Bez sundání chladiče z procesoru jsem se jal navrtat do Vanessy díru. A to aspoň trošku slušnou. Po loňských zkušenostech s kapalinou z malé trubičky jsem k mému velkému překvapení ve velké Vanesse tentokrát nezaznamenal ani náznak nějaké kapaliny. Nejspíše se okamžitě vypařila, nenašel jsem ani kapičku, vše bylo zcela suché.

V tom rachotu samozřejmě nebyla šance zaregistrovat případné zasyčení úniku vypařené kapaliny. Prostě tentokráte ani náznak. A tak vznikaly pochyby o tom, zda ve Vanesse vůbec něco bylo. Existovala jediná možnost, jak to zjistit. Pustit znovu zátěžový test a měřit.

Nebudu to natahovat. Systém Windows naběhnout nestihl, počítač se během nabíhání vypnul. To samo o sobě jasně říkalo, která bije, ale přesto jsem po chvíli zkusil vlézt aspoň do setupu a zkontrolovat teplotu procesoru.

Vanessa ztratila veškerou svou schopnost něco uchladit, teplota procesoru během krátké chvilky vylétla nad 90 ℃, což BIOS zaslouženě vyhodnotil jako kritickou situaci a počítač beze slova vypnul. Na testy tedy ani nedošlo.

Přiznám se, že takový rozdíl jsem nečekal. Domníval jsem se, že tlustá měděná roura velké Vanessy aspoň něco ve spolupráci s větrákem a žebrováním uchladí. Že procesor bude schopen běhat aspoň v klidu bez zátěže, i třeba s throttlováním. Asi by to i dokázal, ale nedostal se k tomu, samotný start Windows v kombinaci s prakticky nechlazeným Pentiem 4 na 3,6 - 3,9 GHz generuje takové teplo, že k vypnutí dojít zkrátka muselo (kdyby nedošlo k vypnutí, došlo by beztak k zátuhu). Systém nestihl naběhnout ani po vypnutí přetaktování a vychladnutí.