DVD Video

Neméně užitečnou funkcí může být i vytvoření image pro DVD Video v případě, že už máte vytvořenou datovou strukturu (složku VIDEO_TS s patřičnými IFO, BUP a VOB soubory). Pak stačí jen vybrat příslušný soubor VIDEO_TS.IFO a UltraISO si natáhne zbytek. Výsledek stačí jen pojmenovat, uložit … a vypálit.

Podobným způsobem se vytváří i PS2 CD/DVD, kdy si UltraISO řekne o soubor SYSTEM.CNF.

Audio CD, Mixed Mode

Dnes již velice řídce používaný formát Mixed Mode CD umí UltraISO vytvořit také. Nutno však říci, že se příliš nezatěžuje mezerami mezi stopami, což však vypadá spíše na chybu. Pokud si totiž v projektu necháte zobrazit vlastnosti vloženého souboru, nic se nestane, přičemž bych očekával, že právě zde půjdou nastavit takové věci jako mezery před stopu nebo CD-Textové informace. Totéž platí i pro audio CD. Je přitom jedno, jestli dáte do projektu MP3 soubor, nebo WAV s parametry přímo použitelnými pro audio CD. Druhý zmíněný případ má tu výhodu, že rovnou zhruba víte, kolik místa vám zvuk na CD zabere. UltraISO totiž při vložení MP3 souboru do audio kompilace neukazuje obsazenou velikost podle množství dekomprimovaných dat, ale prostě podle velikosti MP3 souboru, který je samozřejmě menší. Reálnou velikost komplikace se vším všudy se dozvíte až po uložení do image, přičemž je možné volit mezi BIN/CUE, NRG (Nero), MDF/MDS (Alcohol) a IMG/CCD/SUB (CloneCD).

Floppy Image, HDD Image

Podobně jako známý program WinImage umí i UltraISO vytvářet image disket. Narozdíl od WinImage, který si však neporadí s netradičními disketami „značně větších“ kapacit, výběr v UltraISO je o poznání větší.

Od klasických 160kB disket (které vám asi budou pro bootovací CD na nic) přes klasiky typu 1,44 MB nebo dvakrát „užitečnější“ 2,88MB diskety lze vytvářet i image takových rarit, jako jsou LD-120 (120MB disketa) či ještě vzácnější LS-240 (240 MB) nebo dokonce neúspěšný pokus v podobě 32 MB na jednu disketu (to uměly mechaniky Matsushita zvládající LS-120 a LS-240, těch 32 MB se dalo nahrát na klasickou disketu, akorát k tomu byl zapotřebí speciální software a na disketu se jím zapisovalo podobně jako třeba v Neru na CD – nejdříve vytvořit projekt, pak prakticky „Disc-At-Once“ zapsat – to a pravděpodobně nízká spolehlivost spolu s nekompatibilitou s jinými mechanikami zapříčinilo konec v propadlišti dějin). Netřeba asi příliš rozvádět, že pokud je image do 32 MB včetně, je použit souborový systém FAT12, vyšší kapacity dostávají FAT16. FAT32 UltraISO neumí, ono to má beztak smysl až od 512 MB výše.

A to už se dostáváme k možnosti vytvoření image pevného disku. Od pohledu je rozdíl mezi image pevného disku a diskety jen v možnostech kapacity. Ani u pevných disků není povolen jiný souborový formát než FAT16 (a u 16MB a 32MB image FAT12). Možnosti operačních systémů jsou pak stejné jako u disket.

Pokud jde o soubory zvoleného operačního systému, ty pochopitelně součástí UltraISO nejsou, musíte si je vložit do projektu z vlastních zdrojů. Jestli má WinImage něco, co v UltraISO chybí, pak je to emulátor virtuálních disketových mechanik. UltraISO má však zase emulátor CD mechanik a na ten se podíváme v další části.