Selectric II, Correcting Selectric II

Druhá generace Selectric II z roku 1971 nesla stejné tiskové hlavy s 88 znaky, ale přinesla několik novinek. Nový hranatý design byl v 70. letech zkrátka nezbytností. Z funkčního hlediska se pak sluší zmínit možnost přepínat hustotu znaků mezi 10 a 12 znaky na palec. O dva roky později přichází Correcting Selectric II, který přidává bílou korekční pásku (dva typy, pro každou tiskovou pásku jiný). Proces korekce byl zcela manuální, písař použil speciální klávesu, která stroj vrátila o jeden znak a přepnula na korekční pásku, nicméně znak musel zmáčknout sám.

Stroje s magnetickou pamětí

Pomalu se blížíme k (polo)počítačové éře. V roce 1964 uvedla IBM "Magnetic Tape Selectric Typewriter" a o pět let později "Magnetic Card Selectric Typewriter", v obou případech vylepšený stroj se záznamem na magnetické médium. Druhý jmenovaný stroj byl pak nabízen i ve verzi s komunikačním rozhraním, kdy dokázal emulovat tiskový terminál IBM 2741. Oba stroje pak byly schopné v paměti uložené texty tisknout rychlostí 12 až 15 znaků za vteřinu a byly vůbec prvními, které dávaly jakýsi ranný náhled na podobu budoucích textových procesorů.

Na dřívější speciální modely Executive a po vzoru strojů Composer (které si v mnohém z hlediska funkcionality nezadaly plnohodnotnými tiskovými stroji) navázala IBM v roce 1972 sérií "Mag Card Executive" zvládající proporcionální písmo s přesností 1/60 šířky znaku. Tou dobou se také pomalu bavme o tiskových hlavách s 96 znaky. IBM v té době také nabízela čtečku magnetických pásek modelu Magnetic Tape Selectric Typewriter, která mohla být připojena k mainframům řady 360.

Selectric Composer

Krátce také ke zmíněným strojů řady Composer. První Selectric Composer uvedla IBM roku 1966. Jednalo se o vysoce modifikovaný stroj schopný používat proporcionální písmo a velikosti fontu od 8 do 14 bodů. Pokud byl "tisk" proveden zkušeným operátorem na barytový papír (temnokomorníci vědí), pak bylo velmi obtížné výstup z tohoto "über psacího stroje" rozeznat od tisku z profesionálních sázecích strojů (linotyp, monotyp). Mezery mezi znaky byly nastavitelné od 3 do 9 jednotek šířky znaku, kdy základní šířka byla nastavitelná v krocích 1/72", 1/84" a 1/96". Zarážky měly krok 1/6 palce (1 pica). Mechanická paměť uchovávala posledních 40 napsaných znaků. Roku 1975 uvedla IBM Electronic Composer s interní pamětí na 5 000 znaků. Selectric Composer slavil velký úspěch v malých a středních podnicích. IBM jej dodávala se zárukou servisu, kdy v případě problému dorazil technik a závady odstranil. Selectric Composer se udržel až do příchodu počítačů Apple Macintosh, laserových tiskáren a DTP softwaru.