Čistě pro připomenutí:

• Deep in heatpipe (rozuzlení) (14. 8. 2012)

V malé heatpipě od chlazení čipsetu jsme tenkrát kapalinu skutečně našli. Protože ale dostalo chlazení pěkně na frak, nebylo již možné zjistit, jak se změnila chladící účinnost. A tak jsme se rozhodli, že se podíváme do „velké Vanessy“. Co to je, by vám měl přiblížit náš starší článek:

• Souboj Titánů: dva nové heat-pipe chladiče v testu (24. 2. 2006)

Dobové fotografie z recenze obou chladičů

Chladič nedostal přezdívku „velká Vanessa“ jen tak pro nic za nic. Sám výrobce (Titan) jej nazval Vanessa L-type (byl to jeden ze dvou chladičů Vanessa), přičemž už na krabici stálo upozornění, že chladič je trošičku větší ;).

Pro účely testu jsem chladič namontoval do benchtable, aby se s tím obecně lépe dělalo. Sestava se za ta léta moc nezměnila. Procesorem zůstal žravý a topivý „prskot“ Pentium 4 560 na 3,6 GHz (přetaktovaný lehce na 3,9 GHz, aby se Vanessa nenudila), základní deskou Gigabyte GA-8I955X Royal včetně přídavného napájecího U-Plus DPS modulu (čistě na efekt, obešlo by se to bez něj), plus nějaké paměti a disk, akorát coby operační systém byl zvolen Windows 7 (v 32bitové verzi, neboť Pentium 4 560 nemá 64bitové rozšíření). A změnila se i grafika, použit byl jeden postarší Radeon HD 3850.

Coby zatěžovací software byl použit CineBench 11.5, na měření všeličehos byl použit HWiNFO32 ve v té době poslední betaverzi.

Jak sami vidíte na screenshotu, zátěž vyhnala procesor skrze automatické přetaktování sběrnice samotnou deskou až někam lehce nad 3,9 GHz (asi by to šlo i víc, ale nebylo to potřeba). Teplota procesoru podmáznutého tenkou vrstvou pasty Noctua NT-H1 se držela do 63 ℃, pročež nedocházelo ani na „throttlování“ (neboli automatické zpomalování procesoru při přehřátí). Větrák s více než 2 tisíci otáčkami to stíhal v pohodě uchladit, stroj běžel naprosto stabilně.