USA: Veleúspěšná SpaceX a ti ostatní

Nepřekvapivě nejvíce startů za minulý rok z území Spojených států amerických má na svém kontě Falcon 9 od SpaceX, který vévodí i celosvětovým statistikám. Celkem si na své konto připsal tento vícenásobně použitelný nosič dalších 25 kosmických startů. Neskutečných 13 startů z toho bylo určených pro vynesení dohromady 773 družic systému Starlink. A úplně všechny byly úspěšné. Zajímavé je, že jen při jednom jediném startu nebylo v plánu přistání 1. stupně. Jedinou kaňkou na jinak úspěšném roce jsou dvě neúspěšná přistání na plovoucí plošině, byť v prvním případě kvůli nadlimitnímu větru a nikoliv technickému problému. Dočkali jsme se i jednoho startu Falconu 9, při které byla raketa záměrně obětována při testu záchranného systému lodi Crew Dragon za letu.

Hned dvakrát v roce 2020, 15. února a 3. října, vynesla raketa Antares nákladní loď Cygnus k Mezinárodní kosmické stanici. Další dvě nákladní lodě Dragon od SpaceX vynesl již výše zmíněný Falcon 9, který byl nosičem i dvou už pilotovaných misí lodě Crew Dragon.

25. května byla konečně z podvěsu nosného letounu vypuštěna nová dvoustupňová raketa LauncherOne. Celkově váží s plnými nádržemi kolem 30 t a na heliosynchronní dráhu ve výšce 230 km dokáže vynést až 500 kg. Je zkonstruována pro vypuštění z podvěsu upraveného dopravního letounu Boeing 747 „Jumbo“ a jejím současným specifikem je, že po odhozu zažehuje raketový motor na kapalné pohonné látky. Bohužel pokus o dosažení oběžné dráhy byl neúspěšný. Sice došlo k odhozu a následnému zážehu, ale pak následovalo k jeho selhání v důsledku prasknutí palivového potrubí. Další pokus je aktuálně plánován už na začátek roku (uskutečnil se 17. 1.2021 a byl úspěšný).

12. září poprvé při pokusu o kosmický start (do té doby šlo o suborbitální lety) odstartovala z aljašského kosmodromu Kodiak raketa Astra. Ta zaujme na první pohled svými skutečně malými rozměry – má max. průměr jen 1,32 m a na výšku měří 11,6 m. Pohon 1. stupně zajišťuje pětice motorů Delphin spalujících kerosin a kapalný kyslík a stejnou kombinaci pohonných látek využívá jediný motor Aether ve 2. stupni. Bohužel po pouhé půl minutě letu musel dát bezpečnostní důstojník pokyn k přerušení a následoval už jen pád rakety a následný výbuch při dopadu. Důvodem bylo příliš rychlé naklonění oproti plánu. Bohužel úspěšný nebyl ani další pokus o dosažení oběžné dráhy z 15. prosince kvůli problémům s palivovou směsí na horním stupni.

Raketa Astra při přípravě k nakonec neuskutečněnému startu (DARPA)

Jednou jedinkrát odstartovala raketa Minotaur IV skládající se ze čtyř stupňů na tuhé pohonné látky. Start 15. července byl alespoň o to významnější, že se jednalo o její první využití pro NRO (National Reconnaissance Office) a zároveň její první start z kosmodromu Wallops na východním pobřeží Virginie.

Takovou svou malou premiéru si 13. listopadu při misi NROL-101 na raketě Atlas V odbyly nové urychlovací raketové motory GEM-63. Mají průměr 63 palců (1,6 m) a obsahují 44,2 t tuhých pohonných látek. Jejich použití na místo dosavadních motorů je přitom vzhledem k podobnému tahu poměrně jednoduché. Získané zkušenosti budou do budoucna využity pro přípravu prodloužené a trochu silnější varianty GEM 63XL, s níž se počítá pro vyvíjený nosič Vulcan. Atlas V byl mimochodem s 5 starty druhým nejpoužívanějším americkým nosičem. Delta IV Heavy ze stejného konsorcia ULA (United Launch Alliance) má za minulý rok jeden jediný start.

Atlas V před misí NROL-101 na startovací rampě (zdroj)

Celkem sedmkrát odstartovala raketa Electron, jejíž statistiky jsou někdy přičítány Novému Zélandu, kde je zapsána dceřiná společnost provozovatele, a odkud probíhají starty. Pokud je tedy budeme počítat jemu, pak bychom je se tato země umístila na celkově 4. místě. Naopak připočítáme-li je ke Spojeným státům, byly by s 42 kosmickými starty na 1. místě před Čínou. Bohužel jeden start rakety Vega z 4. července byl neúspěšný. Důvodem selhání bylo uvolnění elektrického systému rakety Electron, které vedlo k přerušení spojení mezi bateriemi a elektrickým čerpadlem raketového motoru Rutherford na 2. stupni, kvůli čemuž následně předčasně zhasnul.

Čína dorovnala vlastní rekord

Čína má na svém kontě za minulý rok celkem 39 kosmických startů (z toho 35 úspěšných), což znamená dorovnání dosavadního maxima z roku 2018. Nejpoužívanějším loňským čínským nosičem byla raketa CZ-3B s 8 starty, 7 startů připadá na CZ-2D, 5 na CZ-4B, po 3 startech připadá na KZ-1A stejně tak CZ-11 a 2 na CZ-5. Další nosiče si nepřipsaly do svých statistik více jak jedno vypuštění. 

Už 16. března premiérově a neúspěšně odstartovala raketa CZ-7A. Oproti základní dvoustupňové variantě určité k vynášení až 13,5 t těžkých nákladů na nízkou oběžnou dráhu, disponuje navíc 3. stupně s dvěma motory YF-75 na kapalný kyslík a vodík. Na dráhu přechodovou ke geostacionární má podle odhadů dokázat vynést snad až 7 t náklad.

CZ-7 před vypuštěním (CASC)

Svoji premiéru, byť také neúspěšnou si 10. července konečně odbyla raketa KZ-11 (Kuaizhou-11), která měla startovat už v roce 2017 a poté v každém následujícím. Jedná se o dosud nejtěžší čínskou raketu s prvními stupni na tuhé pohonné látky a stejně jako ostatní rakety Kuaizhou vychází technologicky z balistických vojenských raket. Na délku měří 25,3 m, spodní stupně mají průměr 2,2 m a váží kolem 78 t. Na nízkou oběžnou dráhu ve výšce 400 km má nosnost 1 500 kg, na heliosynchronní dráhu pak dokáže dopravit náklad až o hmotnosti 1 500 kg.

Teprve druhou čínskou společností, jejíž nosič dokázal vynést družici na oběžnou dráhu se 7. listopadu stala společnost Peking Xinghe Dongli Space Technology Co. Ltd. alias Galactic Energy. Čtyřstupňová raketa Ceres-1 s prvními třemi stupni na tuhé pohonné látky je 19 m vysoká a má průměr 1,4 m, čímž se řadí do kategorie nejlehčích kosmických raket. Při svém premiérovém startu vynesla na heliosynchronní dráhu ve výšce 500 km asi 50 kg těžkou družici Tianqi-11, jenž má zajišťovat datový přenos pro tzv. internet věcí. To stejně jako vývoj soukromých nosičů čínská vláda finančně podporuje. Společnost Galactic Energy krom toho už pracuje na vícenásobně použitelné raketě, u níž přiznává inspiraci americkým Falconem 9. Oproti němu má mít nižší nosnost, což ovšem může být pro mnoho zákazníků i výhodou.

První start rakety Ceres-1 (Ourspace)

Když už jsme u premiér, nemůžeme zapomenout první start CZ-8 z 22. prosince, který už byl úspěšný, a to rovnou s pěti družicemi. Jde o středně-těžkou raketu, která má být schopna obsloužit velké množství komerčních startů. V budoucnu má ve variantě označované CZ-8R její 1. stupeň motoricky přistávat s využitím kormidel. Zajímavé je, že s dvojicí postranních raketových bloků, které v průběhu letu tím pádem nebudou odhazovány.

Raketa CZ-8 při svém premiérovém startu (CNSA)

Rusko: Patnáct startů Sojuzu, Angara po dlouhé době

Třetí největší počet kosmických startů byl připsán Rusku. Stejně tak třetím nejvyužívanějším nosičem (počítáme-li na 2. místo čínské nosiče CZ-2, CZ-3 a CZ-4, které vycházejí ze stejného základu, byť mají různý počet a typy urychlovacích bloků i horních stupňů) s počtem 15 úspěšných byl právě ruský Sojuz (do statistiky nosiče jsou započítány k Rusku i dva starty z Kourou pro evropskou skupinu Arianspace), který je dlouhodobě „tažným koněm“ ruské kosmonautiky. Celkem čtyřikrát vynášel Sojuz lodě k Mezinárodní kosmické stanice – dvakrát nákladní lodě Progress a pochopitelně taktéž dvakrát pilotované lodě Sojuz MS.

Po dlouhých takřka šesti letech teprve podruhé odstartovala z hlediska kategorizace už těžká nosná raketa Angara A5. V současnosti se minimálně papírově jedná o nejsilnější ruský nosič s nosností 24,5 t na nízkou nebo až 5,4 t na dráhu přechodovou ke geostacionární. Na oběžnou dráhu vynesla horní stupeň Briz-M s rozměrovou a hmotností maketu označovanou jako GVM-2 nebo také IPM-2. Další ještě opět zkušení start je prozatím plánovaný na tento rok a hlavní změnou při něm bude použití nového horního stupně Persej, kterým je v podstatě modernizovaný stupeň Blok DM-03.

Teprve druhý start rakety Angara A5 (Russian Ministry of Defense)

Raketa Proton má za sebou jeden jediný, byť úspěšný start z léta. Ještě předtím byly výrobci, Chruničevovým závodům, odeslány z kosmodromu Bajkonur tři rakety, u nichž byly zjištěny závadné součástky vyrobené v letech 2015 až 2016.

Úspěšnost evropské rakety Vega pod 90%

Evropa má za sebou poměrně těžký rok. Už v polovině března musel být kvůli pandemii koronaviru uzavřen kosmodrom Kourou. Ariane 5 odstartovala třikrát a vždy úspěšně. Druhý loňský start lehké rakety Vega ze 17. listopadu však skončil kvůli anomálii po zapálení motoru RD-843 na horním stupni AVUM opět nezdarem (úspěšnost tak klesla na 87%).

Jinak bude velice zajímavé, jakým směrem se bude vyvíjet program chystané rakety Ariane 6. Ta má startovat už letos. Je sice navržena i s ohledem na snížení nákladů, ale jde o jednorázově použitelný nosič. Francouzská agentura CNES v únoru potvrdila zahájení příprav pro opakovanou neboli vícenásobnou použitelnost. Okamžitě však vyšlo najevo, že to bude znamenat v podstatě zpřetrhání dosavadní vývojové linie od Ariane 5 po Ariane 6 – protože nebude možné využívat postranní urychlovací raketové motory na tuhé pohonné látky ani kyslíko-vodíkový motor na 1. stupni.

Poslední start H-2B

20. května vynesla raketa H-2B při derniéře naposledy nákladní loď HTV-9 alias Kounotori k Mezinárodní kosmické stanici. Konečná statistika tohoto pro loď HTV speciálně vyvinutého nosiče tak skončila na dohromady devíti úspěšných startech. Jinak hned třikrát byla v minulém roce vypuštěna slabší raketa H-IIA. Nejvíce mediální pozornosti pochopitelně přitáhl druhý start z 19. července, při kterém vynesla budoucí marsovskou družici (k rudé planetě má dorazit letos v únoru) Hope Spojených Arabských emirátů, na jejíž vývoji se podíleli americké instituce.

Oproti minulým rokům nedošlo ani k pokusu o start některé z lehkých japonských raket na tuhé pohonné látky.

Dva a méně startů

Pouhé dva kosmické starty uskutečnila v minulém roce Indie, což se naposledy stalo v roce 2012. Při obou loňských startech byla použita raketa PSLV (Polar Satellite Launch Vehicle) a oba byly zároveň alespoň úspěšné.

Už 9. února se o další kosmický start pokusil Írán. Jeho raketa Simorgh nicméně úspěšná nebyla. Už 22. dubna už ale následoval úspěšný start rakety Qased, která dokázala na oběžnou dráhu vynést malou vojenskou družici.

Raketa Qased před vypuštěním

Po dlouhých čtyřech letech provedl ve spolupráci s IAI (Israel Aerospace Industries) kosmický start Izrael. Nosič Šavit 2 vynesl malou vojenskou družici Ofek 16 určenou ke snímkování. Podrobnější a potvrzené informace o jejích parametrech pochopitelně nejsou známy.