Dnes je tomu přesně 13 let od doby, kdy jsem na cdr.cz publikoval své první příspěvky. Nyní sice už pro cdr.cz (a jeho novou podobu diit.cz, která vznikla po mém odchodu) delší dobu nepíšu, ale postupně ve mně uzrála potřeba zas občas něco napsat. A když už jsem kdysi stál u zrodu jednoho média, tak jsem si řekl, že proč ne do něj, obzvláště když v něm zůstali ti fajn lidi, se kterými se mi dobře dělalo. Takže tady máte můj první (a snad ne poslední) výtvor, který vám objasní, proč já, zapřísáhlý odpůrce všeho s logem nakousnutého jablka, jsem kompletně přešel z Windows na Mac.

Pokud pominu éru osmibitů, kde byla moje hlavní parketa ZX Spectrum, tak jsem byl naprosto zarytý PéCéčkář. Začalo to s MS-DOSem 3.3 a Windows 3.0 a pokračovalo to přes Windows NT 3.1 a 95 až po současné Windows 7. Se všemi verzemi jsem byl nakonec i spokojen, samozřejmě jsem remcal na to či ono, ale v principu jsem s nimi byl spokojen. A přes to jsem se před rokem rozhodl a koupil si Mac. Divné, co?

Ještě divnější je, že moje jediné větší setkání s Macy byla zkušenost, ze které jsem si odnesl, že tohle nikdy. Bylo to právě někdy v období, kdy jsme zakládali cdr.cz, tedy výrazně před érou Mac OS X. Moje matka tehdy pracovala v jedné z největších reklamních agentur a když jsem u ní jednou v práci byl, tak mne nějaká dívčina oslovila, jestli bych jí nepomohl něco s počítačem. Jako velký hrdina jsem tehdy nastoupil a pak jsem poněkud zvadl, když jsem zjistil, že chce něco pomoci na Macovi. Nicméně i když jsem o tom systému nic nevěděl, pomoct jsem jí dokázal, ale odnesl jsem si z toho, že ten systém se mi fakt nelíbí.

Moje rozhodnutí bylo tehdy jasné, na cokoliv, co od Applu přišlo, tak jsem se díval skrz prsty a třeba později uvedený iPhone mne vyloženě štval, protože se po něm všichni začali děsně opičit a z telefonů začaly mizet hardwarové klávesy a téměř vše se začalo řešit pouze dotykovou obrazovkou, u které ale jen po hmatu netušíte, co vlastně mačkáte. A přesto se tato jasná vyhraněnost proti Apple začala obrušovat. V průběhu let Apple začal upoutávat moji pozornost a objevilo se několik věcí, které mi začaly měnit názor. A které to byly?

Mac OS X

Nová verze operačního systému od Apple by mne nechala celkem klidným, kdyby nebylo jedné věci: FreeBSD coby podvozek. Když to výrazně zjednodušíme, tak se dá říct, že Mac OS X je vlastně upravený NeXTSTEP běžící na FreeBSD. V době, kdy Apple tento fakt oznamoval, tak jsem se již delší dobu staral o hardware a FreeBSD, na kterém běžel cdr.cz. A pamatuji si, jak tehdy někteří core vývojáři FreeBSD byli najmuti právě Applem a v konferencích tento krok obhajovali a vysvětlovali, jak to pomůže i FreeBSD komunitě. Už tehdy se mi líbila myšlenka na dotažený systém s Unixovým podvozkem, ale vzhledem k tomu, že na Windows jsem měl Interix, tak mne to v tu dobu spíše jen zaujalo.

iMac lampička

Co se Apple nedá upřít, tak to je dotažení věcí z designového hlediska. U mne design patří mezi nejméně důležité prvky při rozhodování o koupi, ale sem tam občas se mi něco opravdu líbí a to pak neuvažuju až tak racionálně. A iMac G4 zvaný lampička byl takový případ.

Když se vlastně zamyslím zpětně, tak mne nenapadá jiný produkt od Apple, který by se mi tak líbil. Rozhodně bych takovýto design preferoval oproti současnému iMacu, i když ten je zase výrazně praktičtější. Ale je taky možné, že ve mně lampička zanechala takový dojem i proto, že přišla po iMacích G3 (počítač skrytý v CRT monitoru s průhledným barevným plastem na zadní straně), které inspirovaly zase mnoho imitátorů, kteří dávali ten hnusný průhledný a divně barevný plast na spoustu různých produktů.

Procesory Intel

Dalším milníkem pro mne bylo oznámení, že Apple přechází na procesory Intel. Pamatuji si, že když jsem kdysi seděl na tiskové konferenci právě k této události, tak jsem si říkal, že by možná stálo za to si nějaký ten Mac pořídit – v nejhorším bych si tam dal Windows. Ale stále se mi Macy zdály velmi drahé a stále jsem měl potřebu se ještě v počítačích vrtat, což Macy narozdíl od PC moc nedovolovaly.

Programování v Ruby on Rails

Když jsem objevil Ruby on Rails, se kterým mne po znechucení s PHP začalo webové programování zas bavit, tak jsem zjistil, že na to by se hodně hodilo mít operační systém postavený na Unixu. Ano, pokoušel jsem se to obejít na Windows za pomocí Interixu (v té době už delší dobu koupeným Microsoftem a se změněným názvem na Unix Services for Windows, nebo tak nějak), ale nebylo to ono. Stále jsem v různých tutorialech a screencastech viděl, že prostě na Macu se pro Railsy píše pohodlněji a rychleji. V tu dobu už jsem opravdu vážně začal uvažovat o tom, jestli si opravdu nějakého Maca (z druhé ruky) nekoupit. Navíc už i u nás se v tu dobu daly sehnat Macy za přijatelnější peníze než dřív. Nicméně stále to nestačilo.

iPad

Když Steve Jobs přede dvěma roky představoval iPad, tak jsem patřil do tábora, který to viděl jako naprosto zbytečné zařízení. Jenže, pak jsem byl náhodou pracovně v Americe ten týden, kdy Apple začal iPady prodávat a na té akci, na které jsem byl, tak si zhruba 10 % lidí iPad hned první týden pořídilo. A já jsem v něm tehdy spatřil slušný potenciál a koupi jsem si odůvodnil tím, že pro něj něco budeme dělat (což se teď konečně začíná naplňovat).

Příjemně mne překvapilo, že většina věcí, které iPadu byly vyčítány, tak mi buď nevadí, nebo mi naopak přijdou velmi chytré. Například u zesměšňovaného rámečku okolo celého zařízení jsem si uvědomil, že bez něj by se prostě iPad strašně blbě držel v ruce. Když pak Apple přidal s příchodem iOS 4 multitasking (navíc udělaný trochu jinak) a pak ještě gesta vhodná právě pro tento multitasking, uvědomil jsem si, že ta firma opravdu přemýšlí nad tím, jak by se jejich zařízení dala ovládat co nejpohodlněji a nejefektivněji. Připomnělo mi to, proč jsem kdysi měl rád výrobky od Sony – taky na nich bylo vidět, že někdo nad ovládáním opravdu hodně přemýšlel a pro mne bylo jejich ovládání o řád intuitivnější a příjemnější než od konkurence.

Když jsem si k tomuto uvědomění přidal iTunes, které pro iPad byly nutné a na Windows mne fakt štvaly (ale na Macu mi přijdou fajn), a k tomu ještě touhu zas zkusit něco nového, tak už bylo rozhodnuto, že si nějaký ten Mac pořídím.

A co dál?

Mým prvním počítačem od Apple se stal iMac, poté následoval iPad 2 a Macbook Pro. Navíc jsem manželce, zaryté odpůrkyni smartphonů (telefon je přece na telefonování), poté co se naučila s iPadem, pořídil iPhone a ona na něm teď dost ráda používá GPS, poznámky, foťák, záznam zvuku a kdo ví co ještě.

Vypadá to tedy tak, že Apple získal další ovečku, která slepě a tupě kupuje, co mu je naservírováno, co? No, ne tak úplně. Ono stejně jako všechno, i produkty od Apple mají své mouchy. U MacBooků mohu zmínit absenci numerické klávesnice i u 17palcového modelu, u iMaců nemožnost matného displeje, u MacOS X ne zcela dobře fungující ALT+TAB (náhradu za Windowsovskou verzi jsem doposud nenašel) a u iOS třeba absenci centrálního úložiště pro data, do kterého by mohly všechny programy a které by se po připojení k počítači přihlásilo jako USB disk.

Navíc sám mám stále telefon s Windows Mobile 6.5 a zvažuju, jestli můj další telefon bude nový iPhone, nebo nějaký Android. Ale možná to vyřeším šalamounsky, že si na současný HTC HD2 nainstaluji Android a podle toho, jak mi bude vyhovovat, tak si později vyberu.

A proč to celé píšu? Jak už jsem psal v úvodu, chci tím trochu oslavit mé soukromé 13. výročí toho, kdy jsem začal pracovat na cdr.cz, ale mimo to pokud bude zájem, tak bych občas rád vydával další články o Macích a možná obecně o Apple produktech pro lidi, kteří s nimi nemají (větší) zkušenosti. A nehodlám psát žádné oslavné ódy na to, jak Apple všechno dokonale vymyslel, ale chtěl bych se spíše zaměřit na výhody i nevýhody jednotlivých věcí a vlastností. Počítám s tím, že bych se věnoval nejen software, ale i hardware.

Máte o něco takového zájem? A pokud ano, co byste uvítali nejvíce?

PS: Poprosil bych všechny diskutující, jestli by bylo možné se vyhnout flame na téma jestli je lepší Windows nebo Mac (případně Linux), či iOS nebo Android (či Windows Phone) atp. Všechno má něco pro i něco proti a je na každém z nás najít si to, co nám vyhovuje a není nutné za každou cenu cpát ostatním, že to moje vybrané je to nejlepší.