Vážení autoři,

sleduji vaše stránky vcelku pravidelně a považuji je za cenný zdroj informací. Někdy mám na určité věci jiný názor, odlišné zkušenosti nebo jen
doplňující informace, které v běžné praxi není možné získat. Díky mé časové
zaneprázdněnosti, a upřímě řečeno také přirozené lenosti, jsem se rozhodl
reagovat až nyní na článek Nahrajte si na CD skoro o 15% více!. Říkáte si proč? Je to jednoduché - sledovanost Vašich stránek. Jejich obsah nepochybně ovlivňuje ve výběru programového vybavení či zvoleném pracovním postupu ty čtenáře, kteří zároveň připravují podklady do výroby lisovaných CD.

Mám obavy, že by si někteří z nich nemuseli uvědomit rozdíl mezi vypáleným CD-R fungujícím uspěšně na jejich počítači v dané konfiguraci a masovou distribucí CD nosičů, které musí být čitelné na všech možných kombinacích CD-ROM mechanik a operačních systémů. Alespoň stav podkladů dodávaných k nám do výroby mě o tom každý den přesvědčuje. Často musím našim zákazníkům pracně vysvětlovat, že se věci mají jinak, než se dočetli nebo viděli v médiích. Řada z nich totiž takto podávaným údajům bezmezně věří. Sám si nedělám patent na rozum, ale protože mé informace pocházejí přímo od zdroje (rozuměj Philips, apod.) a s výrobou optických nosičů mám více než desetileté zkušenosti, myslím že mám čím přispět do mozaiky problematiky CD.

Nyní k samotnému článku. Faktické údaje jsou správné. Mode 2 není sám o sobě
nic nového. Jen bych připomenul, že byl specifikován již v osmdesátých letech minulého století a cílem nebylo jen zvětšení kapacity, ale také přenosové rychlosti. Z dnešního pohledu to vypadá nepodstatně, ale nezapomeňme do jaké doby bylo možné koupit jen jednorychlostní mechaniku a pro přehrávání videa představovalo každé zvýšení datového toku slušné zlepšení kvality obrazu a zvuku.

Z formátů, které výhody Mode 2 využívají se dnes můžeme reálně setkat s Video-CD, ale ani ten nikdy nesplnil očekávání a v budoucnu to s prosazováním DVD bude mít ještě horší. CD-Interactive (CD-I) se neprosadil a počet Photo-CD titulů na trhu nestojí za řeč. Pro lisované CD se formát Mode 2 musí používat vedle již zmíněných nutně pouze pro CD-Extra. Pro všechno ostatní je lepší Mode 1.

Přesto běžně dostáváme do výroby CD-R nosiče ve formátu Mode 2 i v případech, kdy k jeho použití není jakýkoli důvod. Odhadl bych to na 30-40% všech titulů. Nejčastěji jde o formát CD-ROM XA, u kterého je využíván pouze Form 1. Zde to ještě není příliš velký problém. Z hlediska čitelnosti by mohly mít obtíže pouze některé hodně staré mechaniky, u kterých nebyla kompatibilita s XA stoprocentní. Sám jsem takovou kdysi měl, a přestože byla podpora XA formátu deklarována v technických parametrech, mechanika tyto disky nepoznala.

O něco méně příznivější je skutečnost, že u "hloupých" mechanik musí zpracovávat informace v subhlavičce ovladač v počítači a tím procesor, který by se mohl věnovat prospěšnější činnosti, kdyby byl použit Mode 1. Jsou-li všechny sektory disku ve formátu CD-ROM Mode2 Form1 je vždy lepší použít Mode1.

Horší jsou případy, kdy v hlavičce sektoru je deklarován Mode2 a subhlavička
obsahuje jen nuly a to pro všechny sektory! Tato informace říká, že takový
sektor neobsahuje žádná data a i uživatelská data sektoru by měla obsahovat
nuly. Kdyby firmwary v mechanikách a ovladače operačních systémů byly napsány přesně podle specifikace, byl by takový CD-ROM nečitelný. Ve skutečnosti většina mechanik takovýto disk přečte. My ale nemůžeme vyrábět nosiče mimo specifikaci s tím, že to opraví firmware v mechanice, protože jeho programátor už má zkušenosti, že by do mechaniky takovýto disk mohl být vložen.

Problémů bych mohl vyjmenovat ještě mnoho. Některé mají charakter kosmetické vady (CD volume, přítomnost odpadkového koše), jiné se mohou jevit skryté a předvést se teprve při kombinaci s jiným nepříznivým vlivem (postgap), další pak mohou způsobit odlišné chování (chybně napsaný autorun), atd. Některé z nich jsou způsobeny nedostatečnou erudicí tvůrce, jiné pak nevhodným nastavením nebo dokonce chybou v používaném softwaru.