Problémy globální ekonomiky se sešly s problémy, se kterými se potýká samotný Intel a výsledkem je za druhý kvartál letošního roku finanční ztráta přesahující půl miliardy dolarů. S ohledem na zisk, který Intel donedávna měl, jde o kapku v moři, která by sama o sobě na ekonomické stabilitě společnosti nic nezměnila. Na druhou stranu jde o vztyčený prst, varování, že něco nefunguje, jak by mělo. Za druhé lze na situaci nahlížet jako na událost, která není u Intelu běžná, došlo k ní za posledních třicet let asi dvakrát a to v souvislosti s velkými investicemi. Za třetí pak pro akcionáře může být znepokojivé, že Intel pro druhý kvartál avizoval příjmy ve výši 18 miliard a reálně vykázal 15,3 miliard dolarů. Nedá se tedy říct, že by se půlmiliardová ztráta očekávala.

Z různých stran nyní přicházejí zprávy, mnohdy i neoficiální, které naznačují, že Intel přistoupí k řadě úsporných opatření. Pro CEO Intelu Pata Gelsingera není tato situace jednoduchá. Podle původně avizovaných plánů měly ve velkém běžet prodeje grafických karet Arc, měly být na trhu Xeony Sapphire Rapids, výpočetní akcelerátory Xe-HPC / Ponte Vecchio a PC procesory Raptor Lake. Reálně si grafiky Arc hrajou na královnu Koloběžku I., Sapphire Rapids a Ponte Vecchio na schovávanou a příjmy bude muset zajistit trochu zpožděný, ale (snad) jinak bezproblémový Raptor Lake.

V takové situaci očekává, že krom podobných vyjádření dojde i na zcela konkrétní strategické kroky. Zdá se, že Intel skutečně k nějakým změnám přistoupil a o nějakých uvažuje. Asi nejzásadnější z nich je oficiálně potvrzený konec úložišť a pamětí Optane. Tato divize pro Intel z finančního hlediska znamenala železnou kouli u nohy, kterou se na jednu stranu snažil odlehčit, ale na druhou stranu se jí nechtěl zbavit. Šlo by totiž o potvrzení krachu dalšího dlouhodobého projektu, ve kterém společnost utopila miliardy dolarů a které vyzněly do ztracena (vzpomenout lze na legendární 64bit x86-nekompatibilní procesory Itanium nebo projekt Larrabee a jeho deriváty).

• Optane pro Intel znamená roční ztrátu přes půl miliardy dolarů

Novodobější část historie Optane jsme docela podrobně rekapitulovali a rozebírali v letošním článku, takže pokud byste měli potřebu si detailněji tyto události připomenout, využijte odkazu výše.

Továrna v Utahu, původně jádro společného podniku Intelu s Micronem, kde vznikal Optane

Pro hrubý obrázek však postačí, že se Intel nejprve zbavil továrny, ve které Optane vyráběl, tudíž ho poslední dva roky kupuje od Micronu. Dále ukončil řady Optane pro PC krom (tehdy) nejnovější určené pro párování s procesory Rocket Lake. Ani to však divizi nedostal ze ztráty.

Zdálo se však, že v serverovém segmentu bude technologii držet, protože navzdory ztrátě divize, která má Optane na starosti, získává tato technologie zákazníky procesorům Xeon, se kterými je párována. Problém však je, že Intel už dlouhou řadu let nedokázal poslat na trh Xeony, které by se alespoň vyrovnaly nabídce AMD. Zákazníci, kteří se poohlížejí po nejvýkonnějších serverových procesorech, tak volí procesory Epyc od AMD a zákazníci, kterým stačí nižší výkon a volí Xeony, většinou nepotřebují (drahý) Optane. Synergie tak nejspíš přestala fungovat a finanční ztráta ve druhém kvartálu se stala vhodnou záminkou ke konci této technologie.

Optane H20, poslední generace pro PC (notebooky)

Stejně jako v případě finanční ztráty, ani v případě konce Optane nelze tvrdit, že šlo o očekávaný (nebo v tomto případě plánovaný) krok. Ještě nedávno totiž unikly informace o nově chystané generaci Crow Pass, která se podle dostupných zdrojů měla párovat s Xeony Sapphire Rapids. K tomu tedy nejspíš nedojde, nebo dojde ve velmi omezené míře (například v souvislosti se zakázkami, kde byla taková konfigurace smluvně zakotvena). Pro Intel znamená konec Optane odpis skladových zásob v hodnotě $559 milionů, což zhruba odpovídá částkám, které divize zodpovědná za Optane každoročně ztrácela (v roce 2020 to bylo $576 milionů, v roce 2021 se odhadovalo $530 milionů).

Pro Intel znamená konec Optane mimo jiné další neúspěšný pokus o protlačení dalšího paměťového standardu / nestandardu průmyslu navzdory. Připomeňme drahé RDRAM, které si asi většina pamětníků spojuje s nástupem procesorů Pentium IV (podpora byla i na Intel 840 pro Pentium III), nebo snahu o prosazení varianty HMC pamětí na akcelerátorech Xeon Phi, zatímco zbytek hardwarového světa tento zpožděný standard vyhodnotil jako nerentabilní a nasadil namísto něj rychlejší, levnější a energeticky efektivnější HBM.