V high-endovém segmentu držel Intel čtyři jádra do konce roku 2017, kdy tehdejší Kaby Lake (přetaktovaný Skylake) začal nahrazovat šestijádrový Coffee Lake. Od prvního kvartálu byl totiž na trhu až osmijádrový Zen, Ryzeny 1000 a Intel si začal uvědomovat, že bez zvyšování počtu jader ztratí pomyslnou korunu nejvyššího vícejádrového výkonu. Přesto tehdy trvalo přesvědčení, že čtyři jádra na hry nejen s přehledem stačí, ale že jsou stále i velkou rezervou do budoucna. Běžný uživatel, který hraje hry, zkrátka víc nevyužije a ani do budoucna potřebovat nebude. Čtyři jádra, tehdy vnímaná jako high-end za deset tisíc, byla na špičce nabídky Intelu dlouhá léta, stačila na všechno, a tak samozřejmě ještě dlouhá léta na všechno stačit budou.

S ubíhajícím časem a posunem čtyřjádrových procesorů do mainstreamu a low-endu se názory některých uživatelů začaly měnit, názory jiných však setrvávaly. A to navzdory tomu, že bylo zřejmé, že s procesory vybavenými i v mainstreamu šesti jádry a dvanácti vlákny začnou vývojáři hledat způsoby, jak jejich potenciál efektivně využít, čímž se výkonnostní nároky začnou posouvat ze čtyř jader výše. Vliv na to samozřejmě měly i herní konzole, které disponovaly osmi procesorovými jádry (byť s nižším IPC) a ohlášením nové generace konzolí, kde již bude základem osm procesorových jader s vysokým IPC.

Posun v tomto trendu ilustrují procesorové testy hry Monster Hunter World, kterou na pěti různých procesorech vyzkoušela redakce webu ComputerBase. Jde (bohužel) o tradiční test s nereálnou kombinací GeForce RTX 2080 Ti a rozlišení 1920×1080, ale rozdíly ve výkonu nečiní 5 nebo 10 FPS, ale jsou zkrátka takové, že je zřejmé, že i v 2560×1440 bude čtyřjádrový procesor brzdou.

Mávněme rukou nad tím, že Ryzeny od AMD dosahují mírně lepších výsledků než Core od Intelu. Byť podobně zanedbatelný náskok v případě Intelu bývá uváděn jako argument, proč by hráči měli preferovat Core, reálně to nehraje roli ani v jednom případě. Pokud se však podíváme na výkon čtyřjádra, zjistíme, že je prakticky poloviční oproti osmi- a dvanáctijádrovým modelů. Ještě hůř než v průměrných FPS si vede ve stabilitě snímkové frekvence, tedy v minimech. Zatímco průměrný výkon nad 60 FPS by se mohl leckomu jevit jako akceptovatelný, propady pod 30 FPS (i v 1920×1080) skutečně degradují potenciál grafické karty.

Čtyřjádra bez HT přitom ještě před dvěma lety byla vyšším mainstreamem. Otázkou zůstává, jak by se v tomto testu chovalo čtyřjádro s HT, tedy zda by FPS zvýšilo a do jaké míry. Pravděpodobně ano, ale troufám si říct, že ne na úroveň šesti- a osmijádrových modelů. Hry obvykle z HT nijak masivně netěží a nevybavuji si precedens, který by zapnutím HT zvýšil herní FPS na dvojnásobek.

Monster Hunter World sice svými nároky není reprezentantem průměrné hry současnosti, ale ukazuje směr, jakým se budou posouvat nadcházející tituly. Pro uživatele uvažujícího o upgradu herní sestavy, jejíž procesorový základ má nějaký ten rok vydržet, se tedy šestijádrový procesor - ze současného pohledu optimum celkového poměru cena / výkon - jeví jako rozumné minimum do budoucna, které nebude představovat limit výkonu. Nejen toho průměrného, ale i minim.