Všechny screenhsoty z BIOSu jsem pořídil skrze HTML5 KVM konzoli v IPMI a z toho důvodu můžete vidět nějakou tu kompresi. Během zapnutí nás přivítá obrazovka s logem Intelu a odkazem na webové stránky Intelu, konkrétně je odkazováno na řešení potíží. Jako u jiných serverů můžeme konfigurovat nastavení UEFI nebo zvolit bootovací zařízení(poněkud nezvykle přes F6). Něco jako DELLovský Lifecycle Controller zde nenajdeme.

Samotné rozhraní UEFI má příjemné textové provedení, žádná šílemá klikátka nebo podivné omalovánky. Najdeme zde toho ke konfiguraci poměrně mnoho. Co se týče napájecího režimu celého serveru, nechal jsem tovární volbu Balanced Performance, stejně tak volbu Workload Configuration jsem neměnil.

Zajímavé je i to, že můžeme detailněji konfigurovat napájecí limity procesorů, pokud nechceme, aby si testované Xeony sosaly až 140 Wattů, můžeme využít úspornější profily, které omezí napájecí limit na 125 nebo 115 Wattů.

Ostatní volby jsou poměrně jasné z obrázků, nechybí detailní možnosti nastavení pamětí, věci jako bifurkace PCIe slotů zde také najdeme. Přepínat můžeme i verzi PCIe na všech PCIe slotech, továrně se počítá s Gen4, ale při osazení pomalejšího zařízení se daný slot automaticky zpomalí.

Intel VROC

Intel VROC není nějakou žhavou novinkou(poprvé se to objevilo s X299 platformou a Xeony Skylake-X), nicméně i Ice Lake platforma si zachovala hardwarové licenční klíče. Jelikož měl testovaný server dva 960GB U.2 NVMe disky, rozhodl jsem se nakonfigurovat RAID0. Nastavit tento SW RAID v UEFI je trochu trolling, protože toto nastavení není na jednom místě. Aby bylo možné použít Intel VROC, je třeba přepnout režim SATA řadiče do RAID režimu. Po restartu se nám objeví volba v menu nastavení bootování, v sekci Storage Controller najdeme volbu Intel Virtual RAID on CPU, zde můžeme nakonfigurovat VMD a vytvořit si nějaký RAID.

Přímo ve Windows můžeme ten RAID spravovat nástrojem Intel Virtual RAID on CPU. Pokud jste někdy před deseti lety viděli nástroj Intel Rapid Storage, víte zcela jistě jak vypadá i tento nástroj.

IPMI

Každý rozumný server má samozřejmě nějaké možnosti vzdálené správy s KVM. Byl jsem samozřejmě zvědavý, jak si Intel s webovým rozhraním poradil, při pokusu přihlásit se jsem spatřil obrázek, který na mne zapůsobil poněkud devadesátkově. Nejspíš se jedná o fotografii z nějaké fotobanky, ale starší 5:4 LCD s Windows 2000 okny a veselý chlapík s obřím handsfree nepůsobí zrovna moderně.

Web s managementem má prakticky stejné rozložení ovládacích prvků jako to má Supermicro, podvozek je standardní RedFish. Některé položky jsou navíc, nebo předělané. Další bizarní grafický prvek najdeme v sekci "Virtual Front Panel". Tento virtuální tlačítkový panel působí jako něco, co nějaký zaměstnanec v Intelu naklikal za pomoci WordArtu v MS Office 2000. A ano, ta kulatá grafická tlačítka nejsou klikací, musíte kliknout na tlačítka pod nimi.

Zajímavá možnost, kterou jsem zatím neviděl je možnost konfigurovat možnosti samotného BIOSu/UEFI ve webovém rozhraní. Působí to poněkud zmatečně, ale může to být užitečné, pokud si chcete ověřit nastavení BIOSu/UEFI a zároveň nechcete nebo nemůžete restartovat celý server.