Spotřebu měříme pokud možno bez grafiky, v případě naší testovací sestavy pochopitelně s grafikou integrovanou v procesoru. V zátěži sledujeme špičkovou spotřebu celé sestavy a jde o spotřebu při práci procesoru (integrovaná grafika, pokud je přítomna, je v tu chvíli v klidu).

Test nám v případě „Sandy Bridge“ tentokráte mírně zmodifikoval přítomný SSD, který bere méně než pevný disk. A tak jsme prostě tentýž pevný disk, s nímž jsme prováděli testy doposud, do sestavy zapojili také. Bereme to tak, že samotný SSD si v klidu vezme množství energie, které se ztratí v toleranci měření celé sestavy. I kdyby to byly dva watty, pořád hledíme na hrubý orientační výsledek, kde 5 W není prakticky žádná míra. Ostatně výsledek je stejně vynikající:

Důvod, proč si Core i5 2300 bere v klidu více, je jednoduchý: testováno s jinou deskou, konkrétně Gigabyte GA-H67MA-UD2H. Deska od Intelu spolu s nejrychlejším čtyřjádrovým Core i7 si bere až úchvatně málo. Trochu tomu určitě také pomohly zpomalené paměti na 1 066 MHz (oproti 1 333 na desce Gigabyte), ale to samo o sobě neudělá rozdíl 8 W (napětí bylo v obou případech stejné). Zkrátka nové procesory Intel „Sandy Bridge“ spotřebu v klidu oproti svým předchůdcům nezvyšují a to je rozhodně pozitivní. Spotřeba pak také citelně klesla i v zátěži (srovnejte s Core i7 870) a to je zde ještě navíc integrovaná grafika. Pokusili jsme se změřit spotřebu při práci jak grafiky, tak procesoru, dostali jsme se na 120 W, což je pořád hodně dobré, nicméně zřídka budete využívat na plný knedlík všech 8 vláken a ještě integrovanou grafiku.

A teď babo raď, jaký k tomu zdroj - pro to je i 300W model až přehnaně dobrý ;-).