. A protože nyní kope za AMD, celkem logicky doplnil, že budoucnost vidí v tzv. „heterogenních procesorech“ (Newell doslova řekl „heterogenous computing“, ale to se samo o sobě špatně překládá), tedy že procesory budou čím dál tím „integrovanějšími SoC“, kde každá část bude vyhrazena na jiný druh práce (šifrování, kódování videa, práce se sítí a podobně).

AMD se již tímto směrem vydává, když integruje grafiku schopnou dalších výpočtů přímo do procesoru, říkají tomu APU (Accelerated Processing Unit). Intel svým způsobem také, i on integruje grafiku do procesorů, a to již nějaký čas, jeho grafika má však zatím „pouze“ funkci „grafiky“. Naproti tomu Intel i přes koketování s 80jádrovým čipem své procesory raději obohacuje specializovanými instrukčními sadami pro určité druhý výpočtů (šifrování, v nadcházejících procesorech pak vektorové instrukce, o tradičních SSE sadách nemluvě).

Newell se také zmínil o možnosti udělat některé části čipů konfigurovatelné, či přesněji řečeno programovatelné. Tím se oklikou vrátil k tzv. „FPGA“ neboli Field Programmable Gate Arrays, jinými slovy pole hradel, kde lze jejich funkci naprogramovat. „Dříve se to bralo jako taková dodatečná myšlenka, v roce 2004 se však hrálo hlavně na hrubý výkon. Pak výrobci začali pracovat také na energetické stránce věci, protože to požadovali zákazníci.“ Jistě si vzpomenete, že s touto myšlenkou nedávno koketoval na IDF Intel, který má v plánu FPGA třetí strany přidat k Atomu (procesor „Stellarton“).

 

Ať tak či onak, v AMD konečně pochopili, že množstvím jader zkrátka Intel neohrozí, neboť se o to snaží neúspěšně od doby, co Intel uvedl Core 2 Duo (kdyby se to AMD povedlo, jistě by se vší parádou opět uvedla nějaký ten „FX“ procesor). AMD dělá prakticky podobnou chybu jako Intel s NetBurstem: orientuje se jen na hrubý výkon, jen se jej nyní pokouší nahnat počtem jader (jistě víte, že AMD má pro servery dokonce 12jádrové Opterony, přesto Intel v klidu kontruje 8jádrovými Xeony).

 

Jistou změnu v myšlení slibuje AMD prakticky od koupě ATI, máme na mysli integraci grafiky a procesoru do jednoho čipu „Fusion“, čehož se dočkáme hned z kraje příštího roku. Skutečná revoluce ale teprve bude muset přijít, protože pro AMD není integrace GPU do CPU revolucí, ale zatím pouze evolucí, z pohledu softwarového vývojáře nebude stále takový produkt ničím novým (vývojáři je jedno, jestli má tu čest s grafikou integrovanou v procesoru, nebo vloženou do PCI Express slotu). Můžeme jen doufat, že pozitivní změnou v přístupu budou jádra „Bobcat“ a „Bulldozer“ a že nová architektura u AMD umožní právě snadnou integraci dalších součástí starajících se o specifické úlohy, ať už to bude instrukční sada pro šifrování, nebo třeba instrukční sada pro ovládání (teoretického) integrovaného FPGA.

 

Slova Donalda Newella si můžeme každopádně vykládat dvojím způsobem: buďto má AMD skutečně nějaké eso v rukávu (pravda, asi spíše „hodně dlouhém rukávu“), anebo jde jen o vějičku. Pravdu nám ukáže až čas a myslíme si, že to nebude ani příští rok, ale až některý z dalších.