Nedávno Eizo přišlo s novou řadou monitorů, jenž doplňují jejich nejvyšší profesionální CG řadu ColorEdge o cenově výhodnější CX modely. Jeden takový model jsem měl k disposici na dlouhodobé testování, s jehož výsledky vás nyní seznámím.

Začněme výčtem deklarovaných technických parametrů: 

• vestavěná kalibrační sonda pro automatickou korekci, funkce DUE a OVERDRIVE

Zobrazované barvy (dle vstupu):

• DisplayPort 10 bit vstup: 1,07 miliard barev z 278 trilionu možných
• DVI, HDMI 8 bit vstup: 16,77 miliónů barev z 278 trilionu možných

Malé seznámení s monitorem a jeho funkcemi

Od sedmadvacetipalcového monitoru nelze očekávat, že bude jak peříčko a proto při vybalování z krabice si musí dávat člověk pozor, aby ho mohl pohodlně vytáhnout a dát na stůl, protože jednou rukou se tak velký monitor rozhodně neudrží. Monitor je již kompletně smontován s praktickým stojanem, od něhož nelze čekat žádné „designové ústřelky“, ale spíš stabilitu a funkčnost.

S monitorem jsou dodány veškeré potřebné kabely, takže připojení monitoru k počítači je bezproblémové — až na jednu drobnost. Hned objevíte výhodu stavitelného stojanu, protože pro připojení kabelů musíte monitor vysunout nahoru a zaklonit, abyste se snadno k potřebným konektorům dostali. Panel se vstupy a USB konektory je přístupný vzadu zespodu monitoru a zejména USB konektory nejsou pro běžné používání umístěny příliš ergonomicky a tedy častý přístup k nim je poněkud nepraktický. Na druhou stranu — jak často uživatel připojuje DVI/DisplayPort? Na USB portu monitoru jsem měl připojené pouze externí měřicí sondy (a i ty se dají připojit přímo přes počítač), takže poněkud obtížnější dostupnost portů u monitoru mi zas tolik nevadila. Ano, USB porty by mohly být třeba na předním panelu, ale zde výrobce dal přednost strohé eleganci před snadnou konektivitou.

Po zapnutí monitoru se dostáváme k jeho menu, jenž je, typicky pro EIZO, pragmaticky přehledné a díky zobrazení aktuálních funkcí nad tlačítky se uživatel snadno a rychle orientuje.

Detail menu monitoru.

Na výběr je k dispozici hned několik uživatelských předvoleb. User 1, 2 a 3, simulace papíru, AdobeRGB, sRGB a nakonec Cal (kalibrovaný mód). Pokud by se nabídka zdála pro někoho příliš bohatá, lze ji zredukovat v pokročilém nastavení menu. Nabídka dostupných voleb se rovněž mění aktuálně podle právě používaného vstupu signálu, či zda-li je aktivována kalibrační funkce monitoru (viz dále). Uživatel může měnit hodně parametrů. Dokonce i jas modré LEDky na předním panelu lze měnit, stejně tak i zobrazení loga EIZO při zapnutí monitoru. Menu monitoru je bohaté nejen na nejrůznější možnosti nastavení, ale i na informace, kde se uživatel může dozvědět velmi užitečný údaj, kolik hodin byl jeho monitor celkem v provozu. Ekoterorismus je dnes „IN“ a tak i EIZO umožňuje uživateli si zjistit, kolik rostlinek zahubí snížením produkce CO2 (jenž je pro život a růst rostlin zásadní) úsporou elektrické energie.

Mimo nastavení jasu, gammy a chromatické teploty, lze v pokročilém nastavení ještě možno upravit barevné podání monitoru úpravou gradace v jednotlivých RGB kanálech, změnit celkový odstín, nasycení barev a případně i 6 barvovou korekci v jednotlivých osách pro purpurovou, červenou, žlutou, zelenou, azurovou a modrou barvu. Tyto velmi bohaté možnosti úpravy barevného zobrazení monitoru jsou sice zajímavé, prakticky vzato ale tyto monitory nabízí mnohem přesnější možnosti korekce — k tomu se ale dostaneme později.

Celkově na první pohled uživatel hned ocení matný LCD panel. Díky němu není problém pracovat v nejrůznějších světelných podmínkách, aniž by se objevil jakýkoliv odlesk či odraz z okolí. Pokud monitor používáte v prostředí, kde se světelné podmínky velmi výrazně mění, uvítáte funkci, kdy pomocí malého optického senzoru ve spodní části rámu (hned vedle tlačítek) si monitor sám upravuje úroveň podsvětlení tak, aby uživatel nebyl oslepen přesvětleným monitorem za tmy a naopak za plného denního světla zase naopak nemžoural na slabě podsvětlený panel. Musím přiznat, že tahle užitečná a příjemná funkce adaptivní korekce podsvětlení rozhodně šetří uživatelův zrak! Bohužel (a naprosto logicky) není ale dostupná v kalibrovaném režimu monitoru.

Rozlišení 2560 × 1440 s plochou 27 palců patří k parametrům, na které si člověk zvyká prakticky ihned a rád.

Plné schopnosti desetibitové barvy si užijete jen v případě, že vlastníte grafickou kartu, jenž umí na DisplayPortu 10bitový výstup na kanál (což jsou od NVIDIA karty typu Quadro a od AMD pak FirePro a FireGL karty). Pokud jste nadšený či profesionální (popřípadě nadšený profesionální) fotograf, výhody desetibitové barevné hloubky oceníte zejména v Adobe Photoshopu a v profesionální verzi Photostudia od Zonerů. Věřte tomu, že rozdíl mezi klasickým osmibitovým přechodem v šedé (typicky černobílá fotografie) a naprosto hladkým přechodem v deseti bitech — vás doslova praští do očí.

Na DVI konektoru jde samozřejmě jen 8bitový signál, stejně jako na HDMI. HDMI je zde ve verzi 1.4 a pokud přes HDMI připojíte kupříkladu notebook, monitor zobrazí jen FullHD rozlišení. Nicméně pokud využijete HDMI>DVI-D redukci (je součástí dodávky monitoru), můžete si užívat plného rozlišení monitoru 2560 × 1440 i z notebooku, jenž má pouze HDMI výstup (pokud to ovšem utáhne jeho grafická karta, samozřejmě). Ještě chvíli bych se u HDMI vstupu zastavil. Ten je totiž velmi nadstandardní. A to v tom smyslu, že je zcela kompatibilní s FullHD vstupy moderních televizí a navíc podporuje rozsah 24–70 Hz. Dokáže zpracovat nejen RGB signál, ale i YCbCr signály. S takhle velkoryse pojatou podporou HDMI jsem se nikde jinde (ostatní mají obvykle jen zpracování progresivního RGB/60 Hz na HDMI vstupu), než u monitorů EIZO řady ColorEdge, doposud nesetkal! Díky tomu lze monitory řady ColorEdge (a tedy i testovaný CX270) využít též i jako plnohodnotné výstupní zařízení pro oblast profesionálního zpracování videa.