Proč AI vyhrála fotosoutěž? Začátečnická chyba hodnotících: Nekoukali na ruce
Soutěž Sony World Photography Awards běží již 15 let, od roku 2008. Do letošního se přihlásil fotograf Boris Eldagsen s obrazem nazvaným The Electrician. Soutěž vyhrál. Jeho cílem však nebylo mít co nejlepší fotografii, ale vyzkoušet, jak si taková soutěž poradí se snímkem vygenerovaným umělou inteligencí, což právě The Electrician byl. Tuto skutečnost po „svém“ vítězství sám přiznal, ocenění nepřijal a důvody svého počínání zveřejnil.
Stesky nad tím, jak umělá inteligence krade práci ani diskuze, zda byl či nebyl spáchán podvod, nechme protentokrát stranou. Pozastavme spíš nad tím, že a proč porota nepoznala snímek, který byl vygenerovaný umělou inteligencí.
„Fotografie“ totiž ani zdaleka není tak dokonalá, aby to nebylo možné. Není k tomu potřeba ani nijak speciálně proškolený člověk. Dokonce k závěru, že něco není v pořádku, hodnotitele mohly vést hned dva postupy.
The Electrician, s použitím AI vytvořil Boris Eldagsen
První: Existuje staré pravidlo ještě z dob, kdy se portréty malovaly. Zdaleka ne každý laik se cítí být dostatečně znalý a zběhlý pro hodnocení portrétní malby a proto se zákazníkům, kteří si nějaký obraz (portrét) objednali nebo kupovali, doporučovalo zaměřit svou pozornost na ruce (míněno od prstů po zápěstí, ne nutně celé paže). Zatímco obličejové partie technicky zvládal i začínající umělec, ruce a prsty už jsou trochu oříšek. Spousta kloubů, spousta možností prostorového uspořádání, vzájemné vrhání stínů, ale jen některé kombinace působí přirozeně a realisticky. Proto ruce kreslené méně zběhlými umělci byly buďto velmi zjednodušené (neostré, bez detailu), nebo detailní, ale nepřirozené.
Druhý: Soutěž je pořádána pod záštitou společnosti Sony, významného hráče na poli digitální fototechniky, který klade důraz na technickou kvalitu výstupu svých přístrojů. Oproti jiným soutěžím, které si kladou za cíl hodnotit pouze umělecké ambice, by se u soutěže pořádané výrobcem high-endové fototechniky, dalo očekávat hodnocení i technické stránky snímku. Jinými slovy, že si ho někdo prohlédne detailně, zblízka.
Je možná omluvitelné, že nikdo neočekával, že by nějaký fotograf degradoval svoji čest a dílo AI vydával za vlastní a nikdo tudíž prvoplánově nehledal stopy chyb charakteristických pro obrazy generované umělou inteligencí. Zde však evidentně byl hodnocen jen celkový dojem z obrazu, nikdo zjevně nezkoumal technickou kvalitu (detail) a nikdo se nepodíval ani na ty ruce. Kdyby tak učinil, muselo by jej trknout, že zadní dáma, jejíž ruce spočívají na přední, jsou spíše jakýmisi pařáty, některé prsty jsou částečně srostlé, jiné v naprosto nepřirozené pozici, místo některých nehtů má drápy a ruka vpravo na obraze má spodní prst zcela zdeformovaný. Některé prsty mají nějak moc kloubů, rozpíjí se do okolí a zvlášť u roky vpravo jsou v místě kontaktu s blůzou další charakterické AI-artefakty. Ty jsou nakonec patrné i obličejové části zadní ženy (napravo).