RECENZE – Xiaomi Mi Max 3, velikán mezi obry. Převládnou výhody nad nevýhodami?
Kapitoly článků
K obrovskému (toto slovo se objeví ještě hodněkrát) LCD panelu je záhodno mít i obrovskou baterii. Kapacita 5500 mAh je skutečně úctyhodná a lze jí měřit i s velkými tablety. Pokud velkou baterii doplníme o úsporný procesor, výsledek je skvělý.
Při intenzivním používání jsem se dostal v pohodě na 2-3 dny používání. V případě lehké zátěže při občasném brouzdání na internetu, přečtení zprávy, vyřízení pár emailů, trochu videa skrze YouTube a noční poslechové seance, dostal jsem se na výdrž 8 dní! Max 3 se tímto řadí (a netvrdím to pouze já) mezi zařízení s nejlepší výdrží. Prodleva mezi nabíjením byla tak propastná, že jsem zapomněl, kde jsem nechal nabíječku.
Poslední dva dny jsem hledal způsob, jak baterii vybít rychleji, avšak baterie stále držela - 9 dní!
U testu nepřetržité zátěže telefonu s obrazovkou nastavenou na nízké podsvícení jsem se dostal na 12 hodin, takže i při opravdu intenzivním používání bude obtížné telefon vybít do jednoho dne.
Nabíjení takto velké baterie trvá přibližně 3 hodiny, předpokládaný čas, který byl spočítán telefonem byl lehce přes tři hodiny.
Procesor navzdory své úspornosti ale není slabý. Na palubě se nachází starý známý Snapdragon 636, který byl v nedávno testovaném Redmi Note 6 PRO. Hraní her po stránce výkonu byla identická, jako se zástupcem řady Note 6, jen v případě PUBG byl zážitek příjemnější, jelikož zde nebyl žádný Notch.
Benchmark jsem pustil i na Mi Max 3, ale výsledek je plus/mínus stejný:
AnTuTu ukazuje lehký nárust výkonu, který je patrně lepší díky většímu tělu přístroje a tím pádem lepšímu šíření odpadního tepla z procesoru, avšak 3% rozdílu nebude prakticky vůbec poznat.
Konektivita je bez námitek. Ke hraní her po internetu je k dispozici Wi-Fi s podporou dvou pásem - a to 2.4 GHz, které je už pro běžné používání v paneláku příliš plné a 5 GHz pásmo, které vytváří dnes už prakticky každý router či access point. Přes toto pásmo lze také přenést mnohem více dat a i přes nevýhodu nižšího dosahu je stabilnější. O komunikaci mezi telefony lze použít mimo jiné Bluetooth 5.0, avšak NFC zde nenajdeme. K připojení sluchátek lze využít 3.5mm jack, jak už bylo zmíněno, a pro ovládání televize je zde IR vysílač v horní části rámečku.
3.5 mm jack na sluchátka zůstal / mikrofon sloužící k potlačení šumu je doplněn o IR vysílač
Při kopírování dat z domácího NASu jsem se dostal na rychlost 8 MB/s. Je ale třeba zmínit, že stejné rychlosti jsem dosáhl i při připojení přes USB RJ45 100Mbps síťovou kartu, takže limit nehledejme u bezdrátového připojení, jako spíše u procesoru neschopného zpracovat takovou velkou dávku dat.
V horní části je vidět připojení skrze USB síťovou kartu, nikoliv přes Wi-Fi. I tak je rychlost limitována na pouhých 8 MB/s i při kopírování souboru (Soubory už jsou z disku odstraněné, vše nyní streamuji!)
Připojení přes Wi-Fi je v mém případě limitováno nižší rychlostí poskytovaného internetu.
K připojení nabíječky slouží USB-C konektor, avšak mimo nabíječky lze připojit i jiné příslušenství. Skrze USB-C hub jsem k telefonu připojil USB síťový adaptér, myš, klávesnici a nabíječku. Z telefonu se rázem stal plně funkční tablet, což v případě potřeby ocení jistě každý.
USB-C hub funguje zcela bez problému a to i včetně připojení nabíječky. V pravé části je viditelný kurzor myši - ten se objeví při připojení myši, takže lze telefon "skoro" používat jako PC (ale opravdu jen "jako")
USB klíčenka fungovala rovněž bez větších problémů, je ale třeba si uvědomit limitaci v podobě sběrnice, která zvládá protokol pouze USB 2.0, takže i když samotný USB hub podporuje USB 3.0, telefon nikoliv.