Možnost licencovat si firemní grafickou architekturu - tehdy Kepler - nabídla Nvidia v polovině loňského roku. Tento krok bylo možné považovat za určitou formu odpovědi na semi-custom aktivity AMD, která nabídla dodávání čipů postavených na kombinaci různých procesorových a grafických jader (čehož využili například Microsoft a Sony v rámci herních konzolí).

Nvidia cílila spíše na společnosti, které vyrábějí mobilní SoC postavené na ARM architektuře a využívají licencovaná GPU jako ARM Mali nebo PowerVR od Imagination. Po téměř rok a půl od ohlášení si ale nikdo architekturu Kepler nelicencoval. Těžko říct, jestli šlo spíš o obchodní problém (pro tyto výrobce je Nvidia jakožto dodavatel Tegry de facto konkurent), nebo pro ně nabídka nebyla zajímavá finančně, případně jejich odstup souvisel s problematickou škálovatelností architektury Kepler, kterou přiznala i Nvidia: Krom taktovacích frekvencí lze výkon ovlivnit množstvím výpočetních SM bloků (každý nese 192 stream-procesorů). Pokud se ovšem použije víc než jeden SM blok architektury Kepler, je třeba implementovat specifickou sběrnici („fabric“) k jejich vzájemnému propojení, která ovšem výrazně snižuje energetickou efektivitu výsledného čipu. V praxi to znamená, že s Keplerem je v rámci ultramobilních SoC smysluplná pouze konfigurace o jednom SM bloku, kterou již využívá Tegra.

Tento nedostatek se ale netýká generace Maxwell, což o něco zvyšuje pravděpodobnost, že se v jejím případě nějakého toho produktu vzniklého mimo kalifornská rýsovací prkna dočkáme. Zatím sice k podepsání žádné licenční smlouvy nedošlo, ale podle Jen-Hsun Huanga probíhají diskuse na toto téma s řadou výrobců a mnohé jsou již ve „velmi vážném stádiu“.