Připomeňme, že obě firmy se vzájemně tahaly po soudech už od 80. let, ostatně jedním z důvodů, proč se Pentium jmenovalo Pentium a ne 586, byla snaha zabránit AMD v kopírování názvu, protože slovní spojení šlo registrovat jako značku. AMD ale v polovině minulého desetiletí měla vynikající produkty, ať již dožívající Athlony XP, nebo Athlony 64. Intel tehdy dle ní prováděl nečestné praktiky „finančního motivování“ a dalších forem nátlaku na partnery, aby odebírali jen jeho produkty. Tomuto tématu jsme se věnovali, AMD nakonec vymohla odškodné ve výši 1,25 miliardy dolarů, ale jak Hector dodává, byl to jen zlomek.

Dle informací, které má The Wall Street Journal k dispozici, bude kniha odkrývat další zajímavé oblasti tohoto období dějin sporu AMD × Intel a také jiné věci jako nákup výrobce GPU, kdy AMD chtěla nejprve Nvidii a když nebylo možné dohodnout se na podmínkách, teprve pak oslovila ATI. Dále se kniha věnuje vyjednávání s investiční skupinou z Abú Dhabí, která Ruiz hodnotí tak, že kdyby to neklaplo, AMD by dnes již neexistovala.

Kniha ale prý nezmiňuje Ruizovo napojení na jeden z hedge fondů a nekalé vynášení citlivých informací. Také jistě nebude zmiňovat mnohá, z historického hlediska chybná Ruizova rozhodnutí, která pozici AMD uškodila. Ale i tak jsme přesvědčeni, že to bude extrémně zajímavé čtení.

Jako vždy ale - a týká se to sporu s Intelem dvojnásob - platí, že každý správný soudce by měl vyslechnout obě strany. A stejně tak v na kapitalistickém západě platí, že co je legální, nemusí být morální. Ať již tedy kroky Intelu z hlediska monopolního boje s AMD byly jakékoli, z právního a morálního hlediska jde o různé věci. Ruiz však hodnotí urovnání sporu s 1,25miliardovým odškodněním jako zklamání. Volně si to můžeme parafrázovat tak, že i toto vysoké odškodnění považuje, s ohledem na škody, které AMD utrpěla, za prohru.

Osobně se skoro začínám obávat, že už příliš dlouho nebude platit svaté dogma, dle kterého nemůže Intel firmu AMD potopit, protože by na něj okamžitě skočily antimonopolní úřady a skrze jeho téměř 100% obsazení x86 trhu by jej rozporcovaly. Pravdou je, že s ohledem na vývoj ARMu, přesunu uživatelů k tabletům a podobným zařízením a také na rostoucí pozici GPGPU trhu, hraje x86 platforma v celkovém objemu stále menší význam. Nakonec to nebude o konkurenci AMD a Intelu na x86 trhu (+ VIA), ale o konkurenci architektur x86 a ARM (případně i GPU). A pak bude moci AMD klidně na x86 poli padnout a FTC nad tím ani nemávne rukou. Odhadoval bych to tak na rok 2020.

V roce 2006 měla AMD podíl na trhu x86 procesorů 25,3 %, loni už jen 14,7 %.

Knihu „Slingshot“ napsal Hector Ruiz ve spolupráci s novinářkou Lauren Villagran působící v Mexico City.