Na úvod musíme něco málo upřesnit. Ona totiž tato recenze není u nás první recenzí Blu-ray technologie jako takové. Částečně jsme si Blu-ray osahali už v roce 2004, a to v podobě mechaniky, kterou Sony nazývá „Professional Disc for DATA drive“. Dlužno podotknout, že ačkoli oba produkty, tedy jak Professional Disc for DATA, tak Blu-ray, používají technologii Blu-ray (tedy modrý laser a záznamová vrstva ukrytá desetinu milimetru pod povrchem 12cm kotoučku), nejsou tyto produkty ani kompatibilní, ani nejsou určeny do stejného segmentu trhu. Professional Disc for DATA je čistě pro data a používá se jako náhrada magnetooptických médií, zatímco Blu-ray, o kterém si budeme povídat dnes, je jak na data, tak i na video a jiné účely, zkrátka a jednoduše patří do spotřebitelského sektoru, kterému na poli optických záznamových technologií v současné době v podstatě vládne DVD.

Pioneer BDR-101A je navíc tak trochu zvláštní druh. Jako vypalovačka nové generace (ano, té modré) totiž vůbec nepodporuje CD. A vězte, že ji k tomu nedonutíte ani nějakým crossflashem. Nemá totiž potřebné hardwarové vybavení, tedy infračervený laser, pouze červený a modrý (oba uvidíte fungovat na videoukázce). Proto dnes vynecháme prakticky celou část, která se CD týká, od čtení datových a zvukových CD přes vypalování až po ochrany.

Blu-Ray

Ještě než se pustíme do samotné mechaniky, zopakujme si něco málo o Blu-ray a o záznamu na Blu-ray disky (BD). Jak už bezesporu víte, čtení i záznam se provádí modrým laserem, konkrétně o vlnové délce 405 nm. Princip jako takový se prakticky neliší od vypalování na CD nebo DVD, pouze pity jsou podstatně menší, čímž vzniká vyšší kapacita. Ta činí na jednu vrstvu 25 GB, přičemž se tím míní násobky 1 000, jinak se také dá říci 23,3 GiB. Jak za chvilku uvidíte, prázdné Blu-ray médium, které jsme měli k dispozici, má kapacitu 24 220 008 448 bajtů, což ovšem znamená, že těch 25 GB je spíše zaokrouhlené číslo, jinými slovy máte-li na to žaludek, žalujte výrobce, že uvádí nepřesný údaj, jako to udělali v USA s firmou Western Digital za nepřesné uvádění kapacity pevných disků. Vrstev může být na jedné straně Blu-ray média i více, zatím lze s určitostí hovořit o dvou a skoro jistě můžeme čekat i čtyři, kdy se jedno médium dostává na 100 GB zaokrouhleně (93,2 GiB), přesněji spíše necelých 97 GB (jak si s tímhle výrobci poradí, na to jsme opravdu zvědavi, protože tři gigabajty sem, tři gigabajty tam, to už není žádná legrace – navíc sami jistě víte, že dvouvrstvé DVD nemá kapacitu 9,4 GB, ale jen 8,5 GB). TDK už sice hovoří o 200GB médiích a to formou šesti 33GB vrstev, ale to je zatím spíše zbožným přáním, protože pokud by nebyly kompatibilní, budou se prosazovat jen těžko (a otázka kompatibility je též hudba případné budoucnosti).

V médiích je pochopitelně také rozdíl. Ten se vlastně objevil i mezi CD a DVD, a to nyní nehovoříme o použitém záznamovém materiálu, ale o vzdálenosti záznamové vrstvy od povrchu média. Zatímco v případě CD je záznamová vrstva právě na opačné straně disku, než ze které se čte, DVD má záznamovou vrstvu uprostřed. Blu-ray disky mají tuto vrstvu velice blízko povrchu, odkud se čte, pouze 0,1 mm. Konkurenční HD DVD vychází z DVD a záznamovou vrstvu má také uprostřed.

Na obrázku se nenechte zmást tloušťkou média 0,6 mm u Blu-ray, to je samozřejmě špatně. Médium je tlusté standardních 1,2 mm. Pro srovnání DVD a Blu-ray se ještě podívejme na rozdíl mezi pity (jde o lisovaná média, pochopitelně, u vypálených jistě nebudou takhle hezky kulaté).

Sami vidíte, že rozdíl je nejen ve velikosti pitů, ale také v rozteči stop na médiu. U DVD je to 0,74 µm, u Blu-ray 0,32 µm. Ještě připomeňme, že nejkratší délka pitu je u Blu-ray 0,149 µm a u DVD 0,4 µm.

Rozdíl je také v přenosové rychlosti dat. U DVD rychlost 1× znamená 11 Mbit/s (úplně přesně 11,08 Mbit/s), u Blu-ray je to 36 Mbit/s. S čistě jednorychlostními mechanikami se ale zejména pro zápis asi nesetkáme, začíná se rovnou na 2×, což je 72 Mbit/s a počítají s tím i filmy v HD video kvalitě (abychom byli přesnější, ty počítají s 54 Mbit/s, takže rychlost 2× je se 72 Mbit/s spíše s rezervou, ale 1× stačit každopádně nebude – 54 Mbit/s odpovídá rychlosti přesně 1,5× BD). 2× BD odpovídá zhruba rychlosti 6,5× DVD a prakticky 60× CD.

Kdyby vás náhodou zajímaly otáčky média, pak vězte, že pokud budeme brát jako hranici 10 000 otáček za minutu, je Blu-ray schopné se dostat na rychlost 12×. Sami si spočítáte, že to je hezkých 432 Mbit/s neboli 54 MB/s, ovšem platí to samozřejmě pouze pro vnější stranu disku. Blu-ray Disc Association (BDA) do budoucna určitě počítá s rychlostí 8×, ale je dost možné, že půjde i výš. DVD taky nekončí na rychlosti 16×, jak se nějaký čas počítalo, hovoří se ještě o 20rychlostních vypalovačkách. A to bude hukot! ;-)

No a konečně k formátům. Celkem pochopitelně se setkáme s BD-ROM (a to i v dnešní recenzi). U technologie modrého laseru je však zajímavé, že se současně s lisovanými BD-ROMy hned setkáváme také s vypalovatelnými plackami, kterými jsou BD-R (Blu-ray Disc Recordable) a BD-RE (Blu-ray Disc REwritable). Proč nás BDA trápí se zkratkou RE a ne RW, jak jsme byli doposud zvyklí, to je nám záhadou. Ale budiž, mají to mít, je to BD-RE. Další zajímavostí je, že BD-RE začíná současně s BD-R, a to na stejné rychlosti, tedy 2×. A vůbec nejzajímavější asi je, že přepisovatelné BD-RE je zhruba o 37 % dražší než jednorázově zapsatelné BD-R. Naproti tomu když dnes vezmete nejlevnější DVD-R a DVD-RW, zjistíte, že přepisovatelné médium je o zhruba 70 % dražší než jednorázově zapsatelné. Těžko říci, zda můžeme podobný trend očekávat také u Blu-ray disků. Podobně je tomu i co do srovnání jednovrstvých a dvouvrstvých „-R“. BD-R Dual Layer jsou zhruba 2¼× dražší než jednovrstvé BD-R. Naproti tomu nejlevnější DVD+R DL je skoro 7× dražší než nejlevnější DVD+R. Nicméně co je platné, že jsou tyto poměry u Blu-ray disků lepší, když za BD-R dáte přes pět set korun. No, ale s Blu-ray teprve začínáme, však ony ceny časem klesnou.

Obsah balení

V krabici naleznete vedle mechaniky také jednoduchý rozkládací manuál se specifikací a jedno DVD, na kterém je všehovšudy 51 MB dat, které představují Roxio DigitalMedia v7. Na CD je dát výrobce z pochopitelných důvodů nemohl (mechanika CD nečte), proto to „plýtvání místem“. Program Nero se k mechanice nedodává (alespoň ne v tuto chvíli), nicméně s ní funguje, a to včetně InCD. Roxiu se však na zoubek také trochu podíváme, abyste viděli, co se s dodávaným materiálem dá dělat. Už teď si však můžeme postesknout nad tím, že k mechanice se nedodává žádný software na přehrávání Blu-ray video disků. Zapůjčený titul Terminator 2 - Judgment Day jsme si tedy tak akorát prohlédli a pak jej prohnali Nero CD-DVD Speed testem čtení. No, ale abyste neřekli, ukážeme vám z něj alespoň adresářovou strukturu ;-).

Vzhled mechaniky

Přední panel

Naprosto základní výbava, která nemůže ničím překvapit – tlačítko pro vysunutí média, otvor pro nouzové vysunutí a jedna indikační LEDka zelené barvy. (Vážení výrobci Blu-ray mechanik, nemyslíte, že by takovémuto hardwaru za řádově čtvrt stovky tisíc slušela více třeba modrá LEDka? Když už Blu-ray, proč ne Blue LED? Já osobně bych si to představoval tak, že by LEDka byla dvoubarevná – červená by indikovala DVD, protože používá červený laser, a modrá Blu-ray. Nebo myslíte, že by to mohlo uvnitř mechaniky mást optiku? ;-)

K nouzovému vysunování jednu drobnou poznámku: Pokud to hodláte používat, vezměte si na to ocelový drát patřičné šířky, protože běžnou kancelářskou sponku v ní ohnete jako nic. Rovněž zasunování plotny je lepší přenechat stisku tlačítka „Eject“ či jiné, např. softwarové, cestě. Plotna klade při zavírání docela nemalý odpor.

Zadní panel

Zadní panel tentokráte překvapil. Ptáte se, čím? Pozornější z vás jistě zahlédli vedle napájecího a 40pinového IDE konektoru a jumperů pro nastavení Master/Slave/CSEL také analogový audio výstup. Ten sice není ničím výjimečným, ale ptejme se, k čemu je dobrý na mechanice, která si s CD vůbec nerozumí a tudíž není šance na přehrávání audio CD? Odpověď je prostá. Tento konektor je zde opravdu zcela zbytečný.

Význam bílého čtyřpinového konektoru vlevo nám není jasný už vůbec. Asi nějaký servisní či co. V „manuálu“ se o něm nehovoří. Zadní větrník se nám nepodařilo přistihnout v akci, pravděpodobně díky pozoruhodně vyřešenému vnitřnímu chlazení, o které se stará samotné rotující médium, což uvidíte už za pár okamžiků.

Výrobní štítek

Přiznám se, že ze štítku nejsem schopen dost dobře rozeznat, která dvojice jumperů má který význam, vysvětlivky totiž ukazují právě mezi ně. Naštěstí je tu rozkládací manuál, ve kterém se dočtete, že k nastavení identifikace Master/Slave slouží tři krajní jumpery zprava, použití jumperů 4 a 5 je rezervováno (rozumějte tomu tak, že na ně nemáte sahat ;-).

Vnitřek mechaniky

Chlazení médiem

Už po sejmutí vrchního krytu zaujme zajímavý poklop, pod kterým se teprve vyskytují další věci, jako plotna, případně médium a optika. Onen vrchní poklop není jen tak z plezíru vylisovaná legrácka, je to důmyslný vzduchovod, kterým proudí vzduch ze spodku mechaniky k rotujícímu médiu. To si vlastně samo svou rotací (po směru hodinových rafiček) vytváří podtlak a ze středu nasává vzduch, který jde od spodu, kam se dostává přední štěrbinou (dá se to tak trochu přirovnat k fungování vysavače). Od média pak vzduch „odletuje“ pryč a po odvrácené straně oproti té, odkud nasává, putuje do zadní části mechaniky, kde vyletuje ven otvorem skrze větráček. Spodní strana vypadá takto:

Otvor pro nasávání vzduchu u středu vede krytem k okraji, kde se spojuje se vzduchovodem ústícím na spodní straně mechaniky někde u čipů, které jsou tímto chlazeny. navíc jsou spojeny termovodivou gumou se spodním plechovým krytem mechaniky, takže s chlazením nejsou problémy. Musím říci, že mi mechanika za celou dobu testování nepřipadala ani jednou nějak znatelně teplá. Možná měla trochu „zvýšenou teplotu“, ale rozhodně nešlo o něco, co by vyžadovalo jakékoli další chlazení.

Tištěný spoj

Na tištěném spoji uvnitř mechaniky tentokráte nalézáme poměrně velké množství čipů. Dva největší čipy jsou Renesas R8J32007FPV (dole) a Pioneer PD5912A (vlevo). Nahoře je vpravo M30700FKNGP (bez mučení se přiznáme, že jej neznáme, ani Google moc nepomohl, jen odkázal na několik čínských recenzí právě této mechaniky, kde se domnívají, že výrobcem je také Pioneer) a uprostřed pak ještě Renesas R2S35001FT, který se pravděpodobně stará o komunikaci s optickou hlavou. Vlevo dole je buffer od firmy Hynix, vpravo dole obvod pro ovládání motoru sloužícího k otáčení médií a uprostřed spíše vlevo pak flash paměť od firmy Spansion (divize AMD), která zde plní roli firmwaru.

Odvrácená strana tišťáku neukazuje skoro nic zajímavého. Kromě několika nicneříkajících nápisů je zde vlastně jen jeden čip, a to Pioneer PD6543A s nám neznámým významem. Vpravo je pak několik součástek starajících se o „čisté“ napájení.

Optická hlava

Z optické hlavy se kromě sériového čísla nedalo nic moc přečíst, nicméně vidíte sami jedinou čočku. Lasery jsou přítomny dva, červený a modrý, což lze zpozorovat na spodu. Infračervený není přítomen vůbec a proto podporu pro čtení nebo zápis CD do této mechaniky nedostanete ani komínem. Pohon je řešen klasickým „šnekem“.

A hned tu pro vás máme první dvě videoukázky. Ta první neukazuje nic jiného než z čočky „šlehající“ modrý laser.

Na další ukázce uvidíte, co se stane v mechanice, když do ní vložíte CD. Všimněte si, že mechanika pouze „očichá“ médium modrým a červeným laserem. Ani jeden z nich CD samozřejmě nerozpozná a médium se tak v mechanice vůbec nemá důvod roztáčet.

Systémové požadavky

Ač se výrobce o konkrétních požadavcích nezmiňuje, některé jsou docela jisté. Vřele doporučujeme 80žilový Parallel ATA kabel, byť i v režimu UltraATA/33 bude datový tok na většinu operací stačit. Pioneer BDR-101A zvládne až UltraATA/66, ale prakticky se bez toho obejde, neboť maximální datový tok, který je schopen vyždímat, je 11 MB/s z DVD a 9 MB/s z Blu-ray. Pokud však nějakým způsobem srazíte mechaniku do režimu PIO, počítejte s ani ne 3 MB/s, což je bída s nouzí (nám se to náhodou povedlo při upgradování firmwaru). Co je však skoro smutné, je fakt, že mechanika nemá Serial ATA rozhraní. Vzhledem k tomu, jak výkonný počítač by měl k takové mechanice pasovat, jsme se rozhodli, že za Parallel ATA budeme u modrolaserových mechanik dávat rovnou záporné body.

Pro přehrávání Blu-ray video disků v HD kvalitě budete rozhodně potřebovat odpovídající sestavu. My jsme si, bohužel, nemohli ověřit, zda ta naše je dostatečná, neboť k mechanice se žádný software na přehrávání nedodává. Dobrým vodítkem by pro otestování vaší sestavy mohl být třeba CyberLink BD/HD Advisor (jakmile bude v nějaké „finálnější“ verzi, která počítá i s jinými procesory než jen Intel).

Specifikace