Začněme menším háčkem, netechnologickým, řekněme procesním - dnešní MIPS Technologies má se společností stejného názvu společný právě už jen ten název. Pojďme trochu podívat do historie:

Vše začalo v první polovine 80. let na americkém Standfordu, kde se skupina vědců zabývala v rámci projektu Microprocessor without Interlocked Pipeline Stages návrhem RISC procesoru. Někteří z těchto vědců založili firmu nazvanou MIPS Computer Systems a výsledky onoho projektu začali převádět z papíru a obrazovek do křemíku. Nových procesorů si na konci dekády všimla společnost Silicon Graphics a brzy na nich založila své grafické pracovní stanice. Nebyla zdaleka sama, některé modely s nimi uvedl i DEC (známý spíše vlastní rodinou procesorů Alpha) a o produkci počítačů se nakonec pokusil i přímo MIPS sám. V rámci první vlny popularity těchto procesorů došlo i na port Windows NT, nakonec však pole pracovních stanic MIPS postupně vyklidil na úkor jiných architektur.

Druhá vlna popularity přišla, když si MIPS jako CPU pro své herní konzole vybralo Sony a Nintendo. PlayStation, PlayStation 2 a Nintendo 64 jistě s dohromady skoro 300 miliony prodaných kusů nějaký ten dolar dvornímu dodavateli CPU přinesly. I zde nakonec ale došlo k odklonu směrem jinam (nejdříve unisono k PowerPC, posléze na AMD64 a ARM).

Zhruba ve stejné době dochází k přejmenování společnosti na MIPS Technologies a licencování architektury dalším výrobcům. Těch bylo nakonec více než 120 a ročně produkovali zhruba půl miliardy procesorů.

Přesto to s MIPS Technologies začalo jít z kopce. Kolem roku 2010 se pokusila nastartovat třetí vlnu, když na MIPS portovala postupně Android ve verzi 2, 3 a 4, nicméně tou dobou už na tomto poli jednoznačně dominoval ARM, takže i když se pár odvážlivců odhodlalo vyrobit nějaký ten model s MIPSem, celkově to bylo spíše fiasko.

V roce 2013 začala série prodejů společnosti, která bývá obvykle neklamnou známkou posledních předsmrtných křečí bývalého šampiona. Nejdříve se vlastníkem stal Imagination Technologies, po čtyřech letech pak investiční fond Tallwood Venture Capital a následně Wave Computing. Poslední jmenovaná společnost přivedla MIPS Technologies i sebe samu až k vyhlášení bankrotu, odprodeji majetku a restrukturalizaci. V té chvíli do dění opět vstoupil Tallwood Venture Capital, vyhrál se svým restrukturalizačním plánem řízení dle kapitoly 11 u kalifornského bankrotového soudu (Chapter 11 - ustanovení amerického práva, které umožňuje řešit bankrotovou situaci reorganizací se vstupem partnera, dlužník navrhne bankrotovému soudu plán či několik plánů řešení své finanční situace, soud vybere a potvrdí a následně se realizuje) a začalo se dít to, co se děje teď.

Prvním krokem bylo sloučení obou značek pod tu známější (tedy MIPS Technologies), druhým krokem je ten větší z obou háčků: Osmá generace procesorů MIPS nebude MIPS, ale RISC-V. Společnost další vývoj vlastní architektury opouští a přechází na architekturu otevřenou. Na jednu stranu by se tak mohlo zdát, že jde o prozření a přechod na lepší stranu síly (zvlášť, když jsou si obě architektury celkem podobné a kolem jejich návrhu se do jisté míry pohybují stejní lidé - třeba Dave Patterson, který je často přímo uváděn jako autor pojmu RISC). Na stranu druhou je ovšem třeba uvést, že společnost před třemi roky v rámci MIPS Open Initiative vlastní procesory otevřela, aby je po roce zase zavřela, pravděpodobně ve snaze zvýšit tržní cenu licencí, v jejichž prodeji třetím stranám hezky za peníze pokračuje a pokračovat hodlá i nadále.

Za zvláště matoucí pak lze považovat označení „osmá generace MIPS“ - bude se totiž jednat o procesory s úplně odlišnou architekturou, zpětně nekompatibilní.  Nelze se proto ubránit pocitu, že to vše je jen pokusem PR a marketingu nastartovat další vlnu zájmu. Zda bude úspěšná jako ty první dvě, nebo půjde o debakl jako v případě té třetí, se teprve ukáže. Na co byste si vsadili vy?