Integrovaná grafika v „Sandy Bridge“ je jen tak mimochodem první grafikou vyrobenou 32nm procesem (ve „Westmere“ byla grafika ještě na 45nm procesu, konkurence (AMD i Nvidia) má nejlepší kousky na 40nm procesu). Kromě možnosti automatického taktování (Turbo Boost, u grafiky nazvané Dynamic Frequency) až na 1,35 GHz (dosavadní grafika uměla u nejrychlejšího Core i5 661 až 900 MHz, jinak bylo běžných 733 MHz u desktopových a až 766 MHz u mobilních procesorů) zvládá DirectX 10.1, DirectCompute, a specializovaná technologie Intel QuickSync Video, což je hardwarová akcelerace celého procesu převodu videa do MPEG2 či H.264 až do rozlišení 1080p, a to od dekódování přes preprocessing až po zakódování.

Intel má na toto téma ve vlastních prezentacích jeden velice „vtipný“ obrázek:

Jak jsme si sami změřili v testu Intel HD Graphics 3000 v Core i7 2600K, kdyby Intel srovnával schopnost procesorové části „Sandy Bridge“ a Quick Sync grafické části téhož čipu, nikdy by mu dvojnásobek nevyšel. Proto „takticky“ srovnává se starším dvoujádrem, které žádnou akcelerací „netrpí“, pak je tento výsledek v podstatě realistický.

Co se týče softwarové podpory, momentálně je přislíbená společnostmi CyberLink (vyzkoušeno v MediaEspresso, ale s výsledkem jsme zatím moc spokojeni nebyli), ArcSoft (vyzkoušen MediaConverter 7, to už bylo o poznání lepší) a Corel (bude použito v Corel DVD Factory, což je software pro authoring BD/DVD). Asi bychom mohli očekávat, že se přidají i jiní, určitě by bylo zajímavé, kdyby se objevil i nějaký ten bezplatný převodník.

Stručně a jasně shrnují základní rozdíly mezi generacemi integrovaných grafik v procesorech Core i7/i5/i3 dosavadní a druhé generace dva slajdy:

Možná se ptáte, zda budou při použití diskrétní grafiky (třeba v případě čipsetu Intel P67) k dispozici některé funkce vyloženě nevyžadující zobrazování obrazu, tedy zda bude možné využít třeba Intel Quick Sync k převodu videa. Odpověď je prostá: ne. Aby byly tyto funkce k dispozici, musí být grafika k dispozici jako celek. Využitelné s diskrétní grafikou by to mělo být určitě v případě použití technologie Nvidia Optimus (tehdy je typicky integrovaná grafika tou hlavní a diskrétní se zapíná, jen je-li jí potřeba).

Intel Wireless Display

Ještě než opustíme grafiku, zmíníme v mobilní verzi možnost jménem Intel WiDi neboli Wireless Display. Tuto funkci nejspíše nenajdete ve všech noteboocích, ale je dobré vědět, že se po ní můžete shánět. Umožňuje přes Wi-Fi 802.11n přenášet do kompatibilních zobrazovadel (nebo zobrazovadel připojených k WiDi adaptérům) 1080p obraz včetně zvuku. Intel uvedl WiDi už na loňském CES, ale to umělo nejvýše 720p, nyní je tedy povýšeno na plné HD rozlišení. Malé modré písmo v patičce říká, že nadále není podporován přenos obrazu chráněného nějakou tou ochranou (HDCP, Macrovision na DVD a podobně).

Vraťme se nyní k procesorové části, kterou (jak jsme již řekli) považujeme z hlediska změn za méně zajímavou, i když v samotné mikroarchitektuře jsou určitá vylepšení, která sama o sobě i na stejnám taktu zlepšují výkon oproti generaci předchozí. Novinkou je určitě instrukční sada Intel AVX (Advanced Vector Extension), která rozšiřuje možnosti práce v operacích v plovoucí řádové čárce ze 128bitových na 256bitové instrukce (více o tom, jak to je s takto velkými instrukcemi, si přečtěte v povídání AMD o připravované FlexFP jednotce v procesorech s „Bulldozer“ moduly). Přináší to až dvojnásobný nárůst výkonu, pokud ovšem dovede aplikace AVX sadu využít.