To bych asi nebyl já, abych se nepodíval i tomuhle kousku pod krovky. Pitva dopadla dobře, stejně jako znovusestavení, všechny testy byly tradičně prováděny až poté.

Z SSD je „chlazen“ pouze řadič Phison S10, a to skrze klasický teplovodivý na hliníkovém šasi ledabyle naplácnutý plátek šedého žužu. Není se moc co divit, Phison S10 je čtyřjádrový řadič schopný vzít si za běhu až 5 W (mimochodem sjíždí z výrobních linek společnosti UMC na 55nm CMOS procesu).

Vnitřek SSD je „po okraj“ naplněn čipy (tzn. nejsou zde neosazené pozice) a s výjimkou onoho řadiče jsou všechny tyto paměťové čipy označeny logem Kingston, takže se pak špatně pátrá po tom, co to je vlastně zač (v tomhle případě to naštěstí víme z prezentace). Z kapacity SSD a počtu NAND flash čipů je zřejmé, že tyto 15nm procesem u Toshiby vyráběné datové schránky mají každá nativní kapacitu 32GiB.

Detailní pohled na paměťový čip napovídá, že jde o 4Gbitový (512MiB) DDR3-1600 DRAM buffer. Slušný půlgigový tlumič datových nárazů (mimochodem jsou zde dva, na každé straně jeden, tedy skutečně celý 1GiB buffer). Řadič Phison S10 mimochodem zvládne právě tolik. Vůbec je tenhle čip svými parametry hodně flexibilní, v této řadě SSD už však sahá téměř na strop svých možností, především pak výkonem a kapacitou. Údajně tři jádra ze čtyř jsou vyhrazena pro samotný flash management, což podle výrobce zajišťuje zachování vysokého výkonu i v situaci, kdy je SSD téměř plné. Mno, uvidíme ve 24hodinovém Tutus Brutus testu ;-).