Test Logitech T620: bezdrátová dotyková myš
Kapitoly článků
Logitech T620 je myš, která musí milovníkům produktů této značky připadat už na první pohled vyloženě sexy. Ladné tvary, většina horní plochy dotyková, tedy v podstatě žádné tlačítko – i právě kvůli absenci tlačítek jsem se poohlížel po takovéto myši, protože už jsem pár myšek uklikal xmrti, takže mě napadlo, že myš, kde místo tlačítek je celá plocha dotyková, by mohla být zajímavým obejitím tohoto problému. Zkrátka jsem si řekl, že tahle myš by byla pro mě celkem vhodným adeptem, a to i přes skutečnost, že není ergonomická jako většina předchozích Logitech myší, které jsem měl a dosud mám (všechny fungují, i když ta první (Logitech Cordless MouseMan Wheel, modelové číslo M-RG53, na obrázku níže druhý zprava v horní řadě) opravdu vypadá, že má již zatraceně přetočený tachometr).
K myši jsem přistupoval s nadšením, zejména mě zajímalo, zda si zvyknu na absenci „klikací odezvy“, když je teď vlastně celá horní plocha myši dotyková a rozlišení levého a pravého tlačítka je jen o tom, kde na myš sáhnu. Celkem jsem se nebál o rolování, z touchpadu běžná věc. A zejména jsem se těšil na to, co všechno bude s myší možné, tedy jaká gesta půjdou nakonfigurovat.
Obsah balení
Velmi stručně: v balení najdete samozřejmě myš, dále Unifying přijímač, dvě alkalické Duracellky a za zmínku ještě stojí semišový pytlík pro zamezení poškrábání lesklého povrchu myši při jejím přenosu. Zbytek je nezajímavá výplň (manuál, plasty, …).
Vzhled
Jak už bylo řečeno, jsem zvyklý na ergonomické myši. T620 je jiná, jednak je symetrická (tedy stejně vhodná pro praváky i leváky) a na rozdíl od ergonomických myší je dost nízká.
Vzhledově vzdáleně připomíná komunikační kameny ze seriálu StarGate, myš je oproti nim jen trošku větší, protáhlejší, možná trošku nižší a samozřejmě nemá vyryté ozdobné ornamenty ;-).
Spodek myši obsahuje přepínač na zapnutí/vypnutí, vedle něj zelenou LEDku a pod ním samotný optický snímač pohybu Logitech Advanced Optical Tracking (pravděpodobně s infračervenou LEDkou). Většinu spodní plochy zabírá kryt baterií, kam se dá schovat i Unifying přijímač (v případě přenášení myši).
A jen tak pro zajímavost: pod přilepenými kluznými ploškami žádné šroubky nejsou. Do myši se mi nepodařilo dostat, pravděpodobně se musí sundat celý vrchní kryt, což jde neuvěřitelně špatně a nechtělo se mi myš poškodit. Takže jádro pudla dnes bohužel neuvidíte, je mi líto.
O Unifying přijímači asi nemá smysl nějak obsáhle hovořit, zatím jsem nepoznal nic lepšího. Skutečně to funguje tak, jak Logitech říká: zapojit a zapomenout, že to tam je (bohužel se to dá někde zapomenout i bez zapojení ;-). Není problém k jednomu přijímači/vysílači připojit více myší, případně klávesnici nebo další kompatibilní hardware. Jen je potřeba myslet na to, že když myš spárujete s jiným Unifying přijímačem, s původním spárovaným se rozejdou.
Baterie
Myš snese jednu, nebo dvě tužkové baterie (AA), to podle toho, jak chcete, aby byla myš těžká. Dvě samozřejmě znamenají delší výdrž. Pokud necháte v myši jen jednu, při velmi prudkém pohybu se baterie může ze své pozice vychýlit, ale mimo své kontakty se nedostane, to byste museli s myší opravdu mocně mrsknout. Rozdíl ve hmotnosti s jednou a dvěma bateriemi je dost znát, protože sama myš je poměrně lehká.
Elegance myši vlastní nedovoluje provoz bez baterie, jako tomu bylo u některých modelů, které šlo v případě nouze prostě připojit k napájení pomocí microUSB konektoru (a zároveň to umělo uvnitř vložené nabíjecí AA akumulátory nabíjet – to je případ mé zatím nejlepší myši Logitech Performance MX). Nejsou-li baterie, máte po hehe. A ještě drobnost: vložením Unifying přijímače do myši se tato nevypne, jako tomu je zase u jiných Logitech myší.