U CD-ROM mechanik není rychlost otáčení disku tak jednoznačná jako u pevných disků, nebo floppy disků. CD-ROM mechaniky ze začátku používaly výhradně (stejně jako CD přehrávače, od kterých byly odvozeny) konstantní obvodové rychlosti označované jako CLV (Constant Linear Velocity). To znamená, že rychlost otáčení nebyla konstatní, ale měnila se v závislosti od vzdálenosti hlavy od středu disku. To proto, aby pod čtecí hlavou probíhalo vždy stále stejné množství dat. CD, narozdíl od pevných disků, má informaci zaznamenanou se stále konstantní hustotou. Laicky řečeno, vzdálenost dvou bitů na začátku a konci CD je stále stejná, zatímco u pevného disku jsou bity na vnitřních kruzích u sebe blíže, než na vnějších (uznávám, že je to ve skutečnosti trošku jinak, ale pro pochopení to jistě postačí - to pro ty, co mne naposledy v auditoriích kamenovali zato, že jsem si omylem spletl track se session :-)). Změnou rychlosti otáčení tedy CD mechanika vyrovnává to, že u středu přečte za jednu otáčku méně dat, než na vnějšku. Opět zjednošeně: je-li 1kB na vnitřní stopě uložen přesně v jedné otáčce, vejdou se do jedné otáčky na vnější stopě kilobajty tři. Je-li tedy hlava na vnitřních stopách točí se disk rychleji než na stopách vnějších. U stolních 1x speed přehrávačů to bylo 210 až 539 ot/min, ale u mechanik s dvanáctinásobnou rychlostí již 2 520 až 6 468 ot/min. Tento obrovský rozdíl v rychlostech otáčení při středu a při okraji začal způsobovat nadměrné opotřebení celé mechanické části a především pohonu.