Kouzlo barev

Opět zmíním obrazovku. Ta je v našem případě AMOLED, jak už bylo zmíněno, a tak sdílí stejné parametry, jako nedávno testovaný Mi 8 Pro. Krásná, barevně kalibrovaná obrazovka okouzlí svou masivností obklopenou minimem rámečků. S rozměrem 6.39 palce a rozlišením bezmála 1080x2340 px jde o masivnost okupující prakticky celou přední plochu. Od pohledu bych si dovolil tvrdit, že celých 95 % přední části je okupováno obrazovkou. Nic dalšího zde totiž prostě není. Nehledě na to, že by to nebylo kam umístit. Tenké rámečky prostě zde jsou a zůstanou.

Je celkem ironie, že mluvím o barvách, leč tapeta prezentuje měsíc v černo-šedo-bílé směsici barev. Každopádně na obrazovku je prostě radost pohledět.

Procesor

Z vnitřností zde najdeme procesor a to rovnou osmijádrový. Nečekejte nic slabšího, než Snapdragon 845, který jsem měl tu čest už mnohokrát testovat. K tomu stačí připočíst masivních 8 GB operační paměti (v případě testovaného kusu pouze 6 GB s úložným prostorem 128 GB) a máte vystaráno na mnoho let dopředu. Pokud se tedy fyzicky telefon nerozbije. Přikládaný obal potencionální rozbití omezí na nezbytné minimum. Stále je ale třeba počítat s tím, že jde spíše o křehký doplněk, než brutální nástroj na podkládání skříně v případě, že výkon už nebude co dříve.

Paměť

V případě výběru varianty ale doporučuji rovnou sáhnout po verzi s 256 GB, protože jak je evidentní s parametrů, paměťová karta se zde nekoná. Xiaomi zde následuje trend známý u jiných prémiových hraček a tedy za více dostanete méně. Je to škoda a přitom by nebyl takový problém tu paměťovou kartu sem vložit. Přeci, při rozměrech přesahující menší letadlovou loď se místo na paměťovou kartu najde. Poslední je třeba zmínit, že telefon není vodotěsný (už kvůli výsuvnému mechanismu) a tak se vodě vyhýbejte, jak jen můžete.

AndroBench test rychlosti interního úložiště

Zpět k výkonu, SD 845 v dnešní době a ještě pár let k tomu bude stačit prakticky ke všemu, co kdy vyžadovalo výkon a zároveň dokáže pracovat natolik úsporně, že výdrž přesahující dva dny není vzdálený sen vývojářů, ale realita. Jasně, pokud se procesor zapotí, baterie zmizí rychlostí zkorumpovaného bankéře, ale s vyváženým používáním se nebojte. O baterii podrobně posléze.

A testování...

Praktické testy výkonu jsou ze hry PUBG, který společně s Fortnite dokáže naplno využít potenciál současných mobilních procesorů. Detaily na absolutně nejvyšší možné příčce bez jakéhokoliv záseku je samozřejmostí. Při delším hraní se telefon ani příliš nezahříval a navzdory keramickému zadnímu krytu nedošlo ke klouzání z ruky v důsledku potu a vysoké teploty.

Syntetické testy pro doplnění řeknou to, co jsem psal už mnohokrát. Výkonu je dostatek jak dnes, tak i za pár let.

Systém

O výkon se stará pochopitelně i systém. Tedy nestará jako spíše brzdí. V našem případě Xiaomi ochotně doručilo systém Android ve verzi 9.0 Pie s lehkou nástavnou MIUI, která se dá označit za opravdu lehkou. Příjemně se to projevuje na celkových dostupných zdrojích, kterých je dosyta.

Co se mi ale na MIUI nelíbí, je hlavní obrazovka, která tvrdošijně cpe každou nainstalovanou aplikaci na úvodní plochu. Je to drobná poznámka a dříve mi to nevadilo, ale zde jsem raději stáhnul launcher z Pocophone, který přidává roletu, do které se nainstalované aplikace ukryjí, a tak nic nekazí onen perfektní estetický vzhled perfektního esteticky sladěného zařízení.

Jen doplním že MIUI preferuji namísto čistého Androidu, který je sice čistý, ale je čistý natolik, ŽE základní vychytávky a aplikace prostě chybí. Navíc při přechodu z jiného telefonu je problém s přenesením dat, což Xiaomi má vychytáno skvěle právě v nástavě MIUI. Co se rychlost týče, zde absolutně žádná výtka. Vše plynulé, hladké a bez záseků. Android je v dnešní době na tak vysoké úrovni, že lze opravdu minimum vytknout.

Jedna obrovská vlastnost, která ale v čistém Androidu není, je možnost skrytí virtuálních tlačítek skrze aplikaci MIUI. Díky tomu lze snadno a bez nutnosti složitě instalovat aplikace třetích stran skrýt virtuální tlačítka a nahradit je gesty, které jsou skoro jistě okopírované od amerického giganta. Naštěstí ale má uživatel možnost si vybrat buď gesta, nebo virtuální tlačítka.

Vlevo jsou virtuální tlačítka aktivní, vpravo jsou již deaktivované

Konektivita

V našem případě u Mi Mix 3 není o čem příliš psát. K dispozici je totiž USB-C, NFC, Wi-Fi a Bluetooth.

K dispozici je pouze USB-C konektor. Reproduktor se nachází ve spodní části fotografie, vrchní ukrývá pouze mikrofon, nikoliv další reproduktor.

USB-C je jako v případě snad všech současných telefonů značky Xiaomi doplněna o pomalý USB 2.0 řadič, takže vymoženost i jako přenosové rychlosti, jenž jsou záviděnihodné, nečekejme, stejně jako možnost připojit chytrý USB HUB doplněný o HDMI. Lze ale zapojit USB flash disk a tím rozšířit úložiště. To je plus.

Wi-Fi

Wi-Fi na druhou stranu je rychlé a stabilní. Zvládá frekvence 2.4 GHz i 5 GHz, což ocení chroničtí stahovači dat nebo k plynulému streamování video obsahu. Dosah je rovněž slušný a opět v zarušeném prostředí je příjem výborný. Při testování jsem se průměrně dostal na svých předplacených 60 Mbit/s, maximálně však 85 Mbit/s. Zde žádná stížnost.

Bluetooth

Bluetooth sdílí stejně kvalitní antény a tak při poslechu hudby skrze BT sluchátka (protože sluchátkový jack je považován za nevzhledný archaismus) je bezproblémový. Nezaznamenal jsem rušení ani výpadky při testování. K poslechu používám bezdrátový reproduktor ENEBY30 a KZ ZST s bezdrátovým modulem.

Drátový zvuk 

Zvuk skrze přiloženou redukci je v pořádku, jen větší sluchátka mají jako tradičně problém s hlasitostí, která je o chlup nižší, než při testování se sluchátky připojenými napřímo. Opět jde o extrém, protože využívám velká studiová sluchátka. Pro běžné posluchače, co překousnou spíše subtilní redukci, nebude žádný problém.

Kvalita výstupu je excelentní (pochopitelně na mobilním zařízení, nelze telefon jakkoliv srovnávat s dedikovaným zesilovačem). Jako dodatek zmíním dodávanou redukci, která se snad dodává od toho nejlevnějšího telefonu, co Xiaomi vyrábí. Subtilní křehký kabel jen čeká na samovolné rozpadnutí. Ale stále věřím, že vydrží déle než to, co dodává Apple ke svým telefonům (dodával, už nedodává).

Telefonování

Telefon jako telefon. Při vložení SIM se žádná šílenost nekoná. Telefon okamžitě nalezne síť a nabídne LTE v Ostravě, kde se nacházím a testuji. Volání opět bez problému z hlediska konektivity. Co ale může být zajímavé, je samotný zvuk telefonování. Jak jsem naznačil, telefon má výsuvnou obrazovku, tudíž Xiaomi muselo chytře vymyslet, jak vyřeší sluchátko tak, aby fungovalo i při vysunutí.

V části obrazovky je tak pouze otvor, který slouží jako zvukovod a samotné sluchátko se pak nachází v základně. Přenos zvuku jako takového tak není v žádném případě omezen. Kromě monstrózní fyzické velikosti se dá Mi Mix 3 zcela bez problému používat i jako telefon. Kdo by to byl řekl, že se chytrý telefon dá používat bez potíží i k telefonování... 

Baterie...

Poslední důležitý prvek telefonu je baterie a nabíjení. Xiaomi u modelu Mix 3 nabízí nabíjení skrze USB-C s podporou QuickCharge 4.0, takže je telefon schopný pobrat až 18W a tím lze baterii s kapacitou 3200 mAh do plna nabít za hodinu a půl. Pokud je baterie kompletně vybitá a potřebujete rychle dobít telefon a jít, můžete se těšit, že během půl hodiny lze baterii dobít na 50 %.

... lze i bez drátu nabít

Mnohem zajímavější je ale bezdrátové nabíjení. Xiaomi rovněž přiložilo bezdrátovou nabíječku do balení, která je schopná dobíjet s výkonem až 10W, což v reálném světě znamená, že během půl hodiny se baterie nabije na 30 % a to vše bez kabelů.

Celková výdrž je pak rovněž příjemná. Tím, že SD 845 není pouze výkonná potvora, ale i úsporný čip, se lze snadno dostat na tři dny výdrže při mírně spořivém používání. A pokud je náhodou zátěž na telefon větší, stále se lze dostat na dva celé pracovní dny bez toho, abyste nutně museli hledat nabíječku a strachovali se, že se telefon vybije během navigace do neznámé destinace.