Cín

Pokusil jsem se ještě nakonec vyplnit trubku cínem, který má lepší tepelnou vodivost než voda, byť k mědi to má stále daleko. Zapálil jsem pod Vanessou plynový hořák a do nažhavené Vanessy strkal cínovou pájku (ještě tu starou kvalitní ne-RoHS), dokud to šlo. Podařilo se mi zaplnit asi půlku zcela, pak už byl sloupec cínu moc vysoký na to, aby se do něj daly strkat další kusy cínu tak, aby se tavily (tak vysoko nedosáhl dostatek tepla, který by udržel cín tekutý, takže v závěru jsem ještě propichoval cínovou krustu).

Plnění Vanessy cínem

Výsledek byl o dost horší než voda, systém naběhl, ale screenshot jsem nestihl, počítač se vypnul na přehřátí. Inu, cín asi tak dobře v měděném müsli nevzlíná ;).

Gallatin

Intel Pentium 4 Extreme Edition 3,46 GHz „Gallatin“

Zkusil jsem tedy ještě nahradit Prescotta Gallatinem, starým dobrým Pentiem 4 Extreme Edition 3,46 GHz s 2 MB L3 cache, ještě na 130nm výrobním procesu. Gallatin se skutečně ukázal jako výrazně chladnější řešení, protože nejen v klidu nethrottloval, ale dokonce mohla automatická regulace snížit otáčky větráku. Teplota šla někam mezi 50 a 60 ℃, spíše k té padesátce.

Pentium 4 Extreme Edition Gallatin 3,46 GHz pod „cínovanou Vanessou“ po startu OS

Nedělal jsem si velké naděje, přesto jsem zkusil pustit zátěž. Vanessa po smrti neměla šanci uchladit ani Gallatina. Teplota šla k 90 ℃ a kdybych test neukončil, jistě by se počítač také vypnul.

Pentium 4 Extreme Edition Gallatin 3,46 GHz pod „cínovanou Vanessou“ v zátěži

Po opadnutí zátěže šla teplota a časem i otáčky větráku opět dolů. V dlouhodobém horizontu se dostal Gallatin v klidu pod 50 ℃ (kolísal někde mezi 47 a 49 ℃).

Pentium 4 Extreme Edition Gallatin 3,46 GHz pod „cínovanou Vanessou“ po opadnutí zátěže

Nakonec mi bylo Gallatina trošku líto, tak jsem jej zchladil „běžným chladítkem“ (navíc poměrně tichým). Chtěl jsem, aby bylo dobře vidět srovnání funkční klasiky s usmrcenou Vanessou.

Běžný chladič Intel LGA775 na Gallationvi

Výsledek práce tohoto tichošlápka byl asi takový, jaký měla přeříznutá cínem vyplněná Vanessa za stálého kraválu, když byl procesor v klidu, tedy pod 50 ℃.

Samozřejmě pokud byl procesor v klidu s tímto běžným chladičem, dalo se skoro (ještě nedávno, jak byly ty hicy) hovořit o pokojové teplotě ;).

Závěr

Podle mého názoru se nám podařilo prokázat, že heatpipe jako taková nejen funguje, ale hlavně funguje až překvapivě dobře. Že to prostě není jen o velkém kusu mědi, ten na to má v zásadě zanedbatelný vliv, neboť samotný měděný obal na rozdíl od funkční heatpipy prakticky nefunguje. A to jsme velkou Vanessu v současnosti považovali za chladič docela bídný v porovnání s tím, co se vyrábí dnes. Na svou dobu to ale byla poměrně povedená věc, i přes relativně málo důvěryhodný koncept jedné velké heatroury namísto většího počtu menších.

A teď prosím minutu ticha za velkou Vanessu … děkuji za pozornost :).