Za produktovo-technologický marast si Intel může sám. Nelze říct, že by ho do stávající pozice dotlačila některá konkurenční firma monopolistickými praktikami. Nelze říct, že by nějaká třetí strana, na které je společnost závislá, přestala spolehlivě fungovat. Intel si vyvíjí vše sám, od architektury, přes výrobní proces až po metody pouzdření čipů. Mohli bychom Intelu přát, aby si v této situaci (kterou si připravil lety pětiprocentních mezigeneračních posunů, monopolistických cen, přehnané důvěry ve vlastní procesy, výkonnostní optimalizace na úkor zabezpečení a tak dále) řádně vymáchal ústa. Což se možná již částečně stalo po stránce mediálního obrazu firmy a stránce produktové, zatím však ne po stránce finanční, kde účetní zaznamenali jen mírný výkyv.

Jenže je tu jeden potenciální problém, jeden uživatelsky nepříliš přívětivý scénář, který se od takové situace může odvíjet. Jak ukázala recenze Anandtechu, Core i7-11700K nemá šanci ohrozit Ryzen 7 5800X, který snad 80 % dílčích testů (a teď mě prosím nechytejte za slovo, jde jen o odhad) dopadl lépe. Ano, mluvilo se o zázračném BIOSu, který s výkonem něco udělá, ale jak to tak vypadá, kromě pár okrajových aplikací jde o symbolický posun ve výši desetin procent až nízkých jednotek procent, který na celkové situaci mnoho nemění.

Nyní se čeká, jak dopadne Core i9-11900K, které s 200-300 MHz může přinést o 4-6 % vyšší výkon, možná nějakým zázrakem i víc. Je jasné, že nepůjde o produkt, který by mohl zadupat Ryzen 7 5800X do země. Jde o to, zda bude schopný alespoň v polovině testů nabídnout lepší výkon, aby se dal výsledek nazvat (bez ohledu na spotřebu, půlroční čekání a nároky na chlazení) plichtou.

Připomeňme, že s generací Ryzen 2000 začal Intel ztrácet schopnost konkurovat top modelu od AMD. S generací Ryzen 3000 už Intel nestačil nejen na top model, ale ani na jednu nižší příčku. Pokud by Intel s Ryzeny 5000 ztratil schopnost konkurovat rovnou třem nejvýkonnějším modelům, nemuselo by to být dobré pro trh. Proč:

AMD v současnosti chystá cosi jako Zen 3+ (Warhol). Nejspíš bude určený pro socket AM4 (což je ale z tohoto kontextu vedlejší) a přinese vyladěné jádro s mírně vyšším IPC a mírně vyššími takty, které by mělo zvýšit výkon o (na poměry půlgeneračního refreshe) velmi pěkných 10 %. Jenže. Výrobní kapacity jsou omezené, AMD má závazky vůči Sony a Microsoftu v konzolích, je pro ni lukrativnější waffery věnovat výrobě serverových a mobilních čipů, kde jsou vyšší marže. Pokud by se nyní autoři recenzí shodli na tom, že Core i9-11900K v podstatě nepřináší nic zásadního oproti půl roku starému Ryzen 7 5800X, jaký by měla AMD důvod Zen 3+ vůbec pustit do výroby? Má nejvýkonnější šestnáctijádro na trhu, nejvýkonnější dvanáctijádro na trhu, zůstalo by jí i nejvýkonnější osmijádro na trhu a půlgenerační refresh by postrádal smysl. Má AMD překonávat své vlastní produtky, které se už tak ani na pultech neohřejí, jaká je po nich poptávka?

Upřímně řečeno nemyslím, že by AMD půlgeneraci zcela zrušila. Mohla by ji ale notně zredukovat a vydat řekněme o 100 MHz přetaktované Ryzen 7 5850X / 5800XT a Ryzen 9 5900XT, aby se neřeklo. Symbolicky potvrdit pozici, ovšem bez ambicí reálného zvýšení výkonu.

Přestože takový scénář nastat nemusí a existuje šance, že se Lisa Su bude chtít blýsknout bez ohledu na to, jak se nejvýkonnější Rocket Lake vyvine, existuje několik důvodů, proč by se AMD mohla začít chovat pragmaticky. Omezené výrobní kapacity by bylo dalším a případná neschopnost Rocket Lake porazit loňský Ryzen opět dalším, možná onou poslední kapkou.

Ve výsledku by taková situace nebyla ani tak problém pro Intel (který by se zbavil ještě konkurenceschopnější půlgenerace), jako absence výhodnějších produktů na trhu. Ač je prozatím Rocket Lake drcen Zenem 3 (a nikoli naopak), přejme Intelu, ať se alespoň Core i9-11900K povede; může se od toho odvíjet produktová nabídka letošního druhého pololetí.