V článku uvádíte postup, kdy opravné kódy na souborové úrovni nahradí
opravné kódy na systémové úrovni. K tomu mám následující výhrady. Za prvé je
tu rozpor v samotné velikosti opravných kódů. Může být oprava oběma metodami
na stejné úrovni? Protože neznám detailně opravný mechanismus uváděného
souborového typu, nemohu na tuto otázku jednoznačně odpovědět. Pochybnosti
ale mám silné. Opravné kódy byly matematicky rozpracovány dávno před masovým
použitím počítačů a i když věřím, že postupným vývojem mohou být zlepšovány,
rozdíl 1:10 se mi zdá být příliš velký.

Pak je tu ale problém závažnějí. Protože CD-formáty nemají nic společného s vlastním obsahem, tedy se soubory umístěnými na disku, bude k takovému CD přistupovat firmware v mechanice jako k formátu CD-ROM Mode2 Form2. Co se stane v případě, že médium bude nekvalitní, že se dodatečné poškrábe, zamastí nebo jen zestárne? V lepším případě dojde ke snížení datového toku jak bude mechanika zpomalovat nebo opakovaně číst. To se může projevit "cukáním" obrazu z důvodu pomalého přísunu dat nebo vytížení procesoru, který bude režií opravy chyb zaměstnán. V horším případě dostane běžící aplikace od mechaniky hlášení ve smyslu "Medium error" a vlastní opravný mechanismus nebude mít šanci, aby vůbec předvedl, co umí.

Mimo jiné jsem také programátor a s CD-ROM mechanikou dokáži komunikovat "jejím jazykem" na sběrnicové úrovni. Mám zkušenosti, že prodlevy a zotavení při čtení poškozeného média jsou velice nepříjemné a v závislosti na konfiguraci častokrát ovlivní i běh jiných programů či celého systému (death blue screen).

Teď mám na mysli standartní nastavení po zapnutí počítače a provedení resetu mechaniky. Takto je mechanika používána nejčastěji. Můžete namítnout, že používáte značková kvalitní média a vzorně se o ně staráte. My provádíme měření všech vstupních podkladů zákazníků a dokážeme přečíst téměř všechno, ale bez EDC-ECC dat by to nešlo. I CD-R, která vypadají na první pohled bez újmy vykazují častokrát nekorigovatelné chyby na prvním a druhém dekodéru (pozn. opravy na úrovni CD-Audio) a teprve následná korekce za pomoci EDC-ECC dat umožní tyto nosiče číst.

Z výše uvedených skutečností je podle mého názoru postup vytváření CD-ROM Mode2 uvedený v článku velice diskutabilní a přínos malý. V žádném případě bych
jej nedoporučoval pro výrobu lisovaných CD. Ne snad že by byla oproti CD-R méně kvalitní, naopak. Je ale nutné počítat s tím, že schopnost číst konkrétní médium je dáno celým procesem od masteringu, galvanoplastiku až po stav média a čtecí mechaniky. V případě zaprášené čočky snímací hlavy nebo blížícího se konce životnosti laseru se chybné čtení projeví nejdříve u disků bez ochranných kódů a nepomohou ani vynikající parametry média samotného. Pokud si někdo chce zálohovat např. DVD, je lepší investovat do zakoupení DVD vypalovačky.

Kdysi jsem si zálohoval černé desky na kazety. Přestože jsem na kazetách nešetřil a kupoval ty nejlepší, tak jsou dnes nepoužitelné. Než bych z nich odtraňoval praskání, šum, zkreslení a prokopírování, raději si koupím nové CD. Tenkrát nebyla možnost zálohovat rozumně na něco jiného. Dnes ta možnost určitě je. Pokud má někdo svou audio nebo videotéku opravdu rád, využije těch nejlepších prostředků, které jsou dnes dostupné. V budoucnu nebude mít čas předělávat nekvalitní, nečitelné staré záznamy.