Řečeno stručně: nemá.

Když jsem ještě měl ve svém životě času nazbyt, zkoušel jsem na iPaqu kdeco. Spokojený jsem byl například s SourceMage GNU/Linuxem (SMGL), v němž se podobně jako v Gentoo překládalo vše ze zdrojových kódů. Už kolem roku 2008 byla instalace plně funkčního desktopu včetně alespoň základního užitečného software záležitostí asi tak týdne každodenního večerního překladu a konfigurace. Ve chvíli, kdy jsem došel na konec, objevila se nová verze něčeho a já mohl začít od začátku. Na učení se, jak systém funguje, moc pěkné – prakticky ale k ničemu.

Pak v lednu 2009 přišla betaverze Windows 7. Vyhodil jsem původní osmigigabajtový interní disk, osadil o chlup větší a nainstaloval ji do iPaqu pomocí externí USB DVD mechaniky, což byla s USB 1.1 také kratochvíle na minimálně jeden dlouhý zimní večer. Systém byl překvapivě použitelný, po hardwarových nárocích Visty to byla příjemná změna. Žel i s 384 MB RAM (vlastně už ani nevím, kde jsem si tehdy ten jeden 256 MB modul půjčil a proč mi nezůstal) to bylo tak na nabootování, udělání screenshotu a zase vypnutí – procesor dostačoval, paměť vážně ne.

Nu a teď pro účely tohoto článku jsem vyzkoušel několik live distribucí Linuxu a u všech narazil na nepodporu grafiky – někde během těch deseti let od testování SMGL zmizela. Ať se jedná o pár let staré varianty Ubuntu, které lze nabootovat z CD/USB, nebo můj oblíbený Slackware, končím vždy v rozlišení 640x480. Namátkově nabootované OpenBSD má sice rozlišení v pořádku, ale s grafikou si také nerozumí – X Window System je tak pomalý, že je utrpení v něm byť i jen zkoušet posunout okno.

Paradoxně tak úplně nejlepší variantou zůstává systém, který tam dodal už Compaq. Všechen hardware je v něm podporován, existuje pro něj moderní browser a zbytek software je dostatečně aktuální na to, aby byl stále použitelný. Systém sám je tak svižný, jak je proti dnešním verzím jednoduchý. Skoro se ani nechce věřit benchmarku v CPU-Z, který se v single-thread testu dostal k hodnotě 0,4 – na notebooku s Core i5-6300U dostávám ve stejném testu 106,2 a i obyčejné staré Pentium 4 taktované na 3 GHz obdrželo kolem šedesáti bodů. A přitom při psaní tohoto textu nepozoruju rozdíl…

Počítač putuje zpět na horní polici regálu, na niž se díky své kompaktnosti dobře vejde. Bude tam ležet zase minimálně deset let a jen doufám, že příště bude opět funkční, i když baterii u hodin už šanci nedávám. Je škoda, že Compaqu se s tímto konceptem nepodařilo prorazit a na podobné malé desktopy jsme si ještě pár let museli počkat. Ono vlastně není divu - uchladit v takovéhle krabici třeba Prescott by asi nebylo úplně jednoduché a k pasivně uchladitelným desktopovým procesorům s TDP pod 20 W jsme se vrátili až o řadu let později.