Navzdory všem optimistickým prezentacím, akcím hovořícím o produktech chystaných na několik let dopředu a opakovaným ujišťování, jak jsou všechny nadcházející novinky „on track“, se v poslední době poněkud bortí většina plánů Intelu. Nejde přitom o jeden-dva produkty. Nejde o zpoždění v řádu týdnů nebo jednotek měsíců. Mnohé produkty jsou zpožděné o rok, dva i více. Co se vlastně děje a kde je problém?

Xeony

Nejdříve si to zrekapitulujme. V serverovém segmentu naposledy bezproblémově dorazila 14nm generace. Její pozdější refreshe sice byly zpožděné, ale nakonec se ukázaly a nějakou dobu byly dostupné. Nahradit je měl až 40jádrový Ice Lake. Tam už byly zásadnější problémy - po mnoha odkladech dorazil, ale byl velmi dlouhou dobu prakticky nedostupný. Dnes již lze s rozumnou dobou dodání objednat 12-20jádrové modely, ale co je 20 jader v roce 2022, kdy konkurence nabízí modely s více než trojnásobkem jader, které mají ještě vyšší IPC i takty?

O to víc je nepříjemné, že na trhu chybí Xeony Sapphire Rapids. Tyto 56jádrové procesory by teoreticky mohly obstojně konkurovat 64jádrovým Epycům, ale jejich vydání, původně plánované na první kvartál 2021, se podle analytika M. C. Kua uskuteční až ve druhém kvartálu 2023 (kdy už na trhu budou 96 jádrové Epycy).

PC GPU

Grafické karty Xe-HPG neboli Arc sice byly formálně vydané, ale reálně jde o nejmenší (z původně tří plánovaných GPU) v mobilním i desktopovém segmentu, navíc omezené na určité trhy, modely, země. Krom obrovského zpoždění nedosáhl Intel výkonnostních příček, čipy mají navzdory 6nm procesu TSMC horší energetickou efektivitu než 12nm generace Nvidie a technologická výbava je podivná.

Intel se chlubí podporou videa ve formátu AV1, ale chybí výstupy HDMI 2.1, kterými by bylo možné vyvést obraz ve vyšším než 4k rozlišení na televizor. Intel slavnostně uvedl platformu Alder Lake s PCIe 5.0 slotem pro grafiku, ale jeho vlastní grafiky Arc jej nepodporují a končí na PCIe 4.0.

HPC GPU

Xe-HPC alias Ponte Vecchio, akcelerátor superpočítače Aurora, je nezvěstný. Loni v listopadu pustil Intel do své továrny redakci webu CNet, aby nafotila linky vyrábějící Ponte Vecchio, Sapphire Rapids, Sapphire Rapids s HBM, PC procesory Meteor Lake a další produkty. Vypadalo to, jako kdyby sériová výroba jela na plné obrátky a za pár týdnů až měsíců to všechno mělo jít do distribuce.

Reálně šlo o vzorky, v některých případech snad i o makety nebo mrtvý křemík, neboť zprávy o funkčních vzorcích Meteor Lake přišly až letos na jaře. Od listopadu 2021 nepřišly žádné nové oficiální informace o Ponte Vecchio. Řada Xe-HP byla zrušena zcela.

Mrtvý HEDT

Segment HEDT, výkonných Core pro desktop a pracovní stanice, Intel de facto opustil 2019 vydáním řady Cascade Lake-X. Ta byla v podstatě refreshem Skylake-X a nenabízela mnoho navíc - sloužila spíše jako platforma, která přinesla konkurenceschopnější ceny. Skylake-X byl vzhledem k výkonu předražený, drcený standardní desktopovou řadou AMD a extrémně nevýhodný.

Pro Intel bylo akceptovatelnější, než jej zlevnit, vydat formálně novou řadu se stejnou architekturou, ale nižšími cenami. Letos v létě měla po tříleté odmlce přijít náhrada na procesu Intel 7, ale podle všeho se odkládá.

Sliby

Krom toho Intel přichází s řadou slibů, o kterých je buďto už v době jejich zveřejnění (s ohledem na informační úniky o daných produktech) zřejmé, že nemohou být dodrženy, nebo o jejichž dodržení se Intel zjevně ani nepokouší. Příkladem mohou být aktivity kolem ovladačů a herní podpory grafik Arc:

• Další odklad Intel XeSS: Nevyjde ani na jaře, posouvá se na léto
• Intel porušil další slib, opět avizoval ovladače, které nevydal
• Ukázka herní podpory Intelu dopadla fiaskem, Intel nedodržel ani vlastní slib

Situace by paradoxně byla lepší, kdyby Intel podobné sliby nedával. Jejich nedodržení by nikomu nechybělo a nepůsobilo tak, jak působí.

Pravá ruka, levá ruka

Další kapitolou jsou ohlášení, data vydání a další události, které jsou oznámeny, obratem dementovány, dalším pracovníkem změněny. Jakoby jedna skupina pracovníků nevěděla, co dělá druhá a část marketingu měla od vývoje jiné informace než zbytek.

• Intel vzal zpět vydání Arc, půjde do světa až v červnu
• Oficiální frekvence Intel Arc jsou průměrné takty, nikoli základní
• Intel zveřejnil webovou stránku desktopových grafik Arc, poté ji opět stáhnul
• Arc A380 nanejvýš dotáhne Radeon RX 6400, dále mu Intel zkrouhl parametry

Každý je omylný, ale při četnosti a železné pravidelnosti podobných přešlapů to vypadá, jakoby neexistoval management a v Intelu vládla totální anarchie.

Proč se to děje? Za éry Briana Krzanicha působil Intel poměrně seriózně a byť ne vše šlo podle plánu, alespoň k přešlapům, jaké popisují předchozí dvě kapitoly, nedocházelo. Namísto zpožděných 10nm produktů se Intel alespoň pokoušel něco dělat na 14 nanometrech. Za éry Boba Swana bylo průšvihů více, marketing se zostřil a Intel začal mnohem selektivněji vybírat, v jakých aspektech, aplikacích a typech zátěže bude srovnávat své produkty s konkurenčními. Občas to bylo poněkud za čarou, ale ostřejší marketing tehdy Intel ohlásil a vypadalo to, že jím chce překlenout problémové období, což se dalo pochopit.

Brian Krzanich a Renee James (vyhozená za roční odklad 10nm procesu) - tehdy ještě za roční odklad padaly hlavy

Po nástupu Pata Gelsingera na místo CEO se nové vedení snažilo působit, jakoby našlo řešení na většinu problémů a zpoždění. Zprvu to vypadalo, že se Intel rozjede ve velkém. Od té doby ale utekl rok a půl a v podstatě jediný produkt, který dorazil bez citelného zpoždění a dokázal konkurenční pozici Intelu zlepšit, byl PC procesor Alder Lake. Co se děje v ostatních segmentech, bychom si ze Briana Krzanicha dokázali představit jen těžko. Můžeme tvrdit, že některé doznívající průšvihy pocházejí ještě právě z Krzanichovy éry, ale rok a půl po nástupu nového vedení nelze dávat současný chaos za vinu nikomu jinému: Co dělá marketing nyní, je věcí aktuálních rozhodnutí.

Těžko říct, co stojí za marketingem, softwarovou podporou a aktuálními sliby. Můžeme však docela s jistotou určit, odkud pramení problémy se zpožděným hardwarem. Za 14nm éry měl Intel potíž přejít na 10nm proces, což bylo věcí několika selhání při jeho vývoji. Do té doby však celkem fungoval vývoj samotných architektur. Problémem byl Skylake, byť to zprvu nebylo patrné - měl zpoždění a zpětně to vypadá, že se ho Intel snažil uchvátat, což vedlo ke vzniku řady bezpečnostních děr, které se začaly projevovat s delším časovým odstupem. Když však došlo na 10nm proces alespoň v mobilním segmentu, začalo se ukazovat, že Intel nemá architektury vyvinuté v šuplíku (podle původních plánů), aby je mohl rychle vystřílet, ale že jsou na tom hůř než Skylake. Jádra Willow Cove byla natolik problematická, že IPC v řadě případů padalo pod Ice Lake (což Intel zachránil vyššími takty) a krom mobilního segmentu je Intel nenasadil nikde - ani v PC, ani v serverech, ani v HEDT.

AMD zvolila cestu čipletů. Tento nástup byl ale postupný. První generace Zenu byla modulární, symetrické kusy křemíku bylo možné používat samostatně i spojovat. Pokud by byl problém s propojením, mohly jít na trh jako samostatné procesory. Druhá generace, když se potvrdilo že propojení funguje správně, přišla s asymetrickými čiplety. Navíc byl návrh čipu rozdělen na dva výrobní procesy - čemu stačily nižší takty, bylo ve velkém 12nm čipletu vyráběném levně GlobalFoundries, procesorová jádra těžící z vyšších taktů vznikala na 7nm čipletech TSMC rozdělených po osmí jádrech, aby byla výtěžnost vysoká.

Nejprve se zdálo, že Intel touto cestou nepůjde, ale nakonec zřejmě pochopil, že monolity již nejsou cesta a přišel s vlastním řešením. Problém je v tom, že to, co si AMD rozložila na čtyři generace Zenu a tři generace CDNA, se Intel snaží přivést na trh v rámci jedné generace (Ponte Vecchio a Sapphire Rapids). Nejen, že si rovnou nastavil příčku až na vrchol stojanů, ale zároveň se z nějakého důvodu rozhodl pro řešení, kterému chybí flexibilita přístupu AMD. Intel používá těsně poskládané a těsně propojené dlaždice. Takže když proces zvolený pro jednu dlaždici nevyjde, není možné ji převést na jiný. Velikostně by totiž do skládačky nezapadala. Namísto zjednodušení situace volbou menšího množství vhodných procesů Intel hned v první rozsekal návrh Ponte Vecchio na 63 dlaždic (47 funkčních, 16 tepelných), které jsou vyrobené na širokém spektru procesů a z nichž každá musí být vybavena plně funkčním rozhraním, které ji propojuje s jinou. Stačí chyba v jediném rozhraní, stačí problém s jediným z řady použitých procesů, stačí zpoždění architektury jediné dlaždice a produkt nejde na trh.

Situace připomíná dvě osoby, které se snaží dostat přes bažinu. Jedna si pomalu prošlapává terén, zkouší, který drn jí unese a na jaký nemá šlapat, pomalu si na problematická místa, která nelze obejít, vrství větve. Druhá se ještě na pevné zemi suverénně rozbíhá a chce bažinou proběhnout. V první chvíli se dostává obdiv za odvahu a sebevědomí té druhé, ovšem ta se nakonec boří po pás v bahně, zatímco první ji svým rizika-eliminujícím postupem předhání.

Chyba tedy nastala kdesi v okamžiku, kdy padlo rozhodnutí skočit do dlaždic, procesů a architektur rovnýma nohama, když byl Intel v situaci, kdy nezvládal vývoj nových procesů, nezvládal plnit harmonogramy vývoje architektur a ještě si tyto dva problémy rozšířil o dlaždicový koncept závislý na včasném a bezvadném provedení všech dílů a všech procesů podle původního plánu. Změna jediného dílku totiž způsobí, že dílek skládačky nezapadne a je potřeba přepracovat i ty ostatní. Toto rozhodnutí zřejmě provázela buďto nedostatečná sebereflexe možností technologického vývoje v dané době, nebo manažerská snaha ukázat konkurenci, akcionářům i uživatelům, že není potřeba jít pomalou cestou AMD, protože Intel investoval do můstků (EMIB), vrstvení (Lakefield) a má vše plně zmáknuté. Přestože ani na jedné z těchto technologií vlastně nevznikl komerčně úspěšný produkt.

AMD zvládne pomocí čipletů realizovat třetí generaci CDNA a dostat na trh výpočetní APU spojující x86 jádra a HPC akcelerátory dříve, než Intel uvede první generaci dlaždicových Xeonů a první generaci dlaždicové Xe

Zatímco ještě ani AMD Instinct MI300 chystaný na příští rok nebude skládáním kousků křemíku tak složitý jako Intel Ponte Vecchio, bude technologicky pokročilejší a především - před jeho vydáním dokázala AMD dostat na trh celou řadu produktů, které jí vydělávají na vývoj dalších generací. Ponte Vecchio stále čeká v továrnách a laboratořích, podobně tak Sapphire Rapids. Intel má však zatím štěstí v tom, že AMD nemůže pokrýt celou poptávku v profesionálním segmentu (možná ani její třetinu), takže Intel může vydělávat i na těch prehistorických 12-20jádrových Xeonech, které jsou na tom výkonnostně hůř než desktopový Alder Lake za zlomek ceny.