Ono je to s tím Rambusem celé takové složité. Na jedné straně ničí dokumenty, které by mohly jako důkaz posloužit protivníkovi, na druhé straně mu ničí klíčové patenty sám patentový úřad, přičemž ale uzavřené dohody s firmami, které se právě zneplatněných patentů týkají, jsou již zaplacené (jde o firmy Nvidia či Broadcom, které se již dříve dohodly s Rambusem na kompenzaci).

• Rambus přišel o patenty, pro které se soudil s Nvidií a HP (15. 9. 2011)
• Rambus prohrává starý spor z počátků boje DRAM × RDRAM (24. 11. 2011)

Nicméně zpět k Hynixu, který se od března jmenuje celým jménem SK Hynix: Spor se nesl tradičně v duchu porušování patentů, a to právě těch, které jiný soud označil jako neplatné. Šlo o balík tří patentů, tzv. „Barth“. Soudce Ronald M. Whyte dospěl k zajímavým závěrům: za prvé, že Hynix tyto patenty skutečně porušoval. Ano, tyto tři zrušené, podle soudce je Hynix porušoval ještě v době, kdy byly platné, a měl by za to Rambusu zaplatit.

Další zajímavá část rozhodnutí soudce se týká právě finanční částky. Již dříve bylo řečeno (tím samým soudcem), že Hynix tyto patenty porušoval a měl za ně původně vypláznout $397 miliónů. Hynix odvoláním získal kromě jiného čas a navíc malý bezvýznamný bonus v podobě zrušení těchto patentů. Jednou z klíčových událostí byla skartace poměrně důležitých dokumentů, které mohly sloužit jako důkaz proti Rambusu. Zlikvidoval je sám Rambus, podle soudce ovšem v dobré víře (prý se jednalo o běžnou skartaci dokumentace, která nejspíše byla starší, než ukládá zákonná povinnost pro archivaci). Soudce tak řekl, že přesto, že Rambus věděl, že by mu mohly uškodit, nezničil tyto dokumenty ve zlé víře. Přesto k této skutečnosti ve svém závěru přihlédl.

Výsledkem tedy je, že Hynix by měl Rambusu zaplatit za něco, co již bylo zneplatněno. Kolik? O tom se teprve budou vést další debaty. Podle soudce by měly obě firmy uzavřít nějakou smlouvu za dřívější (zne)užívání patentů, která by měla být férová, rozumná a nediskriminační.

Rambusu se výsledek sporu líbí (myslíme si, že je rád, že za stávající situace nedopadl hůř – vždyť dostane zaplaceno za něco, co už pozbylo platnosti, přičemž logika věci říká, že pokud někdo došel k závěru, že je to neplatné, muselo to být dříve v platnosti neoprávněně a přesto za to Rambus inkasoval nemalé peníze a ještě by měl nějaké kapesné dostat od Hynixu, i když se už ví, že to nemá žádnou cenu). Především však formálně celý spor vyhrál, což ho asi hřeje nejvíc.

Co nám tedy na celé věci nedává smysl, je pouze nutnost Hynixu něco Rambusu platit. Nicméně ono to asi tkví v požadavcích různých bránících se firem při takových sporech: ty většinou požadují od soudu dvě rozhodnutí: 1. patenty jsou neplatné a 2. naše firma je neporušuje. Zdá se, že v tomto případě došlo pouze na první bod: patenty byly zneplatněny, přesto je firma porušovala a měla by za to zaplatit.

Vzpomínáte si na relativně nedávný případ u nás, kdy se zjistilo, že strážníci vybírali pokuty za projetí na červenou v rozporu s platnou legislativou a měly by tím pádem pokuty vracet? To nám smysl dává. To, k čemu dochází soudy v USA, nad tím nám občas zůstává rozum stát.

Každopádně to dává jasný signál patentovým trollům: patentujte si kdejakou hovadinu. Dokud bude v platnosti, můžete na ní v klidu vydělávat. Dokonce na ní můžete vydělávat zpětně i poté, co vám ji zneplatní. Rambus teď paradoxně může tlačit na další potenciální porušovatele již neplatných patentů, aby s nimi uzavřel podobnou smlouvu, jakou s ním bude nyní muset uzavřít SK Hynix.