…o pokročilejší technologii, která využívá mapu hloubky. Aparát popsaný v patentu má dva snímače a dva objektivy (z principu může být použit i pro 3D fotografii) a primárním objektivem snímá obraz, zatímco sekundárním vzdálenost od fotografa, kterou ukládá do jakési mapy hloubky (tu si můžeme představit jako černobílý snímek, ve kterém platí, že čím bližší objekt, tím je světlejší a čím vzdálenější, tím tmavší). S pomocí mapy hloubky pak firmware na vzdálenější objekty aplikuje nějakou formu rozmazání, aby zde vznikl „bokeh“.

mapa hloubky - světlejší objekty jsou blíže než tmavé

Na papíře pěkné, ale v praxi to bude mít tři slabiny:

• rozlišení sekundárního snímače: v případě menšího rozlišení bude mapa hloubky méně přesná než samotný snímek a může proto docházet ke vzniku artefaktů (rozmazání okrajů objektů, které by ještě měly být ostré nebo naopak nerozmazání toho, co by už mělo být neostré)
• pokud je mezi snímači určitá vzdálenost a nezachycují tedy scénu z identického úhlu, nemusí (zvlášť pro blízké objekty) mapa hloubky přesně odpovídat snímku a bez aplikace příslušných korekcí by mohlo být rozostření aplikováno na nesprávné partie

schématické znázornění aparátu

Třetí problém je trochu jiného charakteru. Nejprve si položme otázku, proč vlastně uživatelé chtějí (nebo by měli chtít), aby mobilní telefon nebo menší kompaktní kamera produkovala bokeh - co je na něm zajímavého? Výhoda zrcadlovek a dalších aparátů s většími snímači spočívá ve schopnosti zachytit určitou hloubku scény. Subjektivní hloubku, protože snímek je samozřejmě plošný, ale takovou, která lidský mozek dokáže přesvědčit o reálnosti a vtáhnout nás do fotografie

Bokeh je jedním z prvků, které za to mohou, zdaleka ale není jediným. Dalšími jsou například mikrokontrast, dynamický rozsah a vhodný optický design objektivu. A bez těch to zkrátka nefunguje. Fotografové, kterým rukama prošlo větší množství pevných objektivů, dobře vědí, že některé umějí vytvořit iluzi prostoru mnohem lépe než jiné. A to je dáno nejen ostrostí a mikrokontrastem, ale hlavně způsobem, jakým daný objektiv vykresluje přechody z ohniska mimo ohnisko a jaký charakter bokehu daný objektiv má.

Toho žádný algoritmus, který pracuje na principu výraznějšího rozmazání vzdálenějších objektů, už z principu nemůže dosáhnout. Uživatelé tak sice získají zařízení, jehož krabice zřejmě ponese logo „bokeh jako z drahé zrcadlovky“ a ze kterého polezou snímky s neostrým pozadím, ale po stránce realističnosti budou ploché, bez hloubky a prostoru, tedy bez toho podstatného, kvůli čemu je o bokeh na zrcadlovkách takový zájem.