Instalace

Počítač, na němž jsem  WinLinux 2000 nainstaloval, zhruba výkonově odpovídá hardware, který se měl v roce 1999 a v první půlce roku 2000. Jedná se o Intel Pentium II 350MHz osazené v desce Acer Aladdin Pro (já měl tenkrát AMD K6-2/400, řekl bych, že výkonově se to lišit bude jen mírně a to ve prospěch Intelu), doplněné 640 MB RAM (to jsem tenkrát rozhodně neměl, musela stačit desetina, ale když dneska se paměť válí všude), 10GB diskem, grafikou ATi Rage IIC AGP a SCSI řadičem Adaptec, na který je připojena mechanika ZIP a magnetooptika Fujitsu. Na disku jsou Windows 98 SE, všechen hardware nainstalován a funkční - záhadou mi jen zůstává, proč si CPU-Z myslí, že procesor je 233MHz model, přímo na něm je napsáno něco jiného a hádám, že kdyby to opravdu bylo přetaktováno o 50 %, neuchladilo by se to jen pasivním chladičem na teplotu pod 40 °C.

Instalační cestu jsem nechal výchozí. Uživatel je postaven před jedinou složitější volbu: jsou k dispozici tři edice - standardní, v níž najdeme kromě samotného systému a základních utilit ještě Netscape Navigator, GIMP, XMMS a multiplayerovku FreeCiv (jak server, tak klient); dále plnou verzi, která obsahuje totéž co standardní plus kompletní dokumentaci, zdrojáky kernelu a Acrobat Reader; a verzi kompaktní pro ty, kdož nemají na disku mnoho místa - v ní ze software zůstal pouze Netscape.

Samotná instalace, vzhledem k tomu že se jedná o kopírování stovek či tisíců malých souborů do struktury odpovídající klasickému linuxovému stromu adresářů, trvala dobrých 15 minut. Následoval stručný dialog pro vytvoření uživatelského účtu a pak detekce hardwaru. Ta byla úspěšná až na dvě drobnosti: tou první bylo, že v té době ještě neexistoval grafický ovladač ATi Rage IIC a u myši instalátor nerozpoznal, jakým protokolem s ní má komunikovat, takže mě vyzval k ručnímu výběru.

Problém s grafikou jsem vyřešil výměnou za grafiku jinou. Tehdy jsem ostatně měl jen S3 Trio, na 3D akcelerátor jsem se zmohl až o něco později a S3 Trio je u Linuxu naprostá jistota. Škoda, že jsem aktuálně našel jen model s megabajtem paměti, takže maximální rozlišení v šestnáctibitových barvách bylo limitováno 800x600. Sériovou myš už nevlastním žádnou, proto je k počítači připojen sériový trackball, což z počátku zaskočilo i Windows a stejně jako u nich i u WinLinuxu stačilo jen potvrdit, že to je běžná sériová třítlačítková myš a nic extra.

Boot a fungování

Pak už jen stačilo kliknout na Boot WinLinux 2000 ve Start menu, Windows ohlásily, že se chystám spouštět program v režimu MS-DOS, to jsem jim potvrdil a za pár sekund už bootoval Linux. Zavaděč se mírně podivil nad tím, že rozdíl mezi aktuálním časem a časovým razítkem poslední kontroly souborového systému je více než dvacet let a spustil opravdu důkladnou kontrolu, nicméně po zhruba deseti minutách už jsem byl u přihlašovací obrazovky - samozřejmě všechny booty následující byly mnohem, mnohem rychlejší.

Prostředí WinLinuxu 2000 tvoří, jak jsem už uvedl, KDE 1. Člověku se až nechce věřit jak relativně jednoduché a intuitivní GUI to kdysi bylo a jaká radost byla ho používat. Vše, co je pro začátek podstatné, je přidáno přímo na plochu, což by modernisti jistě označili jako "UX fail" ale tehdy se to tak často dělalo - mít objektovou plochu schopnou zobrazit klikací ikony směřující na kdejakou systémovou funkcionalitu, nic na ní nezobrazit a vše to schovat do menu nebo pod vyhledávač, to přijde autorům desktopových prostředí užitečné až poslední dobou.

Pokud se nováček postupně nepokusil kliknout na cokoliv, na co se kliknout dá - tak nějak jsem to dělal tehdy já - určitě se mu oči zarazily o informační ikonu s titulkem WinLinux 2000. Pod tou jsou zástupci směřující dílem na dnes již nefunkční online zdroje - odkaz na stažení StarOffice, na web WinLinuxu, na nějakou starou sekci Linux Documentation Projectu - a dílem na lokální soubory, jmenovitě na nápovědu ke KDE a k release notes systému. Ty jsem si otevřel a mimo jiné se z nich dozvěděl, že systém vystačí s 32 MB RAM, Pentiem, potřebuje myš, klávesnici, (S)VGA kartu a na disku chce půl až jeden gigabajt místa. V době vydání nepodporoval USB zařízení a softwarové winmodemy - to první se brzy změnilo k lepšímu, to druhé jen částečně (obé osobní zkušenost z dané doby).

Rychle jsem se proklikal aplikačním menu KDE a zkusil spustit některé známé věci. Generátor fraktálů byl takový devadesátkový standard, nevím proč ho najdete ve většině alternativních systémů té doby. GIMP a XMMS jsou tu s námi dodnes, netřeba asi obšírně představovat. Nu a Mahjongg jsem si vybral jednak proto, že mi tahle hra na dlouhé roky zastřela, že existuje ještě jiný a opravdu zábavný Mahjongg (tohle je jen solitaire) a dále proto, že to byla věc, která přiměla k zájmu o Linux i část zbytku mé rodiny se zálibou v karetních hrách. Na WinLinuxu jsem poprvé zkusil experimentovat s jazykem C (Pavel Herout - Učebnice jazyka C) a s Perlem (Pavel Satrapa - Perl pro zelenáče). PHP ani Python v systému nenajdete. Acrobat Reader už minimálně sedm let na Linuxu nenajdete, tenkrát to ale byl jeden z důkazů odvážného tvrzení "Velcí hráči již s Linuxem počítají".

Závěrem

Právě tuto větu lze najít i na archivní kopii webových stránek projektu. Také tam lze dohledat, že za systémem stála floridská, dnes již neaktivní společnost JRCL USA LLC., kromě verze 2000 vyšla ještě i verze 2003 a pak WinLinux zmizel v nenávratnu. Komerční verze stála 29,90 USD, proti volně stažitelné navíc nabízela tříměsíční uživatelskou podporu formou e-mailu a 290 MB softwarových balíčků. Pak ovšem již na trh dorazila Windows XP, která jako nativní souborový systém ve valné většině případů nepoužívala FAT16/32 ale NTFS, nad nímž UMSDOS nefunguje. Také se ztratila možnost spouštět programy v režimu MS-DOS, tj. fakticky ukončit Windows a vrátit se do reálného režimu x86 s aktivními službami DOSu.

Verze 2003 tak už primárně cílila na ty, kdo na Windows XP přejít odmítli a i přesto to byla jen taková labutí píseň jistě chválihodné snahy přivést na Linux více nováčků. Revoluce na desktopu se nekonala, Linux tam (zatím!) nepřekročil podíl v řádu hodně nízkých jednotek procent, ať už se na to dívámě z jakéhokoliv úhlu pohledu. Pro mě osobně ale WinLinux 2000 představoval bod zlomu - po něm už jsem na svém domácím počítači nikdy neměl na delší dobu Windows jako hlavní systém. Díky mu za to.