Ještě bych se chtěl zastavit u jednoho jevu, který zaznamenávám jak u e-zinů
tak u tištěných časopisů. Jde o hodnocení softwaru na vypalování, s kterým
se setkávám i na vašich stránkách. Při recenzích a srovnávacích testech programů se často ty nejdůležitější parametry a možnosti vůbec neuvádějí a
vítězí z mě nepochopitelných důvodů programy, které obsahují fatální chyby.
V honbě za novými verzemi se neuvádí, že stará verze fungovala mnohem lépe.

Pan Murphy měl pravdu, když zformuloval zákon, který říká, že oprava jedné
chyby znamená zanesení minimálně dvou dalších. Ano, nové verze je třeba
uvádět. Aby to uživatelé měli snazší, aby byly podporovány nové formáty a
mechaniky, aby se prodávalo a pro vás aby bylo o čem psát.

Tak se mohu dočíst o tom, jak jednoduše a rychle mohu nyní s novým programem vytvořit CD, jak program pracuje pod všemi operačními systémy a s kolika vypalovačkami, co vše dokáže importovat a jaký krásný střih mu jeho tvůrci ušili. Proč je tak malá pozornost věnována kvalitě obsahu datové stopy z
hlediska chyb, optimalizace uložení souborů, rychlosti načítání v mechanice?

Myslíte, že jsem příliš kritický? Možná. Přesvědčuje mne o tom ale zase stav
podkladů dodaných k nám do výroby. Musíme předělávat neustále více a více
titulů. Nebo jinak. Já jsem první CD-ROM tituly zpracovával ještě v prostředí DOS z kritizované příkazové řadky. Nebylo to nic příjemného, dala se lehce udělat chyba, kompilace trvala celý den, ale vše jsem měl ve svých rukách. Protože tenkrát měl CD-ROM mechaniku v počítači málokdo a titulů se mnoho nedělalo, šlo to stihnout.

Pak jsme koupili první vypalovačku a s ní, na svou dobu pokrokový, software DisComposer. Stál na dnešní dobu neuvěřitelných cca 75 000,- Kč. Byla to jednoduchá volba, protože nic jiného nedbylo k dispozici. Byl už pod Windows 3.11 a práce s ním se výrazně zproduktivnila. Uměl simulace, optimalizace vše pohodlně a rychle. Jakmile začaly vypalovačky zlevňovat a s tím i software, nastaly problémy.

Když jsem po výrobci DisComposeru požadoval novou verzi podporující nové CD-formáty, dostalo se mi odpovědi, že vývoj byl zastaven, protože za ty ceny se to už nevyplatí. Další vývoj možná už budete znát také. Postupně jsem vyzkoušel
EasyCD, Gear, WinOnCD, Nero. Společnosti se navájem sloučily nebo koupila
jedna druhou a výsledek - to nejlepší ze staré verze bylo vždy vypuštěno.

Když jsem koupil svoji poslední vypalovačku, protože stará odešla do věčných lovišť, můj pohár trpělivosti přetekl. Po nainstalování vypalovacího softwaru se mi představil jakýsi kouzelník s tím, že udělá všechno za mě. Udělal, ale do výroby bych něco takového nepustil. Starý software zase nefungoval s novou vypalovačkou. To už jsem se opravdu naštval. Proč mám neustále platit za něco, co je čím dál horší a v konečné fázi mi není k ničemu. Proto jsem si napsal vlastní kompilovací a vypalovací program a mám klid. Mám všechno zase ve své moci a ještě dokážu udělat CD-ROM, který dokáže pouhým vhodným poskládáním souborů ušetřit místo na disku. Není to sice 15%, ale zase to není na úkor něčeho jiného. Naopak všechny parametry jako rychlost vyhledání souboru na disku, rychlost načtení celého CD jsou lepší.

Myslím, že to jsou důležitější věci než vše ostatní. Přitom se parametry jako spotřebované místo pro daný počet souborů, vyhledávání souboru v konkrétní složce nebo doba od založení disku do mechaniky k okamžiku možnosti začít s takovým diskem pracovat dají velice snadno a přesně měřit. Je mi jasné, že takto normální uživatelé postupovat nemohou, ale ani jim přece nemohou být takovéto údaje lhostejné. Minimálně to řekne něco o tom, jakou práci odvedli programátoři recenzovaných produktů.

Ještě než jsem se sám pustil do psaní vlastního programu, udělal jsem analýzu image souborů u programů běžně dostupných na trhu. Zjistil jsem, že jsou
převážně psány tak, aby to měli nejjednodušší sami programátoři a ne uživatelé jejich programů.

Na závěr mi dovolte vyslovit naději, že tato moje reakce přispěje k tomu, že
se čtenáři v budoucích článcích seznámí s hodnocením programů i z pohledu, jaký jsem zde učinil. Takto ji také chápejte. Předpokládám, že vaše stránky navštěvuje i odborná veřejnost a ta by jistě takové hlubší rozbory uvítala. Že to bude potřeba mě utvrzuje stav s vytvářením DVD, který je zřejmě díky složitosti celé problematiky v porovnání s CD ještě horší.

S pozdravem

Zbyněk Lebr