Pokud byť jen trochu sledujete dění v linuxovém světě, pak víte, že pravidelným tématem jsou přechody od (domněle či objektivně) zastaralých technologií k novým, moderním a (domněle či objektivně) lepším. Vzhledem k fungování celého linuxového ekosystému je schéma takové události vždy podobné: Někomu nevyhovuje stávající technologie (program, knihovna, služba, ovladač, …) A, pročež přijde s technologií B, která ji má nahradit. Po čase se alespoň jedna velká linuxová distribuce rozhodne, že to má něco do sebe a z A přejde na B, což ihned strhne lavinu změn u všech distribucí z této velké odvozených. Následně se obvykle přidají i další velké distribuce, protože těch pár, které tvoří mainstream, si nemůže dovolit jít dlouhodobě proti sobě a pálit vývojářský čas nějakým bojem, když musí dvakrát do roka vydat stabilní verzi pro větší množství uživatelů.

Někteří uživatelé, mezi nimiž se najdou i autoři menších nezávislých distribucí, ale nadřazenost B nad A nikdy neuznají, takže ke stoprocentní náhradě nikdy nedojde - někdy se najdou validní důvody, jindy je to jen proto, že pro ně onen boj je hlavním důvodem jejich činnosti. Třetí skupinu pak tvoří distribuce, jež zahrnou všechny varianty, protože je pro ně nejdůležitější svoboda volby. Tak či tak či onak, jen málokdy se stane, že B stoprocentně vítězí, A zaniká a všichni se na tom shodli.

A tak se třeba v oblasti zvuku přešlo od Open Sound Systemu (OSS) k Advanced Linux Sound Architecture (ALSA) a jelikož ani ta nevyhovovala, tak se nad ni postavilo PulseAudio, které po letech řada distribucí mění za PipeWire. U všech čtyř se v průběhu doby našli zastánci, odpůrci, modernizátoři i obhájci tradic. Velmi podobné to bylo s init systémem. System-V like init (sysvinit), který byl v Linuxu od počátku, má jistě řadu nevýhod a proto vznikly alternativy - OpenRC, runit, systemd - to jen na co si takhle spatra vzpomenu, jistě byly a jsou i další. Vznikl v RedHatu (velká distribuce), jako první ho v praxi vyzkoušela Fedora (odvozená distribuce), později se přidal Debian (další velká distribuce) a do pár let to byl jediný init v naprosté většině distribucí. Přesto ostatní init systémy nezanikly a kvůli svobodě výběru dokonce vznikly některé distribuce nové (třeba Devuan).

Starý dobrý X Window System se správcem oken twm. Zdroj: autor.

Jestli to někde vypadalo, že toto schéma nebude aplikováno, byl okenní / grafický systém. X Window System, jenž byl ve světě unixových systémů standardem takřka čtyřicet let, vznikl v odlišné době s odlišnými potřebami. V první polovině osmdesátých let nebylo nic neběžného, že uživatel pracoval u grafického terminálu připojeného sériovou linkou či modemem k mainframu v úplně jiné lokalitě, bylo tedy důležité, aby protokol umožňoval oddělit místo, kde aplikace běží a kde je zobrazována. Dnes takto takřka nikdo nefunguje a to, že mezi monitorem, grafickou kartou a programem, který by s jejich pomocí chtěl něco kreslit, je tolik vrstev, jako kdyby mezi nimi byla půlka zeměkoule, je často na spíše na škodu. Proto vznikl Wayland, který řadu věcí zjednodušuje a řadu problémů řeší. Trvalo mu i tak šestnáct let, než se ve světě Linuxu prosadil jako uznávaná náhrada X11, něco, na co nakonec takřka všichni přejdou, co budou takřka všichni podporovat a nebudou podporovat nic jiného.

Jenže to dopadlo jako vždy. Wayland byl sice z různých stran různě kritizován (1, 2, 3), přesto velké distribuce postupně X Window System (ve verzi X11R7, v implementaci Xorg) upozaďovaly, nasadily Wayland nejdříve jako alternativu, pak jako výchozí zobrazovací systém a následně směřovaly k úplnému odstranění Xorg. Častým argumentem mimo jiné bylo, že do Xorg nepřibývají nové věci tak rychle jak je zapotřebí, protože je to jednak složité a pak vývojáři už stejně přešli na Wayland.

Minulý týden se však ukázalo, že to asi nebude až tak jednoznačné. Enrico Weigelt, jeden z Xorg vývojářů, kteří stále ve vývoji Xorg pokračují, založil vlastní fork nazvaný Xlibre. Vydal při tom poměrně ostré prohlášení, v němž obvinil vedení projektu Xorg, že je prolezlé krtky z big-tech společností, které nemají zájem na dalším rozvoji, že mu blokuje desítky či stovky commitů a že to vlastně není vedení projektu, ale spíše jeho hrobaři.

Weigelt je vcelku kontroverzní postavou, jeho názory se pohybují někde v oblasti antivaxerství, anti-DEI a korporátních konspirací - v minulosti se s ním dostal do křížku i sám Linus Torvalds. Jeho kód prý nebyl dlouhodobě přijímán z důvodu nízké kvality. Je proto minimálně zvláštní, že ve chvíli, kdy se projektem Xlibre začala zabývat linuxová online média, zablokovali Weigeltovi lidé spojení s RedHatem jeho účet na freedesktop.org, smazali jeho repozitáře a tickety a zamítli všechny jeho změny v kódu. Jen shodou okolností v téže době distribuce Ubuntu a Fedora oznámily, že v příští verzi GNOME variant těchto systémů se X Window System už nebude vůbec nacházet.

Na jedné straně je samozřejmě úsměvně vidět v tom spiknutí, na straně druhé je pravdou, alespoň v open-source světě by měly standardy komunikace a řízení projektů být jiné než v nejdrsnějším komerčním či korporátním prostředí. Projekt Xlibre se přesunul na GitHub, byly do něj promítnuty některé ze zmíněných změn, které do Xorg neprošly a po přeložení všeho včetně ovladačů by měl být plně funkční. Zda ho některá distribuce přijme za vlastní, je samozřejmě ve hvězdách. Enrico Weigelt tomu nicméně zřejmě věří, neboť své prohlášení končí zvoláním Together we'll make X great again!