Že to s Kodakem dlouhodobě vypadá bledě, asi víte. Pokud ne, pak jen stručná rekapitulace - v roce 2011 prodal patenty na výrobu fotosnímačů firmě OmniVision, následně výrobu ukončil. Začátkem roku 2012 došlo na řízený bankrot, který měl firmu ochránit před věřiteli a umožnit restrukturalizaci. Následovalo avízo o ukončení vývoje fotoaparátů a kamer. Přes stálý prodej dílčích patentů a divizí firma vykazovala stamilionové ztráty. Plán, který měl společnost vrátit do hry, tkvěl v prodeji balíku nejcennějších patentů, které ještě společnost měla. Odhadní cena odpovídala 2,5 miliardě dolarů, ale dva klíčoví zájemci - Apple a Google - se před dražbou domluvili, nepřihazovali proti sobě, ale společně a balík díky tomu získali za půl miliardy. Finance na nový start tudíž nebyly.

Následně už se ztráta Kodaku nepočítala na stamiliony, ale na miliardy. V roce 2013 byla uzavřena i divize výroby skenerů a následně celá sekce „Personalised imaging business“, kam spadala část kinofilmové výroby a hlavně maloobchodní síť. Loni a letos se společnost pokusila o restart prodejem nenáročných tabletů a smartphonů. V současnosti jde ale již o tak nasycený trh, že nováček v branži (který navíc nemá vlastní skutečné vlastní produkty a pouze lepí logo na východní produkci) nemá příliš vysokou šanci uspět.

Demontáž použitelných prvků před demolicí

Během této téměř pětileté éry a vlastně již před jejím začátkem, když po tradičních produktech společnosti strmě klesala poptávka, se Kodak začal postupně zbavovat nevyužitých továren, které většinou končily odstřelem. Například v roce 2007 padly hned dvě - budova 9 a den po ní budova 23 v Rochesteru. Od roku 2003 vydal Kodak jen za demolice nevyužitých továren na $200 milionů. Nyní došlo na budovu 53. Šlo o vůbec jednu z nejstarších, vznikla v roce 1923 a její specifická silueta s řadou komínu se za více než devadesát let stala symbolem továrního komplexu v Rochesteru. Posledních dva a půl roku už z jejích výrobních linek nesjel jediný acetylcelulózový film, nepoužívala se.

Kodak, ve snaze minimalizovat ztráty, prodal budovu společnosti Moses Glick, která se zabývá demolicemi a recyklací odpadů. Glick z budovy demontoval vše, co lze druhotně využít - jen sklolaminátová okna, která má v plánu využít v jiném svém projektu, mají hodnotu $400 tisíc. 1500 tun kovovo-betonové sutě by mělo být odstraněno ve dvou etapách - do deseti dnů dojde k odstranění rozmetaných částí budov a do konce roku bude odvezena zbývající suť plus rozebrána a odstraněna část budovy, která nebyla zahrnuta do odstřelu.

Na samotný odstřel se přišla podívat řada místních - pro některé to byla show, pro jiné rozloučení s bývalým pracovištěm, pro další rozloučení s érou kinofilmu. Odstřel budovy 53 ale neznamená definitivní konec filmů od Kodaku - ještě v jedné továrně jej vyrábí. Podle některých zdrojů ale část produktů Kodaku vzniká mimo jeho továrny, takže jde o cosi na pomezí zakázkové výroby a rebrandu.

První video zachycuje poslední minuty budovy 53 zachycené dronem, druhé pozemní záběry: