Firma byla mimochodem členem JEDEC do roku 1995, kdy odešla. V onom období se podílela na záležitostech JEDECu, mimo jiné jednáních o nových standardech, která byla otevřená. V tomto období se Rambus snažil přimět výrobce pamětí, aby si licencovali jeho technologie a také jim nabídl svá technická data pod NDA (dohoda o mlčenlivosti).

Od roku 2000 začal Rambus právní spory s výrobci pamětí s tím, že vlastní technologie SDRAM a DDR. Sedm výrobců v čele se Samsungem (raději?) uzavřelo s Rambusem licenční dohody. V roce 2011 byl Rambus shledán vinným z podvodu týkajícího se těchto tvrzení o vlastnictví SDRAM/DDR a všechny žaloby proti výrobcům pamětí byly ukončeny. V roce 2003 však Federální odvolací soud toto zvrátil a celá záležitost putovala zpět k soudu ve Virginii. Koncem roku 2003 se pak věcí odmítl zabývat Nejvyšší soud Spojených států amerických.

V lednu 2005 rozpoutává Rambus další soudní spory s firmami Hynix Semiconductor, Nanya Technology, Inotera Memories a Infineon Technology týkající údajného využití Rambus technologií v čipech typu DDR 2, GDDR 2 a GDDR 3. Už v březnu je jeho požadavek vůči Infineonu zamítnut. Rambus je v této souvislosti soudem obviněn ze skartace klíčových dokumentů před soudním jednáním, Infineon následně souhlasí s mimosoudním vyrovnáním ve výši 5,9 miliónu dolarů.

V červnu 2005 žaluje Rambus "pro změnu" jihokorejskou firmu Samsung, přičemž současně ukončuje licenční ujednání s touto společností. Přesto Samsung propaguje RDRAM a v současnosti je nadále subjektem, který má licencované XDR paměti.

Při čtení výše uvedeného si jistě děláte obrázek o morálních principech Rambusu, takže by nemělo překvapit, že již v roce 2002 jej začala prošetřovat federální obchodní komise kvůli zneužívání monopolu. Konkrétně jej FTC viní z toho, že se snaží rozšiřovat své patentové nároky tak, aby nakonec zahrnovaly i SDRAM. Spor FTC s Rambusem se dostal k soudu v létě roku 2003, kdy jej FTC formálně obvinila. Tuto žalobu však soudce v roce 2004 zamítl s tím, že paměťový průmysl jednoduše nemá žádné použitelné alternativy, které by bylo možné namísto patentovaných technologií Rambusu použí(va)t.

FTC se nevzdala a dotáhla to roku 2006 k odvolání, kdy přišla s argumentem, že Rambus nelegálně monopolizoval paměťový průmysl (připomeňme: tím že v období definování standardů nedal ostatním v JEDECu jasně najevo, že technologie zahrnuté v budovaných standardech, má patentovány) a tím porušil paragraf 2 zákona "Sherman Antitrust Act" (federální zákon z roku 1890 limitující vznik/možnosti kartelů a monopolních uskupení) a také paragraf 5 zákona "Federal Trade Commission Act" (z roku 1914, zavádějícího FTC jako takovou).

Rozhodnutí FTC z února 2007 přichází s limity licenčních poplatků, které může Rambus za jednotlivé typy pamětí od výrobců žádat: 0,5 % za DDR SDRAM po tři roky, po kterých klesá poplatek na nulu a 0,25 % pro SDRAM. Rambus má také právo žádat poplatky za řadiče pro tyto čipy, a to ve výši 1,0, resp. 0,5 %. Nařízení však nelimituje částky za DDR2/GDDR2 a další následné standardy. Rambus se samozřejmě odvolal.

V létě téhož roku startuje antitrustové vyšetřování Rambusu i Evropská komise z výše uvedeného důvodu: Rambus se dle ní dopustil úmyslného podvodného jednání tím, že v rámci vytváření standardů prosadil technologie, o nichž neinformoval, že je má patentovány. Tato činnost se označuje jako "patentová léčka". Rambus se dle komise dopustil porušení článku 82 smlouvy o Evropské unii (bod se týká zneužívání dominantního postavení na trhu) požadováním neadekvátních licenčních poplatků (o tom hovoří bod (a) článku 82). Předběžné zkoumání komise shledalo skutečnost, že nebýt patentové léčky, nebyl by Rambus schopen požadovat po výrobcích tak vysoké poplatky a v takovém rozsahu.

Na jaře 2008 se jeden soudce v San Jose vyspal trochu jinak než jiní před ním, když rozhodl, že Rambus počátkem 90. let jakožto člen JEDECu jednal korektně a výrobci pamětí nenaplnili důkazní břemeno a jejich požadavky jsou tak, řekněme, nedoložitelné. O pár měsíců později rozhoduje odvolací soud v záležitosti z roku 2004, když konstatuje, že FTC neprokázala dostatečně, že by Rambus poškozoval volnou soutěž.

Ve stejné době federální odvolací soud navrhuje, aby Virginijská kauza kolem sporu se Samsungem byla ukončena s tím, že firmy vlastně celou věc již urovnaly a tak není o čem rozhodovat.

V lednu 2009 nás federální soudce z Delware vrací k Micronu, když rozhoduje, že Rambus by neměl vynucovat patenty vůči tomuto výrobci, když jasně ve zlé víře zničil klíčové relevantní dokumenty a tím i své právo vynucovat si patentové nároky u Micronu. K tomu asi jen tolik, že Rambus si vlastně ublížil, na druhou stranu, kdo ví, co bylo na papírech, které zničil - však ono se říká, že menší zlo je lepší než velké.

Nejvyšší soud USA v únoru 2009 zamítá návrhy FTC na sankce vůči Rambusu v antitrustovém sporu.

V červenci 2009 zamítá americký patentový úřad celkem osm požadavků Rabusu vůči Nvidii. V listopadu téhož roku zamítá Rambusu dalších 17 požadavků vůči Nvidii. Každopádně Mezinárodní obchodní komise prohlašuje, že z pětice inkriminovaných patentů jich Nvidia porušila tři. Kalifornská zelená tak v té době čelí riziku zákazu dovozu produktů do USA, jde o rodiny nForce, GeForce, Tesla, Quadro, Tegra, tedy v podstatě vše co vyrábí.

A konečně se dostáváme k letošnímu sporu s Hynixem a Micronem - Rambus je v létě hnal k soudu s požadavkem na odškodnění ve výši 12,9 miliardy USD za uvedenou "nezákonnou konspiraci zaměřenou na zabití revoluční technologie za současného vydělání miliard dolarů a získání tržní síly" (tolik prohlásil právník Rambusu ve své řeči ke členům poroty. Jeho akcie tehdy spadly z 14,04 dolarů na pouhé 4 dolary.

V rámci tohoto sporu tedy nyní Rambus prohrává i antitrustovou kauzu vedenou proti oběma firmám. Porota jeho věc zamítla poměrem hlasů 9:3

Rýpnutí na závěr

Řekněme, že na společnost, která vznikla v roce 1990 a která v podstatě žije ze svého krátkého působení v JEDECu, je toho poměrně dost. Dalo by se jistě říci, že když to není Rambus, koho lze označit souslovím "patentový troll", tak už nikdo. Firma zneužila dobré víry a otevřenosti organizace JEDEC při tvorbě paměťových standardů, na kterých celý IT svět jede už více než 15 let, aby následně po všech začala vymáhat licenční poplatky.

Jestli se výrobci DRAM čipů skutečně dopustili umělého zvyšování cen RDRAM za současného umělého snižování cen SDR/DDR DRAM, nevíme. Bereme to ale svého druhu jako spravedlivou odplatu vůči Rambusu, který je v první polovině 90. let všechny podvedl.

Nebo to možná celé bylo jinak, ale Rambus je téma, ve kterém by se jeden redaktor mohl vrtat klidně celý rok a ani potom by neznal všechna fakta. Zvláště, když je firma tak ráda skartuje…