Ve spolupráci s jedním naším čtenářem, kterému tímto děkujeme za věnování zbytného 40GB SSD Intel 320 Series, jsme zpunktovali tento „Deep in hell“ test SSD, které budeme neustále přepisovat. Jde o nejnižší model SSD Intel řady 320 s 25nm MLC NAND flash čipy, jehož celková užitná kapacita je 40 GB.

Test jsme sice nazvali „Deep in hell“, ale protože tvorba ilustrační fotky SSD v ohništi
by nám asi znemožnila test vůbec provést, využili jsme přírodních zdrojů
a SSD nafotili, co se dá holt dělat, ve sněhu…

Intel 320 Series je v nejnižší 40GB variantě SSD poskytující 3Gbit/s SATA rozhraní, rychlosti čtení až 200 MB/s a zápisu až 45 MB/s a IOPS pro čtení až 30 000 a pro zápis až 3 700 při využívání jen 8 GiB a 300 při využívání celé kapacity. Zvládá 128bitové AES šifrování (to nás teď moc nezajímá), TRIM, NCQ… ostatně podívejte se na snímek z CrystalDiskMarku (pořízený těsně před započetím testu):

Intel SSD 320 Series 40GB - CrystalDiskInfo

Co nás na něm též zajímá, je počet zapsaných dat. Náš čtenář, který nám jej věnoval, na něj za celou životnost zapsal skoro 1 terabajt a „nalítal“ na něm téměř dva měsíce čistého času. Co říká specifikace o trvanlivosti?

Že mu teoreticky vyčerpal skoro pětinu životnosti. Write endurance neboli výdrž zápisu je u 40GB modelu jen 5 TB. Kdyby (to je třeba zdůraznit) se nám podařilo na SSD zapisovat rychlostí 45 MB/s, pak druhý den nemáme co dělat a z SSD bude „tuhoš silikoš“. Jenže jak víte, křivka rychlosti při kontinuálním zápisu klesá a navíc, jak říká specifikace, při 100% zaplněním jsme schopni klesnout až na 300 IOPS při 4K blocích, což znamená ~1,2 MB/s. To dává tomuto článku výhled na takových alespoň 40 stran (neboli 40 dní testu).

Protože ale při zaplnění jen 8 GiB kapacity by zápisová hodnota IOPS měla zůstat na 3 700, což dělá při 4K blocích rychlost zápisu nějakých ~15 MB/s, což je zhruba to, co se pokusíme dělat, měly by nás čekat jen nějaké 3 dny. Je sice pravda, že trvanlivost 5 TB je udávána při 100% zaplnění, ale podle našeho názoru je jedno, jestli zapisujete jen na 8 GiB z celkových 40 GB, nebo jestli zapisujete všude. Kdyby nefungoval wear leveling, zničíme těch 8 GiB téměř za pár okamžiků (no dobrá, chvil by asi byl přesnější termín ;-). Jestli fungovat bude, stejně rozloží zápisy rovnoměrně přes celé SSD (tím, že budeme využívat jen 8 GiB, mu dáme dost prostoru pro seberealizaci).

Intel SSD 320 Series 40GB - PCB

Uvnitř SSD se na jedné straně tišťáku nenachází nic zajímavého, na druhé je pak řadič, (největší čip), vedle něj malý čip Hynix H55S2562JFR-60M, což je 256MB Mobile SDRAM sloužící jako cache a celkem 6 NAND flash čipů Intel 29F64G08ACME1, každý o kapacitě 8 GiB (což je shodou okolností kapacita, kterou budeme přepisovat).

Celková skutečná kapacita je tedy 48 GiB (51 539 607 552 bajtů), na provisioning tedy zbývá zhruba 11,5 GB (neboli zhruba 22,3 %). To je poměrně dost. My ale uděláme těžký overprovisioning tím, že budeme zapisovat pouze na 8 GiB z celkové kapacity (využijeme 16 777 216 logických bloků). To znamená, že SSD bude mít na svou interní práci přesně 40 GiB prostoru (jinak řečeno 83,3 % skutečné kapacity).

K zapisování použijeme pochopitelně IOMeter a zcela náhodná data (ne, že by na tom v případě tohoto SSD záleželo, ale jak se u nás říká – jistota je kulomet). Ten bude po minutových intervalech ukládat do souboru aktuální údaje o rychlosti zápisu a dalších drobnostech, prostě pustíme oblíbený „Tutus Brutus“ test, akorát bez časového omezení (tedy ono to v IOMeteru bez omezení nejde, takže jsme nastavili 90 dní, snad to bude stačit, když tak to pustíme znovu).

Pokud by vás to zajímalo, SSD budeme testovat otevřený, abychom vám mohli sdělovat naše poznatky o teplotách. Řadič má po několika hodinách v klidu, kdy čeká jen na zahájení testu, teplotu 30 ℃, cache má 24 ℃ (ale ta je pravděpodobně ovlivněna řadičem) a od řadiče nejvzdálenější čipy mají 21 ℃ (měřeno multiprimitivním IR teploměrem Voltcraft IR-230). Okolní teplota je teď v noci 17 ℃.

Test byl zahájen včera (23. ledna) zhruba ve 22:30 a krátce po započetí vypadá takto:

Intel SSD 320 Series 40GB - IOMeter (den 0)

Zapisujeme skoro 50 MB/s, což je dobrá zpráva. IOPS je kolem 3 000, což je taky dobrá zpráva (neboli jsme v obém na maximu), takže jste jistě uhodli, že pro zápis nepoužíváme 4K, ale 16K bloky. Mezi jednotlivými minutovými zápisy je vždy několik sekund pauza, protože IOMeter jich má ve frontě celkem 129 600 a kapánek mu to trvá, než si to přechroustá. V rámci úspory energie jsme nastavili systém tak, aby se všechna čtyři jádra procesoru AMD A8-3850 (Llano) držela za všech okolností na 800 MHz. Celá sestava včetně desky Gigabyte GA-A75M-UD2H, dvojice 4GB pamětí Kingston HyperX DDR3-1600, systémového SSD Kingston SSDNow V+200 a pasivně chlazeného 400W zdroje Silverstone Nightjar spotřebovává při práci zhruba 29 W a když procesor mezi minutovými intervaly zapřemýšlí (zhruba jedním jádrem), vyskočí to lehce nad 30 W.

Po necelé hodině testování má řadič 35 ℃ (skutečně na omak vlažný), cache 27 ℃ a flash čipy 25 ℃ (na omak nejsou ani vlažné, spíše působí lehce chladnějším dojmem – to uvádíme čistě pro ověření hrubé přesnosti teploměru). Nárůst tedy nějaký je, ale je zanedbatelný.

Tím pro tuto chvíli končíme, zítra se podíváme rovnou na nějaký ten graf, jak nám bude klesat rychlost zápisu, případně jestli už nepotkáme nějaký problém (ale s tím zatím nepočítáme).