Připomeňme si, oč jde:

• Reality show: Přepisujeme 40GB SSD Intel 320 Series až do skonání - I. řada (24. 1. 2013)
• Reality show: Přepisujeme SSD až do skonání - II. řada (8. 3. 2013)
• Přepisujeme SSD až do skonání - III (27. 3. 2013)
• Přepisujeme SSD až do skonání - narazili jsme na počátek konce (25. 4. 2013)

Abychom se jen neptali, pokusili jsme se odhadnout, kdy vlastně k dosažení životnosti (snížení Media Wearout Indicatoru na 1) došlo. Proč vlastně nevíme přesně, kdy se tak stalo? SSDlife byl stále zapnutý, takže „si průběžně dělal poznámky“, jenže až do té doby, kdy byl restartován server, z něhož byl spuštěn a na nějž si právě dělal ty poznámky, takže poslední poznámka byla 11 a zaznamenána byla dne 15. 4. 2013. Restart serveru znamenal pád programu SSDLife, takže od 15. dubna se stav nezaznamenával. Došlo tedy až na opětovné spuštění SSDLife 22. dubna a to už SSD hlásil Media Wearout Indicator 1.

SSDLife - Intel SSD 320 Series 40 GB - Bad drive health

Protože SSDLife si zaznamenává data do maličkého databázového souboru, aby následně vypočítal odhadovanou životnost podle dosavadního chování, stačilo zjistit, co si tam vlastně zaznamenal a trošku odhadnout, co mohl zaznamenat, když byl v rauši. A protože maličký databázový souborek ssdlife.db je typu SQLite, stačilo najít prohlížeč… no, zkrátka asi takto:

SQLite Browser - záznam životnosti SSD z programu SSDLife

SSDLife kontroluje stav SSD přesně dvakrát za den a shodou okolností při každé kontrole byl Media Wearout Indicator o jedna nižší. Z toho se dá odhadnout, kdy životnost klesla na jedničku, docela přesně: bylo to v sobotu 20. dubna 2013, velmi pravděpodobně v první polovině dne. Dva dny jsme tedy ještě zapisovali na „zhuntované“ SSDčko, aniž by mu to činilo nějaké potíže.

Rozhodli jsme se provést první test výdrže dat. SSD jsme klasicky zformátovali a nakopírovali na něj nějaké soubory. Před tím, než jsme na něj ty soubory nakopírovali, jsme provedli jejich kontrolní součet (samozřejmě ještě na původním disku, odkud se kopírovalo), abychom pak měli vůči čemu možnost zkontrolovat jejich neporušenost. Kopírování probíhalo plnou rychlostí, kolem 50 MB/s, svižnost SSD tedy byla v podstatě „jako po vybalení“ nového.

Kopírování dat na „zhuntované“ SSD (24. 4. 2013)

Krátce po zkopírování byla provedena kontrola souborů, zda jsou vůbec zapsány správně. Kontrola dopadla dobře.

Kontrola nahraných souborů na „zhuntovaném“ SSD (24. 4. 2013)

Pozn.: Když tak koukám na screenshot, nechcete si přečíst něco z našeho archivu? ;-)

• Hitachi DZ-HS500E (8cm DVD-R/ RW/-RAM USB videokamera) (24. 8. 2007)

Je tam tedy celkem 14 263 souborů, které mají necelých 30 giga. A tak se vás ptáme:

Jak dlouho navrhujete, aby SSD odpočívalo, než data znovu zkusíme přečíst?

Psát můžete do diskuze, stejně tak můžete využít anketu pod článkem. Po tomto „odpočinkovém testu“ máme zájem pokračovat v přepisování a jednou za čas provést další „odpočinkové testy“, abychom ověřili, jak moc se ještě nechá SSD používat ve stavu „zhuntovanosti“, než přestane fungovat (tedy např. než se natrvalo přepne do režimu pouze pro čtení, jak slibuje SSDLife).

Pokračování

• Pokračujeme v přepisování „zhuntovaného“ SSD (14. 5. 2013)